V37

DAŇOVÝ PORADCE RAMBOUSEK: Finanční správa nerespektuje soudy

5
Červen
2017

Vzpomínáte si na film Minority Report s Tomem Cruisem? Policie v něm znala vraha dřív, než ke zločinu došlo. Viníka tak mohla zatknout a zároveň zachránit život. O něco podobného se pokouší česká finanční správa v oblasti daňových úniků. Má to ale háček, velký háček.

V případě podezření a splnění některých znaků přípravy daňového úniku finanční správa zadrží peníze podniku dřív, než k úniku dojde. Jde o takzvané zajišťovací příkazy. Problém je, že když se úředníci netrefí, mohou zlikvidovat i nevinného. Zajištění majetku firmy totiž proběhne bez soudu, jen na základě předpokladu finanční správy, že se podvod chystá. A efektivní obrana prakticky neexistuje. Několik takových případů má i daňový poradce, člen rady Unie daňových poplatníků Jan Rambousek.

Jak se vlastně zajišťovací příkazy do zákona dostaly a proč?
Zajišťovací příkazy jsou v zákoně od roku 1992. Stát potřebuje bojovat s podvodníky a tento nástroj je dokáže zasáhnout. Ale má se používat ve výjimečných případech, kdy si je státní správa jistá. Nelze kritizovat, že policie má právo měřit rychlost. Ale můžeme ji kritizovat, když bude rozdávat pokuty za rychlost zaparkovaným automobilům. Takhle teď finanční správa zajišťovací příkazy používá.

Kdy je začala používat masově?
Když byl v roce 2014 řízením finančního ředitelství pověřen Jiří Žežulka. Jenže i on je nyní zděšen, do jakých rozměrů se využívání zajišťovacích příkazů dostalo. Sám dnes tvrdí, že to nikdy nebylo jeho úmyslem. V masovém nárůstu příkazů pokračoval současný šéf finanční správy Martin Janeček.

Nejvyšší správní soud už ale několikrát tyto příkazy zrušil.
Ano, a pak se musíme ptát, jaké škody finanční správa za tu dobu takovému podnikateli způsobila. Protože na Nejvyšší správní soud se spor dostane až o další tři čtvrtě roku později než na normální soud. Ovšem pro podnikatele je strašně těžké bránit se tak dlouho soudně, když mu stát zabavil peníze. A co je snad ještě horší, v posledních letech finanční správa odmítá rozhodnutí soudu respektovat!

Co se děje potom?
Vy vyhrajete spor, ale odvolací finanční ředitelství se rozsudkem neřídí. Vám, nezbývá než to zažalovat znovu a čekat další tři roky. Dostáváme se do horizontu šesti let. Klient je vyčerpaný finančně, psychicky. Jeho podnikání je potom nenávratně zničeno.
Zajišťovací příkazy mohou být velice účinným nástrojem, jak zdecimovat protivníka. Vy budujete firmu, máte obchodní oddělení, advokáty, daňové poradce a z ničeho nic vám přijde zajišťovací příkaz. Ze dne na den přijdete o všecko, jsou vám exekučně zabaveny nemovitosti, zaměstnanci jsou odesláni na úřad práce a vy plníte požadavky správce daně. Finanční úřad po vás chce třeba spárovat všechny objednávky s fakturami a těch je 15 tisíc. Jenže vy jste právě přišel
o zaměstnance, ani nevíte, kde ty šanony jsou. Navíc se na vás okolí automaticky začne koukat jako na podvodníka. Takže nemáte účetní, která by vám faktury spárovala, nemáte na zaplacení daňového poradce, nemáte na zaplacení advokáta ani soudních poplatků. Nejdříve vás zdecimují a vy jste pak snadný soupeř, nemůžete klást odpor, protože na to nemáte. A pak finanční správa hrdě ukazuje: Vidíte, ani nepodal žalobu, ani se neodvolal, takový to byl lump. To je další důvod, proč by měly podléhat nějakému okamžitému přezkumu.

Jakou úspěšnost máte v případech zajišťovacích příkazů u soudu?
Já u svých klientů všechny tyto spory u soudu vyhrál, ale finanční správa nerespektovala ani jedno soudní rozhodnutí. Tím jsme se dostali k otázce hmotně právní, i tam nám dal Nejvyšší správní soud za pravdu, že názor správce daně byl chybný. Místo napravení chyby finanční správa řekne, vulgárně řečeno: „Na tohle jsme ho neudělali, tak ho musíme udělat na něco jiného.“

Proč taková urputná snaha?
Ze strany finanční správy už je to jen zoufalá snaha udržet svou pozici, aby nedošlo k náhradě škody. Protože pak se bude hledat viník mezi úředníky.

K náhradě škody v případě neoprávněného použití zajišťovacího příkazu už někdy došlo?
Neznám takový případ. Zatím.

Takže z hlediska finanční správy je zkrátka smyslem života lidí hlavně platit daně?
Spíš bych použil cimrmanovskou parafrázi, že všichni podnikatelé jsou sprostí podezřelí. Fandím finanční správě, pakliže bude stíhat podvodníky, likvidovat je, a zabezpečí tím finance do státního rozpočtu. Je mi ale smutno z toho, že se v problematice úředníci často neorientují a ničí slušné podnikatele a skutečné podvodníky nemají šanci odhalit.

Může se tedy podnikatel proti finanční správě nějak efektivně bránit?
V teoretické rovině jistě ano, v praktické rovině jsem skeptický. Měl jsem případ daňové povinnosti za rok 2002. Deset let jsme se soudili s finančním úřadem, po deseti letech jsem tu kauzu vyhrál, finančnímu úřadu pak trvalo 68 dní, než doměřil stejnou částku jako před těmi deseti lety. Šli jsme znova k soudu, ten soud jsme opět vyhráli, tentokrát na prekluzi, požádal jsem o náhradu škody, polovička mi byla vyplacena a o druhou polovičku náhrady škody se soudím dodnes. Opakuji:
V roce 2017 se soudím o náhradu škody za daňovou povinnost z roku 2002. Takže vymahatelnost pro některé plátce je taková, že se výsledku nemusí ani dožít. A bojím se, že konce některých kauz se ani já nedočkám v produktivním věku.

Postup finanční správy z vašeho popisu se mi zdá tak brutální, že se musím ptát, jestli je to v souladu s ústavou.
Často si tu otázku kladu. Ale snad je to jen můj neobjektivní úhel pohledu, protože já se samozřejmě setkávám s určitým typem lidí, jež finanční správa takto brutálně zasáhla.
A podotýkám, že podvodníci mé služby nepotřebují, setkávám se jen s těmi služnými. Proto na mě určitá deprese dopadá. Jiný úhel pohledu může mít státní správa, která má zase pocit, že všichni jsou podvodníci, bohužel včetně mých klientů. Protože ona má informace o mnoha dalších případech, jež já nemám. Já to akceptuji. Jenom opakuji: Nemůže to fungovat tak, že se vykácí les a pak se teprve zkoumá, který strom je nemocný. Preventivní vyhubení všech podnikatelů, aby nedošlo k daňovému podvodu, to je názor, s nímž se nemohu ztotožnit.

Zdroj: časopis REFLEX, číslo vydání 21/2017