V37

Novinky

  • 11
    Listopad
    2020

    Může školské zařízení vyžadovat, aby měli při nařízené on-line výuce žáci zapnuté ve svých domovech kamery? Mohou si žáci on­-line lekce nahrávat? Jak se bránit útoku na soukromí, když žáka snímá kamera? Otázky soukromí a bezpečnosti žáků a jejich rodin odpovídá nejen Úřad pro ochranu osobních údajů, ale také Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Podle NÚKIB se zprávy o narušitelích on-line výuky množí. Nedávejte přístup a rozostřete si pozadí, doporučuje Úřad.

    Otázka, zda může školské zařízení při distanční výuce požadovat, aby měl žák zapnutou kameru, se nově objevila mezi nejčastěji kladenými otázkami na webu Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).  „Distanční výuka, jako provizorní forma vzdělávání, má co nejlépe kopírovat podmínky výuky ve třídě. Kontakt vyučujícího se žákem/studentem je jistě žádoucí a v některých případech patrně nezbytný,“ začíná svoji odpověď ÚOOÚ.

    ÚOOÚ: Zapnutá kamera je legitimní ve veřejném zájmu

    „Požadavek, aby měl žák zapnutou kameru, je důsledkem legitimního stanovení prostředků zpracování osobních údajů žáků nebo studentů při distanční výuce v nastalé situaci, pro splnění úkolu ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), kterým je škola jako správce osobních údajů pověřena na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zároveň však škola pochopitelně musí přizpůsobit distanční výuku jak individuálním podmínkám jednotlivých žáků, tak také svým personálním a technickým možnostem,“ vysvětluje dále Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Podle stanoviska spadá stanovení metodiky, podmínek i průběhu distanční výuky do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které k tomu vydalo 24. srpna 2020 Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem. „Metodika shrnuje právní, organizační a pedagogické prvky distančního způsobu vzdělávání a má školám pomoci při nastavování pravidel při případném přechodu na distanční výuku. Vedení škol a vyučující zde najdou doporučení pro jednotlivé typy škol od mateřských, základních a středních až po vyšší odborné školy, konzervatoře a základní umělecké školy,“ doplňuje ÚOOÚ.

    Nahrávat on-line výuku lze pouze se souhlasem

    V předmětném materiálu z 24. srpna 2020 toho však k právním, osobnostním a bezpečnostním aspektům on-line výuky, kdy je žák nebo student snímán z domácnosti, kde žije, k nalezení není. Více poznatků je nutno hledat rovněž v často kladených otázkách na webu ministerstva školství a tělovýchovy.

    Samo ministerstvo upozornilo, že mezi časté problémy nově doplnilo otázku nahrávání on-line výuky: „Online výuku je možné nahrávat pouze v případě dodržení práva na ochranu osobnosti člověka, které se řídí dle § 81 a násl. občanského zákona. Zachytit a rozšiřovat podobu člověka lze pouze s jeho souhlasem (resp. se souhlasem zákonného zástupce),“ upozorňuje ministerstvo školství a tělovýchovy.
    Jak dále vyplývá z webu ministerstva školství, úřad se bezpečností on-line výuky zabývá.  „Jelikož se množí zprávy například o narušování on-line výuky na školách, rozhodli jsme se připomenout naše materiály, které uživatelům i IT správcům pomohou nastavit bezpečné prostředí pro videokonference bez ohledu na to, zda jde o firemní poradu nebo školní přednášku. Tyto materiály jsou zdarma a použitelné prakticky kýmkoli,“ vysvětluje Jiří Táborský, vedoucí oddělení komunikace NÚKIB na webu ministerstva.

    „Jednání narušitelů vyučovacích hodin považujeme za velice nezodpovědné a znevažující nejen práci učitelů, ale také samotných žáků. Důrazně na ně apelujeme, aby se takového jednání, a to zejména v současné nelehké době, zdrželi. Doporučili jsme školám, aby poučily žáky a studenty o tom, že nemají poskytovat své přihlašovací údaje třetím stranám,“ říká Aneta Lednová, mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že další informace o bezpečném vyučování se mohou školy dozvědět v příručkách NÚKIB.

    Úřad publikoval pro žáky a jejich rodiče příručku Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) už 22. října 2020. Příručky jsou na webu celkem tři. Podstatné je hned v té první: Používejte oficiální aplikace, neklikejte na cizí odkazy, chraňte přístupové údaje, nesdílejte odkazy, nikdy nedávejte přístupové údaje třetím osobám, používejte zabezpečený systém a aktualizujte ho.

    A doporučení NÍKIB, které řeší i invazi on-line výuky do prostředí domácnosti žáka a jeho rodičů: „Používejte funkci změny nebo rozostření pozadí. Zabráníte tak úniku citlivých informací.“

    Autor: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 20
    Říjen
    2020

    USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. října 2020 č. 1049 o přijetí krizového opatření

    V návaznosti na usnesení vlády č. 957 ze dne 30. září 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.

    Vláda nařizuje s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 pohlížet na čestné prohlášení

    • osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a jejichž sjednaný druh práce je podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zařazen do kategorie první nebo druhé a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem nebo v příloze č. 2 části II vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5 a 13 uvedené přílohy, a u nichž dosud nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka, jako na posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; vzor čestného prohlášení, kterým lze nahradit posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání, je uveden v příloze č. 1 tohoto opatření; toto čestné prohlášení je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu,
    • osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a které vykonávají činnosti epidemiologicky závažné, jako na zdravotní průkaz vydávaný podle § 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.; čestné prohlášení, kterým lze nahradit zdravotní průkaz, je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu;

    Vláda uděluje s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 výjimku z provádění periodických lékařských prohlídek podle vyhlášky č. 79/2013 Sb.periodické lékařské prohlídky není třeba v době trvání tohoto nouzového stavu zajišťovat a provádět;

    Vláda ukládá s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin

    po dobu nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 považovat za nadále platné lékařské posudky, jejichž platnost skončí v době trvání tohoto nouzového stavu, a to

    a) lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě vstupních lékařských prohlídek podle § 59 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a podle § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., anebo periodických lékařských prohlídek podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., po dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
    i) 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
    ii) 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,

    b) lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci vydané na základě mimořádné
    prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., jejichž platnost skončila v době vyhlášeného nouzového stavu, na dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
    i) 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
    ii) 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,

    Vláda ukládá poskytovatelům pracovnělékařských služeb podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo registrujícím poskytovatelům posuzované osoby, kteří jsou k tomu podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo jiného právního předpisu oprávněni, provést na žádost zaměstnavatele vstupní lékařskou nebo periodickou lékařskou prohlídku dotčené osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve lhůtě určené podle bodu I pro platnost čestného prohlášení nebo bodu III/1 pro platnost lékařských posudků.

    Zdroj: Hospodářská komora ČR

  • 6
    Říjen
    2020

    Paušální shromažďování a ukládání dat volajících a uživatelů internetu není přípustné. Rozhodl o tom v úterý Soudní dvůr Evropské unie. Vlády členských zemí Evropské unie podle něj mohou požadovat po operátorech „obecné a necílené“ ukládání dat a přístup k nim jen v případě boje se závažnou trestnou činností či „vážného ohrožení národní bezpečnosti“.

    O shromažďování, ukládání a přístup k elektronickým datům volajících a uživatelů internetu se v řadě zemí Evropské unie mnoho let přou politici a zástupci bezpečnostních složek s ochránci lidských práv a spotřebitelů. Zatímco příznivci masového ukládání dat argumentují národní bezpečností, odpůrci se obávají omezení základních lidských práv.

    Unijní soud se zabýval právě otázkou, zda jednotlivé členské země Evropské unie mohou nařídit poskytovatelům komunikačních služeb povinnost masově ukládat data svých zákazníků, aniž by existovalo konkrétní podezření.

    Úterní rozhodnutí soudního dvora, který se zabýval případy z Francie, Belgie a Británie, by podle agentury Reuters mohlo v důsledku omezit pravomoci tajných služeb v Evropské unii.

    Podle soudu je totiž paušální ukládání dat volajících a uživatelů internetu možné jen v případě, že státy čelí „vážnému ohrožení národní bezpečnosti“. To přitom musí být „skutečné, aktuální či dohledné“. I v takovém případě by měl být ale přístup vlád a bezpečnostních složek k těmto datům omezen na dobu, kdy to bude nutné.

    Zdroj: iRozhlas

    Čtěte také: Může nastat chaos, spoustu důkazů nepůjde použít, říká o změně sběru osobních dat právník Vobořil

  • 28
    Září
    2020
    Finanční správa nerozlišuje mezi úmyslným podvodem a nevědomou chybou. Díky soudům se v některých ohledech umírnila, v méně viditelných případech ale zůstala zbytečně tvrdá, říká daňová poradkyně Petra Nováková.

    Šéfka Finanční správy Tatjana Richterová si uplynulou středu v Senátu vyslechla sérii kritických příspěvků na adresu berních úředníků. Na veřejném slyšení, které se uskutečnilo i na podnět reportážního projektu Seznam Zpráv Daňové peklo, vystoupila také jedna z nejuznávanějších odbornic na české daňové právo, advokátka Petra Nováková.

    Podle Novákové, která je členkou Legislativní rady vlády a spolupracuje s Ministerstvem financí, se daňová správa stále nezbavila jisté bezohlednosti a hází do jednoho pytle daňové podvodníky i nevinné podnikatele. V rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička vysvětluje, v čem by se přístup berňáku měl zlepšit.

    Zvládá Finanční správa rozlišovat mezi tím, když někdo udělá neúmyslnou chybu a když spáchá úmyslný daňový podvod?

    Myslím si, že to rozlišovat nedokáže. Což je špatně. Bohužel na to ani nemáme nastavené daňové zákony. Když se stane chyba, tak Finanční správa nehledá příčinu. Doměří se daň, vyměří se penále, doměří se úrok a jede se dál. Existuje sice možnost požádat si o prominutí daně nebo sankcí, pravděpodobnost souhlasu je ale malá. Chybí nějaké rozlišovací kritérium.

    Co pomůže? Zanést nějak takové rozlišování do zákona?

    Rozhodně by se mělo zavést něco, co umožní rozlišovat. Smyslem přeci není potrestat a svléknout z kůže někoho, kdo udělal chybu. Už jen proto, že daňové zákony a jejich aplikace je složitá. Navíc finanční úřad může kontrolovat až tři roky po podání daňového přiznání. Mezitím se může změnit metodika, výklad, mohou být jiné hodnotové systémy. A vy nemůžete odhadovat, ani kdybyste chtěl, co se za ty tři roky dopředu stane.

    Běžného člověka možná překvapí, že v daňovém řízení nese důkazní břemeno poplatník. Ne jako u trestního soudu, kde musí vinu dokázat obžaloba. Není to nespravedlivé?

    To je právě alfa a omega. Přitom se o tom moc neví. Když podáváte daňové přiznání, nesete zodpovědnost za to, že je tam všechno správně. Pak už vám stačí například jenom to, že doložíte fakturu a správce daně řekne, že to nestačí. Ten, kdo fakturu vystavil, je třeba nekontaktní, takže nemáte co doložit. A už je vám daň doměřena. Daně jsou v tomto specifické. Důležité je, že finanční úřad nemá v první řadě hledat porušení, on má hledat správnou daň. K tomu dává důkazní břemeno na poplatníkovi smysl. O to víc ale musí být rozlišováno, jestli se něco porušilo úmyslně nebo ne.

    Jak to funguje v zahraničí? Je naše praxe nějaký standard?

    Standard to není. Spíš tradice, která už není dobrá. Například v Rakousku nebo ve Švýcarsku jsou odlišeny role správce a trestajícího. Je tam jednak česká obdoba finančního úřadu, který přezkoumává daňové přiznání. V situaci, kdy už hrozí jiný následek, než jenom doměřená daň, se to posouvá k jinému orgánu, který má spíše trestní nástroje.

    Myslíte něco jako finanční policii?

    Ano.

    Kdybyste měla vybrat nějaký příklad neférového přístupu, kterého se dopouští česká daňová správa, co byste jmenovala?

    Finanční správa dostala několikrát přes prsty, dříve u používání zajišťovacích příkazů, nedávno u výšky úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů DPH, takže už si dává pozor na to, aby zatím nedělala přešlapy u velkých témat. Neplatí to ale u menších, relativně dílčích věcí, které však mohou být více nebezpečné. Nedávno se mi třeba stalo, že jsme dostali pouze 15 dnů na to, abychom se vyjádřili ke stanovisku odvolacího finančního úřadu. Ten dokument měl přitom přes tisíc stran. Když požádáte o prodloužení lhůty, tak vám mohou říci, že to nejde, protože jim za měsíc uplyne prekluze (lhůta pro vybrání daně – pozn. red.).

    Současná šéfka Finanční správy Tatjana Richterová nasadila přívětivější tvář než její předchůdce. Změnilo se za poslední roky něco?

    Změnilo se to, že když klient nemá zaplaceno, nebo u něj zahájí kontrolu, tak už se nemusí bát, že na něj „zakleknou“. Nedějí se ty velké excesy, procesy ve Finanční správě jsou sofistikovanější. Nedošlo ale k nějaké mentální změně. Problémy se stávají pořád. Bohužel si ale nemyslím, že by se Finanční správa z minulosti nějak výrazně poučila. Vidět je to na příklad právě na kauze úroků ze zadržovaného nadměrného odpočtu. Tam i přes několik soudních rozhodnutí si Finanční správa stále trvala na svém nezákonném postupu (tedy nedávala žádný či velmi malý úrok). Nebo aktuální kauza neúplného spisu, kterou řešil až Ústavní soud – to jsou bohužel věci, které se v praxi dějí pořád. Myslím si, že Finanční správu čeká velká cesta k mentálnímu posunu od orgánu, který jde daňovým subjektům tak říkajíc po krku, k orgánu, který je jejich partnerem. Otázkou zůstává, zda se Finanční správa bude chtít touto cestou vydat. Zároveň se ještě v některých ohledech zpřísňuje legislativa, konkrétně v novele daňového řádu.

    V čem?

    Mění se systém kontrolních postupů. Do budoucna to bude tak, že berňák vám pošle oznámení do datové schránky a hned s tím začne daňová kontrola. Dosud to bylo tak, že po oznámení o kontrole jste měl ještě nějaký čas na prověření svých výkazů. Ponovu už ale nebudete mít možnost nějaké reakce, nebudete moc podat dodatečné daňové přiznání. To je velké zpřísnění. Vyzdvihuje se, že to bude velké zjednodušení kontroly, ale já si to úplně nemyslím.

    Zdroj: Seznam Zprávy

  • 25
    Září
    2020
    Nikoli evidenci, ale seznam účastníků jednorázové akce mohou vést organizátoři i instituce v souvislosti s Covid-19. Musí však být dobrovolný a skartován po dvou týdnech. Uvádí to Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). V obdobném režimu mohou vyžadovat prohlášení jednotlivých návštěvníků i instituce. Ani tato data ale nesmí být dále zpracovávána.

    Úřad pro ochranu osobních údajů o tento dotaz znovu rozšířil rubriku často kladených otázek. „Je možné vést v souvislosti se vzrůstajícím počtem nakažených dobrovolný seznam účastníků akce v rozsahu jméno a kontakt (e-mail nebo telefonní číslo), který by v případě potvrzení nákazy některého účastníka mohl být předán Krajské hygienické stanici?“ zní otázka.

    „Jestliže by šlo o dobrovolný seznam účastníků jednorázově pořádané akce, který by nesloužil k vytváření stálé evidence fyzických osob, a byl by skartován po 14 dnech, což je odpovídající doba pro to, aby se nákaza projevila, nebyl by takový postup v rozporu se zásadami ochrany osobních údajů,“ odpovídá na ni Úřad.

    Podobný princip platí podle vyjádření Úřadu i pro instituce: „Obdobně mohou být přípustná jednotlivá písemná prohlášení např. návštěvníků určité instituce, že nepřišli do styku s nákazou, pokud jsou uchovávána pouze po odpovídající dobu 14 dnů a není z nich vytvářena žádná evidence, ani nejsou podrobována automatizovanému zpracování poskytnutých osobních údajů,“ uvádí nově na svém webu ÚOOÚ.

    Evidenci hostů a účastníků jako podmínku služby vést nelze

    I nadále platí, že restaurace, instituce a organizátoři akcí nesmějí svévolně, bez zákonem daného důvodu respektive bez příkazu některého z orgánů státu, vést evidenci hostů a účastníků a touto evidencí podmiňovat účast, jak už dříve Česká justice o tomto stanovisku Úřad pro ochranu osobních údajů informovala.

    Nedobrovolná evidence osobních dat návštěvníků je totiž zpracováním osobních údajů podle GDPR, v případě údajů o zdravotním stavu podle zvláštního ustanovení GDPR.

    Jak už dříve Česká justice informovala, problém je i se souhlasem návštěvníků s evidencí jako podmínky služby: „Vedení takové evidence za účelem zjišťování osob pozitivních na COVID-19 nelze založit na souhlasu návštěvníků, neboť souhlas je svobodným a odvolatelným projevem vůle a jeho udělením nemůže být podmiňováno poskytnutí služby. Nelze tedy předpokládat, že by souhlas dali všichni návštěvníci,“ vysvětlil své stanovisko již dříve ÚOOÚ.

    Svévolnou evidenci návštěvníků nelze podle Úřadu ospravedlnit ani ochranou práv majitele restaurace třetích osob ve spojení s povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti podle zákoníku práce.  „Sběr a uchovávání údajů cizích osob nelze považovat za nezbytné a převažující nad právem na ochranu osobních údajů,“ uvedl k tomu už dříve Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Povinnost zapsat se prostřednictvím formuláře při návštěvě v restauraci zavedly některé spolkové země v Německu a rovněž některé kantony ve Švýcarsku.

    Autor: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 27
    Srpen
    2020

    Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil na svých webových stránkách vlastní neoficiální překlad materiálu Evropského inspektora ochrany údajů s názvem Čtrnáct nedorozumění ohledně biometrické identifikace a autentizace.   

    Dokument reflektuje současný zájem o oblast zpracování biometrických osobních údajů, který s sebou přináší některá obecně rozšířená nedorozumění. Z nich je zde popsáno čtrnáct nejčastějších. 

    Na pravou míru tak budou uváděny například názory, že biometrická identifikace je vždy natolik přesná, aby dokázala rozlišit mezi dvěma osobami, že je vhodná pro všechny subjekty údajů, že je dokonale bezpečná či že je vždy uživatelsky přívětivější.

    Překlad materiálu Čtrnáct nedorozumění ohledně biometrické identifikace a autentizace naleznete zde.

    Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů

  • 23
    Srpen
    2020

    Žádnou evidenci návštěvníků restaurací ani účastníků kulturních akcí kvůli COVID-19 nesmějí z vlastního rozhodnutí vést provozovatelé hospod a organizátoři kulturních či společenských událostí. Takovou evidencí nelze ani chránit zaměstnance. Rozhodnutí o nezbytnosti vést takové seznamy přísluší jen orgánům veřejného zdraví. Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad odpovídal na často kladenou otázku.

    Často kladená otázka zněla: Mohou provozovatelé restaurací a pořadatelé společenských a kulturních akcí z vlastního rozhodnutí nařídit evidenci návštěvníků jimi spravovaných zařízení?

    A toto je odpověď: „Rozhodnutí o vedení evidence návštěvníků přísluší pouze orgánům ochrany veřejného zdraví, pokud by s ohledem na aktuální stav pandemické situace konstatovaly nezbytnost vedení evidence návštěvníků určitých podniků z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví.“

    Podle ÚOOÚ musí být k vedení takové evidence právní důvod hned podle dvou ustanovení GDPR: „Evidence fyzických osob je zpracováním osobních údajů, ke kterému musí být právní důvod podle článku 6, v případě údajů o zdravotním stavu i článku 9 GDPR,“ uvádí v odpovědi úřad.

    Evidencí hostů nelze chránit zaměstnance

    Problém je dále se souhlasem návštěvníků s evidencí jako podmínky služby: „Vedení takové evidence za účelem zjišťování osob pozitivních na COVID-19 nelze založit na souhlasu návštěvníků, neboť souhlas je svobodným a odvolatelným projevem vůle a jeho udělením nemůže být podmiňováno poskytnutí služby. Nelze tedy předpokládat, že by souhlas dali všichni návštěvníci,“ vysvětluje své stanovisko Úřad.

    Ani argument povinnosti zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti – včetně ochrany před nákazou COVID-19 v tomto případě neplatí: „Svévolnou evidenci návštěvníků nelze ospravedlnit ani ochranou práv majitele restaurace třetích osob ve spojení s povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti podle zákoníku práce, neboť sběr a uchovávání údajů cizích osob nelze považovat za nezbytné a převažující nad právem na ochranu osobních údajů,“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Zaměstnavatel má naopak ohlašovací povinnost

    Úřad již dříve řešil například dotaz výboru společenství vlastníků, zda lze v době nějak identifikovat nakaženého Covidem-19. Také v tomto případě upozornil, že k sestavování takových evidencí jsou oprávněny jen orgány ochrany veřejného zdraví, které mohou vydat pokyn. Informace, že v domě je nakažený by mohla existovat jen v anonymní podobě, což ale dost dobře není možné, jak již dříve Česká justice informovala.

    Naopak, disponovat takovou informací může zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnancům, a to kvůli jeho povinnosti zajistit bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.  To se ale podle poslední odpovědi Úřadu nevztahuje na hosty, klienty nebo návštěvníky provozoven a akcí. Zaměstnavatel má navíc, co se týče svých zaměstnanců a epidemie, ohlašovací povinnost.

    Autor: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 6
    Srpen
    2020

    JUDr. Jakub Morávek, Ph.D., advokát a partner Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.

    1. Novela zákoníku práce

    V průběhu pandemie COVID-19 prošla zákonodárným sborem relativně bez povšimnutí médií a nutno říci, že i bez větší debaty zákonodárců, novela zákoníku práce. Jedná se o již téměř padesátou změnu zákoníku práce ode dne, kdy 1. ledna 2007 nabyl účinnosti.

    Změny, které novela přináší, vyžadují kvůli svému rozsahu a zaměření důslednou pozornost. Některé z nich dle našeho mínění vyvolají i nezanedbatelné náklady. 

    Novela mění zejména právní úpravu dovolené, doručování, náhrady újmy způsobené v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, možnost sjednání odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa, právní úpravu vysílání pracovníků, překážek v práci, počítání času a právní úpravu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Dále zavádí institut sdíleného pracovního místa. V dílčích aspektech se novela dotýká také právní úpravy cestovních náhrad, pracovní doby a doby odpočinku.

    Některé změny nabydou účinnosti již 30. července 2020. Jedná se zejména o změnu právní úpravy doručování a počítání času, o změnu právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, možnosti sjednání odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa a doručování.

    Ve zbytku nabyde novela účinnosti dne 1. ledna 2021. Jedná se o změnu právní úpravy dovolené, překážek v práci, náhrady újmy způsobené v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a o změnu právní úpravy vysílání pracovníků.

    Z přehledu oblastí, kterých se novela dotýká, je zjevné, že bude namístě prověřit soulad stávající pracovněprávní dokumentace (pracovních smluv, vnitřních předpisů atd.) s novou právní úpravou.

    Ve stručnosti k některým změnám:

    Dovolená (§ 211 an.). Právní úprava výpočtu dovolené projde zásadní koncepční změnou. Zůstává zachováno určení celkového rozsahu dovolené v týdnech. Oproti stávající úpravě, kdy úhrnný rozsah dovolené ve dnech představoval součin počtu týdnů dovolené a průměrného počtu směn v týdnu (např. 4 týdny dovolené a 4,5 směny za týden = 18 dní dovolené), nová právní úprava nepracuje se směnami, nýbrž s rozsahem týdenního pracovního úvazku v hodinách.

    Konkrétně řečeno, zaměstnanec, jehož pracovní úvazek je sjednán na stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin v týdnu), bude mít při splnění zákonných podmínek nárok na dovolenou za kalendářní rok v takovém počtu hodin, který odpovídá součinu počtu týdnů dovolené a rozsahu jeho týdenní pracovní doby v hodinách (např. 4 týdny dovolené a 40 hodin/týdně = 160 hodin dovolené za kalendářní rok); zaokrouhluje se vždy na celé hodiny nahoru.

    Nový způsob výpočtu dovolené podmiňuje nárok na dovolenou za kalendářní rok trváním pracovního poměru po celý kalendářní rok a odpracováním 52násobku stanovené (nebo kratší) týdenní pracovní doby zaměstnance. V případě dovolené za poměrnou část kalendářního roku vznikne zaměstnanci, který odpracoval alespoň 4násobek stanovené (nebo kratší) týdenní pracovní doby, nárok na 1/52 dovolené za kalendářní rok za každou odpracovanou stanovenou (nebo kratší) týdenní pracovní dobu (např. při odpracovaných dvaatřiceti stanovených týdenních pracovních dob, tj. 1032 hodin – 4 x 40 : 52 x 32 = 99 hodin). Dovolenou za odpracované dny, s ohledem na systém výpočtu, právní úprava již nezná.

    Při čerpání dovolené se zaměstnanci z dosaženého nároku odečte vždy tolik hodin dovolené, kolik jich bude odpovídat počtu pracovních hodin ve směně, ve které si zaměstnanec bude dovolenou čerpat (např. směna 8 hodin – z celkového nároku se odečte 8 hodin dovolené).

    Nejmenší část dovolené, kterou bude možné čerpat, bude počet hodin odpovídající polovině směny. To neplatí, pokud by zbývající část dovolené byla kratší (zbývalo by méně hodin) než polovina směny.

    Mění se také započitatelné doby důležitých osobních překážek v práci pro účely výpočtu dovolené. I zde se nově pracuje s násobky stanovené týdenní pracovní doby.

    Omezují se možnosti krácení dovolené při neomluveně zmeškané směně.

    Zavádí se za určitých podmínek možnost převést nevyčerpanou dovolenou za kalendářní rok k písemné žádosti zaměstnance do následujícího kalendářní roku.

    Administrativně bude nový systém náročnější, když mj. klade nároky na přesnou evidenci pracovní doby. Systém má však i řadu dalších nedostatků a problémů, například:

    • nevyčerpaný nárok na dovolenou z doby před 1. lednem 2021 se bude spravovat až do svého vyčerpání podle stávajících pravidel a nedojde k přepočtu podle nové úpravy;
    • nebude-li dovolená čerpána ve směně, jejíž délka je v celých hodinách, bude třeba dovolenou poskytovat po menších částech, nežli jsou celé hodiny, což může vést k situaci, kdy na konci roku zbude zaměstnanci k dočerpání dovolená v rozsahu několika minut;
    • týdnem se dle zákoníku práce míní sedm dní po sobě jdoucích, avšak 1. ledna bude pondělí spíše výjimečně, přičemž právě od 1. ledna bude třeba počítat první týden při zjišťování nároku na dovolenou za kalendářní rok; od tohoto okamžiku se bude zjišťovat násobek odpracovaných stanovených (nebo kratších) týdenních pracovních dob. Obdobně tomu bude i při nástupu do zaměstnání v průběhu kalendářního roku – prvním dnem prvého týdne pro účely výpočtu bude vždy den vzniku pracovního poměru;
    • změnou rozsahu pracovního úvazku v době trvání kalendářního roku a vyčerpáním dovolené v době, kdy byl rozsah větší, nebo naopak v době po zkrácení úvazku, může vzniknout na konci roku zaměstnanci dluh z titulu přečerpané dovolené, resp. nárok na fakticky více týdnů dovolené, nežli je zákonný nárok;
    • při vyrovnávacím období u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby zasahujícího do dvou kalendářních let může nastat situace, kdy zaměstnanci, byť jeho pracovní poměr trval celý kalendářní rok, nevznikne nárok na dovolenou za kalendářní rok.

    Sdílené pracovní místo (§ 317a). Institut sdíleného pracovního místa patří mezi flexibilní formy výkonu závislé práce. Institut existuje v řadě různých podob. Zkušenosti s jeho využíváním v jednotlivých zemích se různí. V čisté podobě v rámci sdíleného pracovního místa sdílí více osob jeden pracovní úvazek a pracující podle spolu domluveného rozvrhu.

    Sdílené pracovní místo tak, jak je zaváděno novelou zákoníku práce, nicméně staví na konstrukci, kdy více osob s kratšími úvazky sdílí jednu pracovní pozici, přičemž v úhrnu pokryjí týdenní pracovní dobu (úvazek) alokovanou na takové pracovní místo; v základu musí každý odpracovat svůj rozsah úvazku v průměru za 4týdenní vyrovnávací období. Tito zaměstnanci se zaměstnavatelem, každý jeden zvlášť, uzavřou písemnou dohodu o výkonu práce na sdíleném pracovním místě. Společně se dohadují o rozvržení pracovní doby a (nedohodnou-li se jinak) zaměstnavateli nejpozději 7 dní předem oznámí, kdo bude práci vykonávat, přičemž tento rozvrh mohou nejpozději 2 dny dopředu změnit.

    Stejného efektu je nicméně nejméně od roku 2008 možné v základu dosáhnout i bez speciálního zákonného ustanovení na základě dohod zaměstnavatele a dotčených zaměstnanců.

    Režim sdíleného pracovního místa podle § 317a lze „rozbít“ výpovědí bez důvodu kteréhokoli ze zaměstnanců na sdíleném pracovním místě. Stane-li se tak, vzniká situace, kdy zaměstnavatel má více zaměstnanců s kratšími úvazky, kterým musí rozvrhovat pracovní dobu.

    Úprava má i další problémy. Jedním z nich je například odpovědnost. Zákoník práce nezná a nepřipouští solidární odpovědnost zaměstnanců a není zavedena ani pro sdílené pracovní místo. V případě újmy tedy bude třeba postupovat podle obecné úpravy, která předpokládá individuální odpovědnostní vztahy. Přitom při více osobách na jedné pozici může být problém určit, kdo je a v jaké míře odpovědný. Tvrdit a prokazovat bude v případném sporu zaměstnavatel.

    K institutu sdíleného pracovního místa byla taktéž deklarována zvláštní právní úprava sociálního pojištění, kdy ve vztahu k zaměstnancům v předmětném režimu by měl zaměstnavatel mít nárok na úlevu na pojistném. Taková právní úprava však prozatím nebyla přijata.

    Vysílání pracovníků (§ 319 a § 319a). Novelou se dílčím způsobem rozšiřuje okruh oblastí v ust. § 319 zákoníku práce. Dále se zavádí i rozšířené uplatnění právního řádu České republiky (vyjma vzniku, změny a skončení pracovního poměru) pro dlouhodobě vyslané zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu EU.

    Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů (§ 51a a § 338 an.). Změna právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů spočívá zjednodušeně řečeno v redefinici pojmu převod činnosti zaměstnavatele a v podrobnější úpravě výpovědi z pracovního poměru ze strany zaměstnance z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Stručně lze novou úpravu hodnotit tak, že mimo případy přeměn právnických osob nebo zákonem přímo označených přechodů se právní úprava v zákoníku práce uplatní nyní spíše výjimečně, neboť se vyžaduje splnění příliš mnoha podmínek; fakticky její uplatnění bude záležet na dohodě původního a přejímajícího zaměstnavatele.

    Odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa (§ 73 a § 73a). V reakci na judikaturu se staví najisto, že režim odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa mimo případy, kdy pracovní poměr vzniká jmenováním, lze na základě dohody uplatnit pouze v případech podle § 73 zákoníku práce.

    Doručování (§ 334 an.). Dlouhodobě problematická byla právní úprava doručování zaměstnanci do vlastních rukou, zejména Nejvyšším soudem dovozená posloupnost z hlediska způsobu a míst doručování. Na to se novela pokouší reagovat, což se částečně daří, když posloupnost odpadá.

    Problematické je, že

    • zůstává zachována původní úprava doručování elektronickou poštou, kdy se krom jiného vyžaduje elektronický podpis odeslané zprávy a zpětné potvrzení o doručení opatřené taktéž elektronickým podpisem zaslané do tří dnů od doručení zprávy;
    • pro doručování datovou schránkou bude třeba písemný souhlas;
    • zaměstnanci bude třeba nově prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb doručovat na poslední adresu, kterou zaměstnanec písemně označil.

    Počítání času (§ 322). Novela dále reaguje na situaci, kterou vyvolal nový občanský zákoník, kdy mj. jednání zaměstnavatele a zaměstnance o některých sporných otázkách (typicky o platnosti skončení pracovního poměru atd.) docházelo k prodlužování promlčecích a prekluzivních lhůt, jejichž zákonná délka byla původně v řádech dnů, příp. několika málo měsíců, o 6 měsíců.

    Nově bude pro lhůty podle zákoníku práce platit pravidlo, že nastane-li zákonná překážka, pro kterou lhůta neběží, nebude to mít vliv na její původní délku. Bude-li však po odpadnutí překážky do konce lhůty bývat méně než 5 dní, lhůta neskončí dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu plynout.

    Překážky v práci (§ 191a a § 203a). Novela formulačně upravuje překážku v práci „dlouhodobé ošetřování člena domácnosti.“ Dále doplňuje možnost poskytnout při překážce v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu (§ 203 písm. h) – činnost vedoucích táborů pro děti a mládež atd.) v určitých případech náhradu mzdy, včetně kompenzace poskytnuté náhrady mzdy zaměstnavateli z veřejných prostředků.

    Náhrada újmy způsobené při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 271f, § 271g a § 271i). Mění se základní výše nároku na náhradu újmy při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Rozšiřuje se také okruh oprávněných osob. Základní výše náhrady se nově váže na průměrnou mzdu v národním hospodářství. Stejná změna se provádí ve vztahu k právní úpravě náhrady nákladů spojených s pohřbem. Nově se zavádí jednorázová náhrada nemajetkové újmy pro osoby zaměstnanci blízké při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

    1. Privacy Shield

    Privacy Shield byl nástroj určený k ochraně osobních údajů při předávání do USA. Navazoval na dříve Soudním dvorem EU zrušený nástroj obdobného typu, kterým byl tzv. Safe Harbor. Privacy Shield byl zaveden rozhodnutím Komise EU č. 2016/2150 o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí. Zjednodušeně řečeno nástroj fungoval tak, že se společnost (příjemce osobních údajů) přihlásila v USA standardizovaným postupem u tamního státního úřadu k zásadám ochrany osobních údajů, které v jistém smyslu opisovaly standardy v tomto směru zavedené právem EU. Takové společnosti v USA následně bylo možné předávat osobní údaje bez zajišťování dalších dodatečných záruk pro zajištění bezpečnosti předávaným a následně zpracovávaným osobním údajům.

    Dne 16. července 2020 Soudní dvůr EU shora jmenované rozhodnutí Komise EU o Privacy Shield zrušil. Nadále tedy není možné tento nástroj používat k zajištění bezpečnosti osobních údajů předávaných do třetích zemí. Je třeba zvolit jiný nástroj ochrany, jako jsou například standardní smluvní doložky podle rozhodnutí Komise EU, které Soudní dvůr EU jako možný nástroj ochrany nevyloučil. Pro jejich využívání jako skutečného nástroje ochrany osobních údajů nicméně formuloval určité podmínky.

    Využíváte-li služeb externích poskytovatelů mimo EU, resp. EHP, je třeba zkontrolovat související dokumentaci. Pokud je v ní odkaz na Privacy Shield, je třeba zavést jiný nástroj ochrany pro předávání osobních údajů do třetích zemí.

    Máte-li v této souvislosti jakékoli dotazy, či budete-li potřebovat jakoukoli součinnost, jsme k plně k dispozici.

    1. Ochrana oznamovatelů škodlivých jednání

    Dne 23. října 2019 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Směrnice předpokládá do konce roku 2021 přijetí právní úpravy na úrovni jednotlivých členských států, která bude provádět jmenovanou směrnici. V České republice bude takovou právní úpravou zákon o ochraně oznamovatelů, který je aktuálně v legislativním procesu.

    Účelem právní úpravy na ochranu oznamovatelů je primárně zabránit odvetným opatřením (skončení pracovního poměru, převedení na jinou práci, snížení odměny atd.) zejména vůči zaměstnancům při oznamování protiprávních jednání. Zákon v tuto chvíli předpokládá krom jiného zákaz odvetných opatření, pro některé zaměstnavatele zavedení interních systémů oznamování (zaměstnanec bude mít možnost oznámit protiprávní jednání zvlášť k tomu určené osobě, která bude věc šetřit), příp. v některých případech i externích systémů oznamování. Externím systémem oznamování bude mít zaměstnanec možnost se obrátit přímo na orgány činné v trestním řízení, příp. na příslušný správní úřad nebo na nově zřizovanou Agenturu ochrany oznamovatelů při Ministerstvu spravedlnosti.

    Agentura by měla být nadána pravomocí vydávat osvědčení o statutu chráněného oznamovatele. Bude-li mít osoba statut chráněného oznamovatele, relativně se zlepší její procesní postavení v případných soudních sporech se zaměstnavatelem.

    V okamžiku, kdy bude finální podoba právní úpravy jasná, Vás budeme informovat a jsme připraveni spolupracovat s Vámi na zavedení systémů oznamování, včetně zpracování související dokumentace a proškolení.

    Jsme si vědomi, zejména jde-li o změnu právní úpravy dovolené, že se jedná o relativně komplikovanou problematiku. Novou úpravu dovolené, výpočet nároku na dovolenou a související problematické otázky s námi můžete konzultovat individuálně. Při větším zájmu jsme připraveni zorganizovat v průběhu podzimu 2020 tematicky zaměřený seminář, na kterém bychom se věnovali zejména problematice výpočtu nároku na dovolenou podle nové právní úpravy. Společník advokátní kanceláře Felix a spol. JUDr. Jakub Morávek, Ph.D. je připraven zodpovědět jakékoliv dotazy týkající se nové pracovněprávní úpravy.

    Zdroj: Hospodářská komora České republiky

  • 19
    Červenec
    2020
    • Nejvyšší správní soud opět zkritizoval finanční správu za to, že dává firmám na obhajobu v odvolacím řízení jen 15 dní. Sama přitom připravuje obvinění i řadu měsíců. O sporném paragrafu informoval iROZHLAS.cz už loni.
    • Úřady v minulostí tvrdily, že lhůtu nejde prodlužovat, od příštího roku proto tuto možnost do zákona výslovně zakotvily.
    • Jenže zákon se kvůli možnosti prodloužení měnil už v roce 2011. Podle nejnovějšího rozsudku soudu na záměr zákonodárců ale finanční správa dosud „svévolně rezignovala“.

    Osm set nových dokumentů na cca 2000 stranách a pouhých 15 dnů na prostudování. Takovou zkušenost má Českomoravská olejářská komanditní společnost, která vede spor s finanční správou už od roku 2013. Tehdy na ni úředníci uvalili zajišťovací příkazy a následně jí doměřili daň ve výši 160 milionů korun.

    „Když jsme v prosinci 2016 vyhráli první soud o doměření daně, Odvolacímu finančnímu ředitelství trvalo rok a půl, než si našlo jiný důvod pro doměření daně. Po tom roce a půl před nás v červenci 2017 postavili 800 nových dokumentů s obsahem více než 2000 stran a dali nám 15 dní na to, abychom si to prostudovali a vyjádřili se k tomu. To samozřejmě nebylo vůbec možné,“ popisuje případ svého klienta člen Komory daňových poradců Tomáš Hajdůšek.

    Jenže s žádostí o prodloužení neuspěli. Úředníci Odvolacího finančního ředitelství se jí odmítli vůbec zabývat a Generální finanční ředitelství posléze takový postup ještě posvětilo.

    Dostatek času nedostala společnost kvůli spornému paragrafu 115 daňového řádu, podle něhož lhůta „nesmí být delší 15 dnů“.

    Finanční správa i ministerstvo financí tvrdily, že právě tento paragraf neumožňuje patnáctidenní lhůtu prodloužit. Podle daňových poradců to ale jde, a to jim posvětil i Nejvyšší správní soud.

    „S ohledem na výše předestřený právní názor Nejvyššího správního soudu v obecné otázce možnosti prodloužení lhůty dle § 115 odst. 2 daňového řádu je zřejmé, že žalovaný (finanční správa, pozn. red.) pochybil, když řízení o stěžovatelčině žádosti o prodloužení lhůty zastavil,“ napsal soudní senát v rozsudku.

    Dvojitá změna zákona

    Když server iROZHLAS.cz na začátku loňského roku o sporném paragrafu informoval, finanční správa i ministerstvo financí tehdy shodně zastávaly názor, že zákon prodlužování lhůty neumožňuje. „Stále platí, že lhůtu dle paragrafu 115 daňového řádu nelze prodloužit,“ reagoval tehdy na dotaz redakce mluvčí finanční správy Petr Habáň a jeho slova potvrdil i mluvčí resortu financí.

    Nyní ministerstvo financí kvůli prodlužování lhůty mění zákon. „Vzhledem k rozdílným názorům, které ve vztahu k možnosti prodloužení lhůty podle § 115 odst. 2 daňového řádu dosud panovaly, jakož i k vývoji správní praxe, se ministerstvo financí nedávno rozhodlo tuto otázku vyřešit výslovnou úpravou daňového řádu tak, aby v dané věci neexistovaly další pochybnosti,“ sdělil nyní serveru iROZHLAS.cz mluvčí resortu Zdeněk Vojtěch. Novelizace by měla platit od nového roku.

    Jenže ministerstvo upravuje něco, kvůli čemu se zákon už jednou měnil – v roce 2011 zákonodárci z paragrafu 115 vyškrtli slovní spojení „nelze prodloužit“. A v důvodové zprávě tehdy napsali, že tak bude „lépe umožněno reagovat na situace, kdy zde existuje závažný důvod pro to, že se odvolatel nestihl vyjádřit v k tomu určené lhůtě“.

    Když se loni na tuto změnu ministerstva financí redakce ptala, odpověď zněla, že důvodová zpráva není právně závazná a že k vypuštění spojení „a nelze ji prodloužit“ došlo jen kvůli tomu, že se taková formulace objevila v textu zákona dvakrát a jednalo se tak o technikálii.

    „Pokud jde o možnost prodloužit uvedenou lhůtu, tak platí, že podle paragrafu 36 odstavce 5 daňového řádu nelze při správě daní prodloužit lhůtu, se kterou zákon spojuje zánik práva. Tedy ani vámi zmíněnou lhůtu, během níž se může v rámci odvolacího řízení odvolatel vyjádřit k výsledkům dokazování a případně navrhnout provedení dalších důkazních prostředků,“ popsal tehdy mluvčí.

    Že úmyslem zákonodárců bylo už v roce 2011 lhůtu prodloužit, ale tehdy potvrdil i tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09).

    Finanční správa nicméně lhůtu dosud neprodlužovala a v soudním sporu s Českomoravskou olejářskou komanditní společností – jak vyplývá z rozsudku – dokonce tvrdila, že neprodloužení je vlastně ku prospěchu podnikatelů a firem, „neboť má vést k posílení jeho právní jistoty o neměnné délce lhůty“.

    ‚Téměř ironický‘ argument

    Jenže Nejvyšší správní soud nyní řekl, že finanční správa „svévolně rezignuje na nepochybný úmysl zákonodárce umožnit (…) prodloužení lhůty“. 

    „Téměř ironicky vyznívá tvrzení žalovaného a Generálního finančního ředitelství, že apriorní vyloučení prodloužení lhůty dle § 115 odst. 2 daňového řádu je ku prospěchu daňového subjektu, neboť má vést k posílení jeho právní jistoty o neměnné (nezměnitelné) délce lhůty,“ píše se v rozsudku k argumentu finanční správy, že opatření je v zájmu podnikatelů.

    Není to přitom poprvé, co kvůli této věci Nejvyšší správní soud berní úředníky kritizoval. Už v roce 2018 ve svém rozsudku napsal, že lhůtu prodloužit lze. Jenže finanční správa se tím ani tehdy neřídila.

    Tentokrát ale výtky soudu vyslyšela a nově tak bude lhůtu prodlužovat a to ještě před tím, než začne platit novelizace zákona. „Finanční správa provedla analýzu rozsudku. S ohledem na závěry tohoto rozsudku a s ohledem na skutečnost, že novela daňového řádu, účinná od 1. ledna 2021, již připouští prodloužení lhůty stanovené dle § 115 odst. 2 daňového řádu, změní finanční správa správní praxi, a to se závěrem, že lhůtu prodloužit lze,“ uvedla pro iROZHLAS.cz mluvčí úřadu Zuzana Mašátová.

    Nejedná se o jediný případ, kdy se finanční správa neřídí rozhodnutím soudu. Na začátku loňského roku Ústavní soud rozhodl, že berní úředníci nemají zadržovat podnikatelům a firmám v rámci nadměrného odpočtu peníze, se kterými není žádný problém.

    Finanční správa ale ani přes rozsudek nesporné částky firmám nevrací, protože tvrdí, že jí to neumožňuje legislativa.

    Zdroj: iRozhlas.cz

  • 9
    Červenec
    2020

    Vybrané firmy mohou ušetřit na odvodech sociálního pojištění svých zaměstnanců necelé dva miliony korun. Program pomoci ale může některé z nich diskriminovat.

    Firma International Study Programs přišla kvůli koronaviru minimálně o půlroční příjem. Obrat společnosti letos v meziročním srovnání poklesne o více než 200 milionů. „Organizujeme cestovně vzdělávací programy pro zahraniční univerzity. Kvůli zavření hranic se nám ze dne na den zastavil veškerý příjem,“ popisuje šéf společnosti Tomáš Chalupník. Doufá, že se jejich byznys aspoň částečně obnoví v posledním čtvrtletí.

    Jeho firma zaměstnává více než padesát lidí, na částečnou úhradu jejich mezd čerpá pomoc z programu Antivirus B. A právě počet zaměstnanců a čerpání alternativních „antivirů“ jí znemožňují využít nejnovější způsob podpory z resortu Ministerstva práce, Antivirus C. Ten nenahrazuje společnostem mzdy, ale odpouští jim odvody na sociální pojištění.

    „Antivirus C by byl pro nás samozřejmě výhodnější, jelikož primárně řešíme cash flow pro následující tři měsíce. Takováto podpora by pro naše přežití byla dost významná,“ říká Chalupník. „Do kvóty počtu zaměstnanců se ale započítávají i ti na rodičovské nebo mateřské dovolené, což nám ta čísla dost zkresluje,“ podotýká.

    Každý zaměstnavatel, který má nárok na obě formy podpory – tedy příspěvěk na náhradu mezd z Antiviru A nebo B i odpuštění sociálního pojištění z Antiviru C, si musí vyhodnotit, který režim programu je pro něj vhodnější.

    „S velkou mírou zobecnění se dá říct, že pokud je většina zaměstnanců ‚na překážkách v práci‘, bude pro zaměstnavatele výhodnější podpora v režimu A či B. Pokud již však zaměstnavatel má pro většinu zaměstnanců práci, pravděpodobně pro něj bude vhodnější nárokovat odpuštění odvodů pojistného v režimu C,“ míní Štěpán Sojka, advokátní koncipient společnosti Kodap legal.

    „Céčko“ vezme ze státní kasy až 13,5 miliardy

    Stát podle mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jana Brodského předpokládá, že mu kvůli programu Antivirus C vypadne příjem v maximální výši 4,5 miliardy korun měsíčně, souhrnně za tři měsíce 13,5 miliardy korun. Firmy, které splní dané podmínky, mohou úlev na odvodech využít poprvé teď v červenci za červen, naposledy v září za srpen.

    „Zaměstnavatelé ušetří 24,8 procenta z hrubé mzdy, ovšem výše hrubé mzdy je limitována na 52 253 Kč. Maximální úspora je tedy necelých 13 000 Kč měsíčně na zaměstnance a 648 000 Kč měsíčně na celou společnost,“ vypočítává Jan Bonaventura, daňový poradce ze společnosti Bredford Consulting. „Ovšem za předpokladu, že má firma přesně 50 zaměstnanců a všichni vydělávají přes 52 253 Kč. To v praxi nastane zcela ojediněle,“ dodává.

    Program Antivirus C

    Stát zaměstnavatelům splňujícím podmínky programu promine pojistné na důchodové pojištění za zaměstnance za měsíce červen, červenec a srpen. Pojistné se platí do 20. dne následujícího měsíce. Poprvé si tak firmy budou moci od placení pojistného ulevit tento měsíc.

    Program mohou využít firmy, které:

    – mají maximálně 50 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru,

    – nesnížily počet zaměstnanců a objem mezd o více než 10 % (porovnává se stav ke konci března a ke konci příslušného měsíce),

    – za příslušný měsíc nečerpají prostředky na částečnou úhradu mzdových nákladů poskytovaných zaměstnavatelům z programů Antivirus A nebo B,

    – včas odvedou část pojistného, které jsou povinni platit jejich zaměstnanci (6,5 % z vyměřovacího základu),

    – neodměňují zaměstnance platem (obce, úřady, státní fondy apod.),

    – nejsou v zákoně specifikovanými poskytovateli zdravotních služeb,

    – jsou daňovými rezidenty ČR, popřípadě daňovými rezidenty EU/EHP, kteří dosáhli většiny svých příjmů ze zdrojů na území ČR.

    Jednou z výhrad vůči nastavení Antiviru C je, že podpora není nijak odstupňovaná. Firma musí splnit všechny podmínky, aby jí stát pojistné odpustil. Když jich splní jen několik, má smůlu. Navíc kvůli kvótě na počet zaměstnanců hraniční případy povedou k propouštění, nepřijímání lidí, přijímání lidí na dohody místo na zaměstnanecký poměr a podobně.

    Limit na počet zaměstnanců může v důsledku výrazně znevýhodňovat některé zaměstnavatele proti jiným. „Pokud někdo udržel například 55 zaměstnanců, přestože přechodně přišel o většinu tržeb, nedostane nic. Naopak ten, kdo na situaci kolem koronaviru třeba i vydělal a nemá víc než 50 pracovníků, získá od státu až dva miliony. Ten kdo dotaci dostane, tak může více investovat a v konečném důsledku poškodit toho, kdo nic nedostal,“ podotýká Bonaventura.

    Firma s 50 zaměstnanci, která by mohla nabírat, již nikoho dalšího nepřijme. Pokud by totiž přijala jen jediného zaměstnance, přijde o celou podporu. Nebo firma, která má 55 zaměstnanců – bude pro ni lepší jich pět propustit a na ostatní pak podporu dostane.

    Řešením by mohlo být poskytnutí příspěvku všem, ale velkým firmám například jen na 50 zaměstnanců. „Pokud si to rozpočet nemůže dovolit, může se hranice maximálního počtu zaměstnanců snížit. Ale nepovažuji za správné, aby byli upřednostněni někteří na úkor jiných. To, že má někdo 100 zaměstnanců navíc v praxi vůbec neznamená, že vydělá více než někdo s 50 zaměstnanci,“ míní daňový expert Bredford Consulting.

    Půlúvazky jsou celí zaměstnanci

    Zákon navíc neřeší, jak se mají zaměstnanci počítat. Pokud tedy někdo má zaměstnance na poloviční úvazek, měl by se započítat vždy jako celý zaměstnanec. Stejně tak by se dle dikce zákona měli započítat zaměstnanci na mateřské dovolené – byť nepracují, jsou považováni za účastné nemocenského pojištění.

    „Pokud tedy někdo nahradí deset zaměstnankyň na mateřské dalšími deseti a dostane se v součtu přes 50, nedostane vůbec nic,“ poukazuje Bonaventura na další absurditu.

    Do počtu se započítávají jen zaměstnanci v pracovním poměru, což může způsobit problém u jednatelů či „dohodářů“. Ti sice nemocenské pojištění platí, nejsou však v pracovním poměru (členové statutárních orgánů spíše výjimečně).

    Podmínky programu přikazují srovnávání stavů s březnem, kdy nikdo nevěděl, že takový program bude. Propuštění 20 procent zaměstnanců v březnu často znamenalo zachování práce pro 80 procent, nyní za to přichází „trest“.

    Bonaventura popisuje, k jakým absurdním situacím to může v praxi vést. „Firma měla pět zaměstnanců. Jeden skončil v březnu a místo něj byl přijat nový zaměstnanec, který byl ve stavu již na konci měsíce, aby si práci předali. Tím pádem byli v počtech za březen oba a firma měla šest zaměstnanců. Na konci června mají stále pět zaměstnanců jako předtím, ale podmínku nesplní, šest versus pět je pokles o více než 10 procent. Řešením je přijmout jednoho zaměstnance, byť jen na jeden den a firma podmínky splní,“ říká.

    Kromě toho, že to může být pro nového zaměstnance nepříjemné (bude obratem propuštěn, aniž ví proč), může jít o zneužití práva či dokonce o trestný čin. „Ovšem neudělat to, znamená nemít stovky tisíc, které mohou být pro malou firmu otázkou přežití. Mnoho firem tak bude dotlačeno k tomu, dělat neracionální a nepříjemná rozhodnutí,“ myslí si daňař.

    Podobně nespravedlivá může být i podmínka, že firma nesmí oproti březnu snížit mzdy o více než desetinu.

    „Firma A v březnu snížila mzdy, například nevyplatila variabilní složku či bonus a díky tomu jí mzdy poklesly proti částce, kterou si zaměstnanci obvykle vydělají. Firma B vyplatila roční bonusy, jak je obvyklé, protože jí to přišlo fér, i když už bylo jasné, že se jí zhorší výsledky. Firma A tedy dostane za červen příspěvek, firma B nedostane nic, protože jí formálně poklesly mzdy mezi březnem a červnem,“ popisuje Bonaventura další reálný příklad neférového nastavení programu.

    Další poměrně krutou podmínkou je to, že nárok na prominutí musí zaměstnavatele uplatnit v přehledu na první pokus, možnost opravy není.

    A dále: Firma s dvaceti zaměstnanci měla v březnu a červnu stále stejný počet pracovníků. V červnu onemocněl jeden zaměstnanec, který měl relativně vysoký plat. Díky tomu poklesl objem mezd pod 90 procent a firma nemá na Antivirus C nárok. „Po upozornění se rozhodli poskytnout dříve bonus a podmínky splnili. Mnoho firem ale takovou informaci včas nedostane a podmínky nesplní,“ upozorňuje Bonaventura.

    Právě dát zaměstnancům bonusy mnohým zaměstnavatelům usnadní napasování se do podmínek programu. „Zaměstnavatel díky tomu může splnit podmínky programu. A pokud ne, tak ušetří skoro 25 procent hrubé mzdy, což není málo. Ideální je bonusy rozložit tak, aby se to vešlo do těch 52 tisíc korun každý měsíc a úspora byla maximální,“ radí daňový odborník.

    Zdroj: Seznam Zprávy

  • 7
    Červenec
    2020
    • Když Městský soud v Praze minulý čtvrtek nařídil, aby se stát omluvil za výrok prezidenta Miloše Zemana na adresu novináře Ferdinandy Peroutky, nešetřil kritikou předchozího rozhodnutí.
    • Předseda odvolacího senátu Tomáš Novosad označil loňský verdikt, který žalobu žurnalistovy vnučky Terezie Kaslové zamítl, za nemístný a neodpovídající soudní praxi.
    • Server iROZHLAS.cz se zeptal na názor i ústavního právníka Jana Kysely. „Je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule,“ říká v rozhovoru.

    Předseda soudního senátu Tomáš Novosad se v aktuálním rozsudku v kauze Peroutka poměrně ostře vyhranil vůči předchozímu verdiktu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten loni tuto žalobu zamítl, podle něj projev hlavy státu nemůže být nesprávným úředním postupem, za který nese odpovědnost stát. Jak se může stát, že se soudní rozhodnutí tak diametrálně liší? Nebo jde o tak ojedinělý případ, že se soudní praxe stále nastavuje?

    V této věci mi celá judikatura přijde nešťastná a s řadou různých záhybů. Bylo to dáno tím, že Nejvyšší soud linku, která do té doby probíhala na půdě občanského zákoníku na základě sporu o ochranu osobnosti, posoudil úplně jinak, tedy že se nemá jednat o ochranu osobnosti ve smyslu občanského zákoníku, ale o řízení o náhradě škody, která může být způsobená buď nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Zvolil tedy úplně jiný zákon a uložil nižším soudům, aby se dále řídily jeho právním názorem. Nižší soud, v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 1, který normálně, když posuzuje podobné spory, má správní úřady, které mají jasně vymezené, co mají nebo nemají dělat.

    Tudíž můžete najít konkrétní ustanovení, co porušily, když se dopustily nesprávného úředního postupu nebo došly k protizákonnému rozhodnutí. Najednou je ale konfrontovaný s prezidentem republiky, který pochopitelně není správní úřad typu úřad práce, takže nemá vůbec jasné právní kontury.

    Paní soudkyně tak nenašla vůbec žádné ustanovení, které mohl prezident porušit, protože není správní úřad, a došla k tomuto závěru. A to je absurdní z hlediska důsledku, protože dospějete k závěru, že nemůžete žalovat Miloše Zeman jako osobu, což považuji za sporné, dále dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ve sporech o ochranu osobnosti a dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ani o náhradu škody ve sporech způsobených nesprávným úředním postupem. Takže dojdete do situace, že máte v systému práva vakuum, místo, kam právo nesahá. A je otázka, jestli se nad tím paní soudkyně zamyslela.

    Aktuální rozhodnutí soudce Novosada byste proto označil za správné, jelikož umožnil způsobenou újmu právně vymáhat?

    Aktuální rozhodnutí přesně neznám (na písemné zdůvodnění se zatím čeká, hotovo bude v řádu týdnů – pozn. red.). Zjevně ale došel k závěru, že je absurdní, aby prezident stál ve vakuu, zatímco všichni ostatní jsou právu podřízeni a mohou za jeho porušení být sankcionováni. Přestože nemáme k dispozici žádný konkrétní právní předpis, došel k této úvaze na základě obecnějších tezí a principů. Takže rozhodnutí – které tedy zatím blíže neznám – je z mého pohledu správné z hlediska výsledku. Že zkrátka není možné, když si zrovna na vás zasedne prezident republiky, abyste neměla možnost se dobrat práva. To je něco zcela nepřijatelného. A to i v monarchiích. I když monarchové se zpravidla nezabývají tím, že urážejí ostatní lidi, ale v případě, že by to dělali, tak za ně musí odpovídat stát.

    Právní vakuum

    Kritika dřívějšího rozhodnutí obvodního soudu je podle vás tedy oprávněná? Lze to soudkyni Lence Nedozrálové, která měla případ na starosti, vyčítat?

    Já bych jí to vyčítal. Není to pochopitelně zločin, judikatura byla dost sporná a nejvyšší soud do toho zvlášť nešťastně zasáhl. Přesto bych jí to ale vyčítal právě proto, že důsledek je absurdní. Ocitnete se – nejen prezident, který tak není pod právem – ale i vy mimo právo, protože neexistuje najednou žádná cesta, jak byste zjednala nápravu. V demokratickém státě je to situace absolutně nepřijatelná. A toho si měla být paní soudkyně vědoma (redakce požádala o vyjádření také Obvodní soud pro Prahu 1, vzhledem k letním dovoleným ale do uzávěrky texty vyjádření nepřišlo – pozn. red.).

    Souhlasil byste také s výrokem soudce Novosada, že tento případ je skutečně ojedinělý? Bude do budoucna nastavovat rozhodovací praxi v podobných věcech?

    Mám obecně tendenci soudy hájit, ale ve věcech, ve kterých je účastník prezident republiky, ne. Považuji za naprosto nepřijatelné, abychom se pět let nedokázali vypořádat se situací, kdy buď někdo někoho uráží bez reálné opory, jednoduše řečeno lže, nebo možná nelže, ale mýlí se, ale není to ochotný připustit. Stejně tak nejsme schopni se pět let vypořádat s tím, že někdo v rozporu se zákonem odmítá někoho jiného jmenovat profesorem. Pokud by toto měla být vizitka českého státu vymáhat právo, tak je to úplný rozvrat. Tudíž doufám, že má pan Novosad pravdu, že jsou to skutečně pouze výjimečné případy, které se právě týkají prezidenta republiky. Ale připadá mi to smutné.

    Předpokládám, že jak se mnou, tak s vámi by poměrně rychle zametli, když bychom se dopustili něčeho, co je možné kvalifikovat jako porušení práva. Ale tady je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule o neodpovědnosti prezidenta republiky, která podle mě neznamená nic jiného, že prezidenta nemůžete z politických důvodů odvolat. Není to ale absolutní imunita, v takovém případě by nemělo smysl mít zvláštní ustanovení v Ústavě. Soudy ale pracují s tím, že je pan prezident posvátný, nedotknutelný, a že na něj prostě nemáme.

    Máte pocit, že se kolem prezidenta Zemana chodí po špičkách?

    Přesně. O soudnictví je to mimořádně špatná výpověď.

    Dá se tedy říct, že z vašeho pohledu v kauze kolem novináře Ferdinanda Peroutky soudy selhaly?

    Myslím si, že ano. To, jak dobře, nebo špatně funguje právní stát, se nepozná z toho, jak zametete s chudákem nebo bezmocným, ale právě z toho, jak jste schopna vynutit právo vůči bohatému nebo mocnému. Můžete sem řadit klidně kauzy jako Čapí hnízdo i další. Jakmile jste mocný, tak právní systém je ve velmi omezené míře schopen s vámi naložit. Neříkám, že všichni mají skončit ve vězení… Pak ale ty kauzy mají skončit s tím, že se nic nestalo.

    Pokud léta trváme na tom, že se něco stalo, jen to nejsme schopni dotáhnout do konce, to mi přijde smutné. A prezidentské kauzy jsou ještě specifičtější. Připomíná mi to setkání kobry s myší, tedy úplná paralýza, tedy setkání s hadím pohledem, který vám neumožní uhnout. To mi připadá smutný.

    Prezidentská imunita

    Vy jste zmínil, že imunita prezidenta by neměla být absolutní. Můžete to dovysvětlit?

    Jde v zásadě o to, jakého jednání se fyzická osoba, která je prezidentem republiky dopouští, a z toho jednání potom vyplývají různé závěry. Takže bude-li mít prezident republiky domek a vedle něj bude mít domek někdo další a budou mít spory třeba kvůli padajícím shnilým třešním, tak je v zásadě evidentní, že půjde o soukromoprávní spor, a to přesto, že jeden z nich je prezident.

    Neznamená to, že soused má deset let smůlu a musí snášet jeho shnilé třešně. To je jedna situace, která mi připadá nesporná. Pak je druhá situace, kdy prezident vystupuje jako vrchnostencký orgán, kdy někoho jmenuje a někoho nejmenuje, tím může zasáhnout do jeho práv a pak se je ve sporu se správním orgánem, který prezident zastupuje. To je kauza vysokoškolských profesorů. Pokud by ale dospěli k názoru, že nejde jen o to jmenování, ale že jim jde i o náhradu škody, protože jako profesor máte vyšší plat. Tak by museli pak žalovat stát, protože je to výkon kompetence.

    Jenže v případu kolem Ferdinanda Peroutky my neřešíme výkon kompetencí prezidenta, ale jeho výroky. Jestli někde něco řekne, k čemu to tedy připodobníme? Soudy se od začátku tváří, že je to výkon kompetence, nemůžeme tedy žalovat prezidenta, ale Českou republiku. Já ale nevím, jestli tohle je úplně zřejmé, že když něco řekne v televizi, při otevírání výstavy nebo jinde, že je to výkon kompetence a že tedy není možné žalovat Miloše Zemana. Na počátku jsem měl proto pocit, že nebylo úplně šťastné, že se paní Kaslová žalovala Českou republiku.

    Měla tedy podle vás žalovat přímo Miloše Zemana?

    Je možné, že by jí žalobu rovnou zamítli. Přinejmenším je ale na žalobci, aby toto zvážil. Pokud vám nejde o peníze a jde vám o omluvu, tak spíš chcete, aby se vám omluvil přímo Miloš Zeman, nechcete abstraktní omluvu od státu ústy referenta ministerstva financí.

    Zdroj: iROZHLAS.cz

  • 9
    Červen
    2020
    • Faktické odložení přiznání a platby daně z nabytí nemovitých věcí do konce letošního roku (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).
    • Prominutí DPH na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků, zejména roušek, respirátorů, dezinfekčních prostředků apod., u nichž vznikla povinnost přiznat daň v období od 18. května do 31. července.
    • Faktické posunutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů do 18. srpna. Toto datum bylo zvoleno s ohledem na prodloužení lhůty pro projednání řádné účetní závěrky korporací (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).
    • Automatické prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky vzniklých od 12. března do 31. prosince v případech, kdy bylo správcem daně individuálně povoleno posečkání či úhrada ve splátkách z důvodů souvisejících s koronavirem.
    • Prominutí správního poplatku za podání žádostí na finanční či celní úřad učiněných do konce roku 2020 (žádost o posečkání nebo splátkování daně, žádost o prominutí úroku z prodlení, žádost o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení apod.)
    • Faktické posunutí lhůty pro oznámení osvobozeného příjmu do 18. srpna (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním).
    • Prominutí pokuty za opožděné podání vyúčtování zaměstnavatele (daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti), pokud k podání vyúčtování došlo do 31. května.
    • Faktické posunutí lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2018 těm subjektům, u nichž došlo v průběhu roku 2019 ke změně způsobu uplatňování výdajů nebo k zahájení účtování, vedení daňové evidence apod. Termín pro podání a úhradu daně se posouvá do 18. 8. 2020 (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).

    Zdroj: iRozhlas.cz

  • 24
    Květen
    2020

    Poslední dva měsíce se život mnoha lidí zcela zásadně proměnil. Zavedení vládních opatření způsobilo mnoho komplikací a zásadní revolucí prošel především trh práce.

    Podle Tomáše Dombrovského, odborníka na online služby pro trh práce a analytika ze společnosti LMC, se na trhu práce zásadně změnilo snad úplně všechno. Zhruba třetina lidí v době karantény vůbec nepracovala, někteří dostali v důsledku opatření výpověď, živnostníci přišli o zákazníky a tím pádem i o příjmy, zkracovaly se úvazky a lidé odcházeli na ošetřovné.

    Zásadní změnou bylo i zavedení home office, který umožnila zhruba polovina všech firem. „Asi pětina lidí pracovala z domova, což zhruba odpovídá tomu podílu lidí, kteří i předtím mohli nebo částečně pracovali z domova,“ říká Dombrovský. Pokud uvážíme celkový počet zaměstnanců, pouhých 28 % z nich koronavirová opatření téměř nijak nezasáhla.

    Na změny museli zaměstnavatelé reagovat rychle. „Od počátku karantény hned od prvního týdne jsme evidovali snížení počtu inzerovaných pozic. První týden se jednalo o pokles 45 %, pak se to prohloubilo až k 60 %, teď se to ustálilo a za duben to byl pokles o 54 %,“ popisuje situaci Dombrovský.

    Lidí, kteří žádali o práci v prvních dnech karantény, také ubylo, aby se jejich počet mohl následně zněkolikanásobit. „Postupně začaly narůstat počty lidí, co hledali práci. Jednalo se o lidi, kteří potřebovali kompenzovat výpadek práce. Poslední dva týdny vidíme opravdu velký nárůst počtu reakcí lidí na práci. To ukazuje na to, že počet lidí, kteří práci ztratili, pravděpodobně bude velký,“ hodnotí Dombrovský.

    Počet lidí, kteří teď hledají práci, se zvýšil meziročně o třetinu. „Práci hledají častěji lidé ve službách nebo lidé, kteří přicházejí z menších firem. Nejhůře je na tom turistický sektor a gastronomický sektor,“ popisuje Dombrovský. Nejzásadnější jsou změny práce pro lidi s nižším vzděláním. „Celkový dopad na ně je tvrdší než u vzdělanějších lidí, kteří si tu práci snadněji udrželi. Lidé s náročnější kvalifikací, například technickou, jako jsou v IT, konstruktéři, lidé ve znalostním sektoru, výzkumníci nebo ve zdravotnictví byli tou situací zasaženi úplně nejméně,“ říká Dombrovský.

    Na druhou stranu řada zaměstnání v důsledku krize bude na vzestupu. Jedná se o zdravotnictví, sociální služby nebo technologický sektor. Ten pravděpodobně vyjde z krize velice posílený, protože výrazně vzrostla poptávka po online řešení. Rozvoj online technologií je podle Dombrovského pozitivním vedlejším účinkem.

    Měli bychom se však připravit na to, že oživení pracovního trhu se neodehraje během dvou měsíců, ale bude to trvat minimálně do konce roku, možná i déle. „Něco tak velkého se tu nestalo od krachu na burze v roce 1929, proto je těžké říct, co se bude dít dál a jaký bude dlouhodobý dopad,“ říká Dombrovský.

    Sám odhaduje, že negativnější dopady na českou ekonomiku teprve přijdou. „Vidíme propady příjmů lidí, ohrožení domácností a krachy firem. Obecně ze strany státu pomoc neteče dostatečně rychle. To se pravděpodobně bude v ekonomice ještě nějakou dobu převalovat a teď je otázka, zda ty sekundární dopady budou větší, nebo menší než ty okamžité. Podle mého odhadu pro nás budou ty sekundární dopady silnější, i když to bude rozložené v čase,“ říká Dombrovský.

    Se stejným závěrem přichází i Filip Pertold, ekonom a výzkumný pracovník institutu CERGE-EI. „To nejhorší máme teprve před sebou, protože máme tříměsíční výpovědní lhůty, budou noví absolventi škol, kteří přichází na trh práce, dále se pak vrátí matky z ošetřovného. Bude tedy několik vln, které úřady práce zavalí,“ říká Pertold.

    Velký vliv na nezaměstnanost budou mít právě ženy vracející se z ošetřovného. „Díky tomu, že jsou teď na ošetřovném, tak nepřišly na úřad práce. Nárůst nezaměstnanosti u lidí v produktivním věku je teď větší u mužů. Nicméně kolem června se situace bude měnit, skončí ošetřovné a matky půjdou na úřad práce,“ tvrdí Pertold.

    Řešením by pak mohla být rekvalifikace, shodnou se oba odborníci. Obávají se však, že zatím tu neexistuje vhodná platforma, která by toto umožňovala.

    Tomáš Dombrovský pak radí lidem, aby dobrovolně neopouštěli práci, pokud se uživí a chovají se tam k nim dobře. Momentálně rozhodně není vhodná doba poohlížet se po ničem jiném a rizika jsou v tuto chvíli obrovská.

    Zdroj: Seznam Zprávy

  • 20
    Květen
    2020

    Nejvyšší správní soud rozhodl, že finanční správa nelegálně překračovala délku daňových kontrol, která by za běžných okolností u jednoho ztrátového roku neměla přesáhnout tři roky. Vyplývá to z rozhodnutí soudu zveřejněného na internetu. V praxi nebylo výjimkou, že správce daně prověřoval i deset a více let staré daňové povinnosti podnikatelů, sdělila poradenská společnost BDO, která soud iniciovala. Podle odborníků je rozsudek přelomový.

    Finanční správa následně sdělila, že rozsudek analyzuje a závěry z verdiktu NSS se po analýze promítnou do postupů správy. Spor se týkal tzv. řetězení daňových ztrát a následných kontrol. Podle NSS nelze prostřednictvím řetězení ztrát prodlužovat lhůtu pro stanovení daně.

    „Pokud by NSS přijal uvedený výklad zastávaný finanční správou, umožnil by jí provádět daňové kontroly hypoteticky až do nekonečna, protože by se lhůta neustále prodlužovala. Takový postup by nepřiměřeně zasahoval do právní jistoty daňových subjektů,“ uvedl v odůvodnění rozsudku soudce NSS Milan Podhrázký.

    „Soud uznal, že finanční správa nepřiměřeně zasahuje do právní jistoty firmy, respektive našeho klienta. Odmítl tak pravidla, podle kterých docházelo k řetězení daňových ztrát a prodlužování lhůty pro stanovení daně, která by neustálým řetězením nemusela nikdy zaniknout. Tento soudní případ bude v Česku sloužit jako precedens, protože zcela mění zažité zvyklosti a vtahy mezi soukromým sektorem a úředníky v daňové oblasti,“ uvedl advokát spolupracující s BDO Jiří Šmatlák.

    I podle partnera v poradenské společnosti Apogeo Jiřího Žežulky je rozsudek přelomový, protože soud jednoznačně odmítl praxi některých finančních úřadů, které řetězením ztrát protahovaly lhůtu pro vyměření daně u právnických osob, které v několika letech po sobě vykazovaly daňové ztráty.

    „Očekávám, že finanční správa bude muset revidovat svůj dosud platný výklad ke lhůtám pro stanovení daně. Dá se očekávat, že na základě uvedeného rozsudku budou některé kontroly zastaveny z důvodu zániku práva správce daně daň vyměřit. Očekávám, že takových případů mohou být nižší desítky,“ uvedl Žežulka, který byl v minulosti také šéfem finanční správy.

    Spor se týkal tzv. řetězení daňových ztrát, na základě kterých některé finanční úřady prodlužovaly lhůty pro daňové kontroly. Soud se zabýval případem firmy, která v letech 2008 a 2009 vykázala ztráty, jež v následujících zdaňovacích obdobích v souladu se zákonem o daních z příjmů uplatňovala ve svých daňových přiznáních. Spor vznikl kvůli otázce, zda ztrátový rok 2009 a s tím navázaná lhůta na kontroly finančního úřadu ovlivňuje, tedy prodlužuje, rovněž lhůtu pro kontrolu ztrátového roku 2008.

    „Na základě rozsudku se konečně není nutné obávat provádění daňových kontrol v řádu pět a více let s odkazem na princip tzv. řetězení ztrát. Správce daně je po rozhodnutí soudu limitován standardní délkou maximálně tři roky,“ uvedl odborník na daňový proces v BDO Vít Křivánek.

    Za přelomový označili rozsudek i odborníci v poradenské společnost EY. „Výklad Nejvyššího správního soudu je obecně pro poplatníky pozitivní. Nicméně jeho související dopady je nutné pečlivě analyzovat s ohledem na konkrétní okolnosti individuálního případu,“ uvedli.

    „Nejvyšší správní soud rozhodl, že finanční správa překračovala nelegálně délku kontrol. Je to nejenom šikanující, ale i nákladné. Daňový poplatník zbytečně financuje nelegální činnost. Úředníků finanční správy je zjevně zbytečně moc,“ uvedl šéf poslanců opoziční TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.

    Zdroj: Česká justice

  • 15
    Květen
    2020

    Měření tělesné teploty zaměstnanců a dalších osob před vstupem na pracoviště je bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka. V případě jmenovitého a zaznamenaného nevpuštění do objektu dokonce s dopadem na osobnostní práva. Opatření, které lze v době epidemie považovat za legitimní z hlediska oprávněného zájmu zaměstnavatele dostát svým povinnostem, musí být s koncem mimořádné situace zrušeno.

    Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad se k měření tělesné teploty lidí jako podmínky ke vstupu na pracoviště aktuálně vyjádřil na základě často kladených dotazů.

    Tělesnou teplotu všech vstupujících měří například při vstupu do budov soudů nebo státních zastupitelství, jak Česká justice již dříve informovala. „Měření tělesné teploty zaměstnanců, případně i dalších osob vstupujících na pracoviště, pomocí termokamer či rámů obsahujících senzor na měření teploty, je určitým a dosud bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka s možným dopadem do osobnostních práv v případě nevpuštění do objektu,“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

    Podle ÚOOÚ je ve výjimečné situaci takový postup legitimní a v souladu se zákoníkem práce, protože je povinností zaměstnavatele vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a přijmout k tomu opatření.  „Tato povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích,“ uvádí Úřad.

    Jakou teplotu měl dnes ráno pan Novák

    Problém ovšem nastává, když zaměstnavatel o měření vede záznamy a když měření přináší důsledky. Tedy zaznamenat tělesnou teplotu pana Nováka a vyvodit z ní následky: „Režim zpracování osobních údajů a působnost pravidel jejich ochrany nastává, pokud zaměstnavatel hodlá zaznamenávat prováděná měření a dále pracovat s údaji o zvýšené tělesné teplotě ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby, které byla tělesná teplota změřena,“ uvádí ÚOOÚ.

    To platí o to více, když před vstupem do budov tělesnou teplotu neměří a výsledky neanalyzují zdravotníci, nýbrž vrátní, ochranky, recepční nebo justiční stráž. Ti potom rozhodují o lidech podle jejich tělesné teploty, kterou má ovšem každý jinou.

    Měření teploty není právní povinnost

    Podle ÚOOÚ není měření teploty lidí právní povinností. Jde v tuto chvíli ale o oprávněný zájem: „Ani v době nouzového stavu, případně v době trvání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, není zpracování tělesné teploty zaměstnance výslovnou právní povinností, lze ho však s přihlédnutím k nutným hygienickým a protiinfekčním opatřením považovat za oprávněný zájem zaměstnavatele ve smyslu článku 6 odst. 1 písm. f) ve spojení s článkem 9 odst. 2 písm. b) GDPR, který umožňuje zpracování údaje vypovídajícího o zdravotním stavu pro výkon zvláštních práv v oblasti pracovního práva, a napomůže zaměstnavateli dostát svým povinnostem při předcházení ohrožení zdraví ve stávajících výjimečných podmínkách, včetně kontaktování zdravotníků či hygieniků,“ uvádí se ve stanovisku.

    S konkrétním zaměstnancem se podle ÚOOÚ zaměstnavatel může například dohodnout, že pracoviště opustí. Taková dohoda je oprávněným postupem, uvádí ÚOOU.

    Správce musí jednat se zdravotníky, zda dále měřit

    Nezbytnost měření tělesné teploty, zaznamenávání a další postupy však musí posuzovat příslušný správce osobních údajů podle charakteru pracoviště. „Nezbytnost měření teploty a zpracování osobních údajů ukládáním zjištěného údaje, byť v minimálním rozsahu, vypovídajícího o zdravotním stavu, však musí správce průběžně posuzovat, z hlediska charakteru pracoviště, počtu a koncentrace zaměstnanců, případně dalších osob přítomných na pracovišti i aktuálního vývoje pandemie. Tedy přinejmenším obdobně jako i v případech bez sběru a dalšího zpracování osobních údajů by tak měl zaměstnavatel postupovat po předběžné konzultaci se zdravotníky ohledně specifik prostor, počtu osob a vhodnosti a účinnosti měření teploty v konkrétních podmínkách,“ upozorňuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

    „Závěrem je vhodné zdůraznit, že opatření, která lze v mimořádné situaci považovat za nezbytná, budou po návratu k normálnímu stavu postrádat důvodnost a jejich znovuzavedení by mohlo přicházet v úvahu pouze v případě, že by se taková situace opakovala,“ dodává pro výstrahu Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 2
    Květen
    2020

    Ve snaze pomoc podnikatelům během koronavirové krize přijala vláda a ministerstvo financí řadu opatření souvisejících s daněmi, odkladem jejich placení a podobně. Některé ale vedly ke vzniku mýtů, u jiných není zcela jasné, jak fungují. Například není pravda, že když ministerstvo odpustilo zálohu na daň z příjmů, nebude nutné nikdy tuto částku uhradit. Server iROZHLAS.cz sestavil seznam pěti opatření, na které byste si měli dát pozor.

    Nepočítejte s pětidenní lhůtou

    Za normálních okolností po termínu pro podání daňových přiznání a zaplacení daně je lhůta pěti pracovních dnů, kdy ještě nenabíhá úrok z prodlení a kdy lidé mohou splnit daňovou povinnost „beztrestně“. Letos to tak ale nebude. Jak již dříve informoval server iROZHLAS.cz, ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) v rámci opatření kvůli pandemii koronaviru prominula pokuty za odevzdání daňových přiznání a zaplacení daně do 1. července 2020.

    V tento den ale již musí být daňové přiznání i daň na finanční správě. Lhůtu pěti pracovních dní už správa poskytovat nebude, řekla serveru iROZHLAS.cz mluvčí Generálního finančního ředitelství Zuzana Mašátová. Pokud se tedy někdo zpozdí se zaplacením o jediný den, bude mu vypočítán úrok z prodlení za období od 1. dubna. Je ale možné požádat o jeho prominutí.

    Daň z nabytí nemovitých věcí

    Vláda ve čtvrtek schválila návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Novela by měla mít podle ministryně zpětnou účinnost. To znamená, že lidé, kteří měli lhůtu pro podání přiznání do 31. března následně ministerstvem kvůli pandemii odloženou do konce srpna, již daň platit nebudou.

    Novela ale míří teprve do sněmovny. V současnosti stále platí, že daň z nabytí nemovitých věcí musí přiznat a zaplatit každý, kdo získal nemovitou věc, a to do tří měsíců od zápisu do katastru. „Pokud ale toto období připadne mezi 31. březen a 31. červenec 2020, bude každému prominut úrok z prodlení, případně pokuta za pozdní podání daňového přiznání, a to za podmínky, že bude podáno daňové přiznání a daň bude uhrazena nejpozději do 31. srpna 2020“, popsala Mašátová.

    Opět ale platí pravidlo, že pokud se někdo zpozdí i o jediný den, budete platit pokutu a úrok z prodlení ne od 31. srpna, ale ode dne, kdy mu skončila tato lhůta. Pokud tedy například musíte zaplatit daň z nabytí nemovitosti a odevzdat přiznání do 4. dubna 2020 a obě povinnosti splníte až 5. září, bude vám vypočítána pokuta za období od 4. dubna do 5. září, tedy za více než pět měsíců.

    „Úrok z prodlení se hradí za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. V těchto případech může ještě poplatník využít individuální žádost o prominutí příslušenství daně podle § 259b daňového řádu. Pokud úrok z prodlení nepřesáhne v úhrnu u jednoho druhu daně, u jednoho správce daně, za jedno zdaňovací období nebo kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč, tak nevzniká povinnost úrok z prodlení uhradit,“ dodala Mašátová.

    Silniční daň

    Další daní, kde ministerstvo sáhlo k prominutí úroku z prodlení, je silniční daň. Ta se platí za vozidla používaná k podnikání a při samostatně výdělečné činnosti. Podává se u ní přiznání jednou ročně, a to vždy na konci roku. Čtvrtletně se ale platí zálohy na silniční daň. Resort ale kvůli koronaviru odpustil zálohy splatné k 15. dubnu a k 15. červenci, pokud budou uhrazeny do 15. října.

    V případě, že se tak nestane – klidně o jeden den -, musí každý počítat s úrokem z prodlení ne od 15. října, ale od 15. dubna, případně od 15. července. Určuje se stejně jako u daně z nabytí nemovitých věcí a je možné požádat o jeho prominutí.

    Záloha na daň z příjmu

    Co ale prominul resort financí úplně, jsou červnové zálohy na daň z příjmu fyzických i právnických osob. Ty už nebude nutné platit vůbec. Řada podnikatelů si ale toto opatření mylně vyložila. Předpokládají totiž, že daň za druhé čtvrtletí nebo první pololetí nebudou muset platit vůbec.

    To je ale omyl. Resortu šlo jen o to, aby podnikatelé teď měli více peněz. Daň ale budou muset doplatit příští rok „v rámci částky daňové povinnosti na dani z příjmů za rok 2020“, dodala mluvčí Generálního finančního ředitelství. Ta by za normálních okolností byla nižší právě o tuto zálohu

    Někteří ekonomové tak radí podnikatelům, pokud teď mohou zálohu zaplatit, aby tak udělali, protože pak budou příští rok platit na dani nižší částku. Pokud ale budou poplatníci za rok 2020 vykazovat ztrátu, záloha na daň jim bude započítána do této ztráty a zřejmě ji ani nebudou muset doplácet.

    Pozor na Pětadvacítku

    Pětadvacítka je název programu, ve kterém ministerstvo financí a finanční správa vyplácí osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ), které nemohou zcela nebo zčásti kvůli koronavirové krizi vykonávat svou činnost, kompenzační bonus 25 000 korun. Na rozdíl od ostatních zmíněných opatření si o něj musí OSVČ samy požádat.

    Pokud ale příspěvek získají neoprávněně a finanční správa to odhalí – na což má čas do konce roku 2024 -, bude muset dotyčný zaplatit nejen celou částku, ale také zaplatit úrok z prodlení od doby vyplacení. Může tedy jít o částku i za několik let. Jak ale upozornila mluvčí Mašátová, finanční správa plošné kontroly neplánuje. Půjde spíše o případy, kdy na sebe OSVČ nějakým způsobem úředníky upozorní.

    Autor: Petr Jadrný

    Zdroj: iROZHLAS.cz

  • 1
    Květen
    2020

    Dne 16. března 2020 mělo dojít k projednání vládního návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů. Jde v něm, mimo jiné, o změnu pravidel pro určování skutečného majitele fundací, ústavů a svěřenských fondů. Z jakého důvodu byl zákon připraven tímto způsobem a kdo z něj bude nejvíce profitovat? A nebude mít nestandardní schvalovací proces náhodou nedozírné následky, jak tomu již dějiny byly nejednou svědkem?

    Již od roku 2018 musí české firmy uvést své vlastníky do evidence skutečných majitelů na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015. Doposud ovšem nesplnění uvedených povinnosti nepodléhá žádné sankci a evidence není veřejně dostupná. To by mohla změnit implementace navazující 5. AML směrnice přijaté jako směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 dne 30. května 2018, která měla být členskými státy Evropské unie transponována do 10. ledna 2020. K transpozici této směrnice byly v České republice postupně připraveny návrhy několika zákonů. Jedním z nich je vládní návrh zákona o evidenci skutečných majitelů. Českým zákonodárcům se směrnici nepodařilo provést do dané lhůty. Během aktuálního nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s výskytem koronaviru na území České republiky se však, jak se zdá, stala problematika evidence skutečných majitelů právnických osob naprostou prioritou. České republice vyplývají z členství v EU jisté závazky a pravdou je, že směrnice je potřeba implementovat řádně a včas, jinak Evropská komise může z důvodu neprovedení směrnice s Českou republikou zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Nicméně Evropská komise má v tuto chvíli úplně jiné starosti než dohlížet na to, zda tato směrnice byla provedena včas.

    Pokud by vládní návrh zákona prošel legislativním procesem a vstoupil v platnost, prospěje nepochybně premiérovi Andreji Babišovi. Bude totiž jakožto obmyšlený svěřenského fondu považován bez dalšího za jeho skutečného majitele. Vzhledem k šikovně ukryté výjimce však nebude uváděn coby skutečný majitel jednotlivých společností do tohoto svěřenského fondu vložených. Konktrétně se jedná o § 6 odst. 5 návrhu zákona, který stanoví:

    (3) Platí, že skutečným majitelem právního uspořádání je každá fyzická osoba, která je

    1. a)       jeho zakladatelem,
    2. b)      jeho svěřenským správcem,
    3. c)       oprávněná k výkonu dohledu nad správou právního uspořádání a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce nebo obmyšleného, popřípadě, jejíž souhlas takové jmenování nebo odvolání podmiňuje,
    4. d)      jeho obmyšleným, nebo
    5. e)      z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání zřízeno nebo je spravováno, není-li obmyšlený.

    (4) Je-li ve funkci uvedené v některém z písmen odstavců 1 až 3 právnická osoba, platí, že skutečným majitelem fundace, ústavu nebo právního uspořádání je skutečný majitel této právnické osoby.

    (5) Při určení skutečného majitele korporace, jejíž podíl je spravován v právním uspořádání, se domněnka podle odstavce 3 nepoužije. 

    Andrej Babiš je obmyšleným ve svěřenském fondu AB private trust I a AB private trust II. Za předpokladu, že by byla navržená změna zákona v současné podobě schválena, by měl Andrej Babiš přímý vliv na Agrofert, který je vlastněný AB private trust I, a zároveň by mohl pobírat zisky ze svěřenského fondu, aniž by musel být uveden jako skutečný majitel Agrofertu, aniž by formálně hrozil jakýkoliv střet zájmů. Ve svém důsledku by to usnadnilo Agrofertu přístup k národním dotacím, na které podle stanoviska Evropské komise nemá v tuto chvíli nárok.  Andrej Babiš by tak mohl navzdory jasnému propojení na Agrofert a související společnosti zcela legálně zakrývat, že je skutečným majitelem holdingu a mohl dál protiprávně čerpat miliardy z dotací, případně z veřejných zakázek. Lze uzavřít, že Andrej Babiš by v očích zákona byl skutečným majitelem svých svěřenských fondů, ale nikoliv společností do nich vložených.

    Zvláštností však není pouze obsah navržené změny, ale především velmi nestandardní zařazení na program schůze vlády. Nejenom, že byl tento bod zařazen na program vlády během nouzového stavu, kdy jsou priority vlády nepochybně jinde, ale byl také zařazen ministryní spravedlnosti a předsedkyní Legislativní rady vlády pouhých 5 dnů před schůzí vlády, přičemž jinak je vyžadováno zařazení jakéhokoliv bodu na program jednání vlády minimálně 6 dnů předem. Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů předložený jako vládní tisk č.j. 1196/19 nakonec po odhalení již zmíněné výjimky a následném mediálním tlaku projednán nebyl a byl odsunut na vhodnější chvíli. Stále však čeká na příhodnou dobu.

    Situace však nápadně připomíná jiný nechvalně proslulý příklad z historie, kdy měla na první pohled marginální změna relativně nepodstatného zákona fatální následky. Jednalo se o prováděcí zákon k zákonu o přestupcích projednávaný ve spolkovém sněmu Německé spolkové republiky v roce 1968 (v originálu Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten, dále jen „EGOWiG“). Zákon předložil vládě tehdejší úředník ministerstva spravedlnosti Eduard Dreher, uznávaný odborník v oblasti trestního práva a autor populárního komentáře k trestnímu zákoníku, v době, kdy úřadujícím ministrem spravedlnosti byl sociální demokrat Gustav Heinemann. Málokdo se ale zabýval tím, že Eduard Dreher byl dříve členem NSDAP a od roku 1938 státním zástupcem u zvláštního soudu v Innsbrucku, kde sloužil nacistické justici. Obsahem Dreherem navrženého znění zákona byla úprava promlčecích lhůt u přestupků a některých forem účastenství trestných činu. Tento zdánlivě banální zákon zněl tak neškodně, že si nikdo nevšiml, jaké může vyvolat důsledky. Ani jedenáct Spolkových justičních správ, členové Spolkového sněmu, Spolková rada ani právní výbory neodhalily problém. Skandál přinesl teprve tisk. A když se všichni probrali, bylo pozdě. Zjednodušeně řečeno, znamenal tento zákon, že se některé spolupachatelství vražd trestalo pouze jako zabití, a ne jako vražda. To, co zní na první pohled jako banální procesní ustanovení, mělo dalekosáhlé důsledky pro možnost potrestaní nacistických zločinců a kolaborantů. Zločin vraždy zůstal nepromlčitelným, ale účast na nacistických zločinech byla najednou posuzována jako trestný čin zabití, který již promlčení podléhal. Vzhledem k více než dvaceti letům uplynulým od druhé světové války tak najednou bylo množství zločinů z období nacismu nestíhatelných.

    V té době se připravovalo na státním zastupitelství v Berlíně rozsáhlé trestní řízení proti bývalému vedení Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (v originálu Reichssicherheitshauptamt nebo zkráceně také RSHA), který vznikl v roce 1939 sloučením tajné státní policie známé jako Gestapo, bezpečnostní policie a kriminální policie a představoval hlavní nástroj nacistického teroru. Jakmile vstoupil v platnost zákon EGOWiG, celé trestní stíhání se stalo nepřípustným. Dreherův zákon ve výsledku nebyl nic jiného než amnestie. S ohledem na svůj zastřený účel bývá označovaný také jako studená amnestie. Vzhledem k jednomu ze základních principů právního státu, který stanoví, že pokud byl čin jednou promlčen, není už nikdy možné to vzít zpět, byli pachatelé již jednou pro vždy nestíhatelní.

    Nelze samozřejmě srovnávat nesrovnatelné a připodobňovat možné následky zákona o evidenci skutečných majitelů s reálnými dopady zákona EGOWig. Z hlediska legislativního procesu a v něm ukrytých výjimek však skýtají oba případy až příliš mnoho paralel.

    Šikovně ukrytá výjimka v zákoně o evidenci skutečných majitelů ale není v českém zákonodárství osamoceným excesem. S účinností od 1. února 2019 bylo zákonem č. 287/2018 Sb. vloženo do trestního řádu ustanovení § 7b, které umožňuje policejnímu orgánu s předchozím souhlasem státního zástupce nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval nebo aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. Přijetím tohoto ustanovení došlo k zásadnímu průlomu do občanských práv, aniž byla vedena odborná diskuse nad potřebností takto závažného zásahu do našich občanských práv, nad pravidly, podle nichž má být postupováno, aniž byla pojmenována a odstraněna rizika zneužití, a aniž byly prodiskutovány vzájemné vazby na další, podobná ustanovení, která již trestní řád obsahuje. 

    Zjišťujeme tedy, že se vkládání nenápadných paragrafů do přijímaných zákonů stává v českém právním prostředí zvykem. Dějiny jsou nám však svědkem, že někdy můžou mít takovéto výjimky dalekosáhlé důsledky, které ovlivní právní prostředí na mnoho let. Proto je důležité zůstávat ve střehu a trvat na dodržování řádného legislativního procesu jako záruky nejen kvalitní legislativy, ale i právního státu jako takového.

    JUDr. Petr Toman, LL.M.

    Mgr. Filip Mamrilla
    advokátní koncipient

    Zdroj: Česká justice

  • 20
    Březen
    2020

    Informování lidí prostřednictvím textových zpráv o tom, jaká opatření vláda přijala proti nákaze novým koronavirem, bylo podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v souladu se zákonem. Byl to postup ve veřejném zájmu, uvedl úřad na svém webu. Vláda pomocí textových zpráv od mobilních operátorů oznámila minulý víkend například rozhodnutí o omezení volného pohybu obyvatelstva, které platí zatím do 24. března.

    Krajské hygienické stanice, ale i ministerstva zdravotnictví, vnitra a obrany jsou podle ÚOOÚ oprávněna k přijímaní vhodných opatření, aby bylo dosaženo omezení dalšího šíření nakažlivé nemoci. „Mezi taková opatření patří i informování obyvatel prostřednictvím mobilních komunikačních sítí ve spolupráci s operátory těchto sítí, například zasílání varování a výzev ve formě SMS zpráv,“ konstatoval úřad.

    Na současnou situaci je podle místopředsedy úřadu Josefa Prokeše nutno aplikovat ustanovení nařízení EU o ochraně osobních údajů, které se týká nezbytného zpracování osobních údajů z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, jako je ochrana před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami. „Jedná se zde o naléhavý veřejný zájem,“ konstatoval Prokeš.

    Veřejné nebo soukromé subjekty, které jsou povinny se řídit opatřeními proti nákaze koronavirem, mají postupovat v mezích pokynů a doporučení příslušných orgánů, uvedl ÚOOÚ. V oblasti osobních údajů to znamená dodržovat platné předpisy včetně aktuálních mimořádných opatření vlády a dalších krizových orgánů a „pouze v takto stanovených mezích případně i zpracovávat, například předávat osobní údaje,“ konstatoval úřad.

    Zdroj: Česká justice

  • 21
    Únor
    2020

    Každý, kdo si založí na Facebooku nikoli osobní, ale fanouškovský profil, se stává správcem osobních údajů. Z aktuálních výsledků kontrol Úřadu pro ochranu osobních údajů vyplývá, že do pasti osobních dat na FB padly politické strany. Podle ÚOOÚ vlastník profilu sdílí jako správce osobní údaje s Facebookem, který je od založení stránky shromažďuje, a to i když jsou anonymizovaná. Úřad při tom vychází z rozsudku Soudního dvora EU z roku 2018. Kontrola se týkala TOP09 a SPD v rámci akce EU spravedlivé volby.

    Kontroly podle Úřadu proběhly v rámci celé EU kvůli tzv. spravedlivým volbám: „Úřad  vykonal kontrolu, jejímž předmětem bylo zpracování osobních údajů prováděné politickou stranou (nebo za ni jejím jménem) se zaměřením na cílené oslovování jednotlivců pro politické účely, a to jak na vlastní členskou základnu daného subjektu, tak na osoby stojící mimo ni, tedy na čekatele na členství, zájemce o členství, příznivce a jiné oslovované osoby (potenciální voliči). Tato kontrola byla do kontrolního plánu pro rok 2019 zařazena s ohledem na aktuální téma spravedlivých voleb v rámci celé Evropské unie,“ uvádí důvody kontrol Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Vlastník stránky je společný správce s Facebookem

    Podle popisu průběhu kontroly strany TOP09 kontrolující zjistili, že „kontrolovaná osoba shromažďuje informace o zájemcích o zasílání newsletteru (registrují svoji e-mailovou adresu), podporovatelích (registrují se prostřednictvím webové stránky nebo portálu my.top09.cz) a členech strany, resp. uchazečích o členství (vyplňují přihlášku). Kontrolovaná osoba dále využívá sociální sítě (Facebook, Instagram, Twitter), kde má tzv. fanouškovskou stránku, resp. Účet“. „Kontrolovaná osoba tedy zpracovává osobní údaje zájemců o zasílání newsletteru, podporovatelů, uchazečů o členství a členů a dále se podílí na zpracování osobních údajů uživatelů sociálních sítí, kteří navštívili její fanouškovské stránky,“ uvádí Úřad ke kontrole politické strany TOP09 doslova.

    A právě návštěvníci fanouškovské stránky na Facebooku a dalších sítích jsou z hlediska osobních údajů problém, i když strana nezná jejich identitu: „S ohledem na uvedené je tedy kontrolovaná osoba v postavení správce, resp. ve vztahu k osobám, které jsou oslovovány prostřednictvím kampaní zadaných na sociálních sítích, v postavení společného správce. Ve smyslu rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. června 2018 ve věci C-210/16 (Unabhängiges Landeszentrum für Datenschutz Schleswig-Holstein v. Wirtschaftsakademie Schleswig-Holstein GmbH) je totiž za správce osobních údajů, resp. společné správce nutno považovat jak společnosti Facebook Ireland Ltd. a Facebook Inc., tak i jednotlivé vlastníky fanouškovských stránek (profilů) na sociální síti Facebook. Ačkoli tedy v tomto případě kontrolovaná osoba fakticky nedisponuje informacemi o identitě osob, které byly osloveny (tj. osobními údaji), je třeba ji jako vlastníka fanouškovské stránky považovat za společného správce spolu s uvedenými společnostmi, které tuto sociální síť provozují,“ uvádí Úřad doslova. O předmětném rozsudku SDEU již dříve informovaly některé odborné portály.

    Facebook ukládá cookies od okamžiku návštěvy

    Pro detailní vysvětlení je nutné jít do předmětného rozsudku Soudního dvora EU z roku 2018, kdy toto těleso rozhodovalo předběžné otázky ve sporu Obchodní akademie s německým úřadem pro ochranu dat. Obchodní akademie o sobě šířila informace prostřednictvím profilu na Facebooku bez upozornění na cookies a úřad jí nařídil profil deaktivovat.

    Takto jsou v rozsudku SDEU popsána základní fakta: „Wirtschaftsakademie poskytuje služby vzdělávání prostřednictvím fanouškovské stránky umístěné na Facebooku. Fanouškovské stránky jsou uživatelskými účty, které mohou jednotlivci nebo podniky nastavit na Facebooku. Za tímto účelem může autor fanouškovské stránky poté, co se zaregistruje u Facebooku, využít platformu provozovanou Facebookem k tomu, aby se prezentoval uživatelům této sociální sítě a osobám, které tuto stránku navštíví, a šířil na mediálním trhu sdělení všeho druhu a názory. Správci fanouškovských stránek mohou získávat anonymní statistické údaje o návštěvnících těchto stránek za pomoci funkce nazvané Facebook Insight, kterou jim zdarma poskytuje Facebook za nezměnitelných podmínek použití. Tyto údaje jsou shromažďovány za pomoci záznamových souborů (dále jen „soubory cookies“), kdy každý z těchto souborů obsahuje jedinečný kód uživatele, který je aktivní po dobu dvou let a Facebook jej ukládá na pevný disk počítače nebo jiný nosič návštěvníka fanouškovské stránky. Kód uživatele, který lze propojit s údaji o připojení uživatelů zaregistrovaných na Facebooku, je shromážděn a zpracován v okamžiku otevření fanouškovských stránek. V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Wirtschaftsakademie ani společnost Facebook Ireland Ltd přinejmenším v období relevantním pro původní řízení neinformovaly o operaci uložení a funkci tohoto souboru cookie ani následném zpracování údajů,“ uvádí se v předmětném rozsudku Soudního dvora EU.

    Vlastník profilu umožnil jeho založením sběr dat

    Podle rozsudku SDEU se v tomto ohledu jeví, že „každá osoba, která má v úmyslu vytvořit na Facebooku fanouškovskou stránku, uzavírá se společností Facebook Ireland zvláštní smlouvu, jež se týká zřízení takové stránky, podle níž souhlasí s podmínkami používání této stránky, včetně s ním související politiky v oblasti souborů cookies, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu“.

    „V tomto kontextu vyplývá z informací poskytnutých Soudnímu dvoru, že vytvoření fanouškovské stránky na Facebooku na straně jejího správce znamená, že provedl úkon nastavení mimo jiné podle své cílové skupiny a cílů řízení nebo propagace svých činností, které má vliv na zpracování osobních údajů za účelem vypracování statistických výkazů získaných na základě návštěv fanouškovské stránky. Tento správce může s využitím filtrů, jež mu poskytuje Facebook, vymezit kritéria, na jejichž základě mají být tyto statistické výkazy vypracovány, a rovněž vymezit kategorie osob, jejichž osobní údaje budou Facebookem využívány. Správce fanouškovské stránky umístěné na Facebooku tudíž přispívá ke zpracovávání osobních údajů návštěvníků své stránky,“ vysvětluje se v rozsudku Soudního dvora EU.

    Data jsou anonymní, ale byla shromážděna

    Data jsou sice anonymizována, ale před tím jsou shromažďována: Přestože je pravda, že statistické údaje o návštěvnících v podobě výkazů vypracovaných Facebookem jsou předávány správci fanouškovské stránky výlučně v anonymizované podobě, nic to nemění na tom, že tyto statistické výkazy jsou vypracovávány na základě předchozího shromažďování osobních údajů těchto návštěvníků pomocí souborů cookies, jež Facebook umísťuje na počítačích nebo jakýchkoli jiných zařízeních osob, které navštívily tuto stránku, a na základě zpracování k takovým statistickým účelům. Směrnice 95/46 každopádně nevyžaduje, když je dána společná odpovědnost několika aktérů za totéž zpracování, aby měl každý z nich přístup k dotčeným osobním údajům.

    „Za těchto okolností je třeba mít za to, že takový správce fanouškovské stránky umístěné na Facebooku, jako je Wirtschaftsakademie, se svým úkonem nastavení parametrů, mimo jiné podle své cílové skupiny a cílů řízení a propagace svých činností, podílí na určení účelu a prostředků zpracování osobních údajů návštěvníků své fanouškovské stránky. Z tohoto důvodu je třeba mít v případě tohoto správce v projednávané věci za to, že je společně se společností Facebook Ireland správcem ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46,“ uvádí se v rozsudku SD EU.

    „Skutečnost, že správce fanouškovské stránky používá platformu poskytovanou Facebookem, aby využíval souvisejících služeb, jej totiž nezprošťuje odpovědnosti za dodržování svých povinností v oblasti ochrany osobních údajů,“ dodává k tomu Soudní dvůr Evropské unie.

    Strana stav neprodleně napravila

    Podle kontrolorů z českého Úřadu pro ochranu osobních údajů politická strana TOP09 spolupracovala ještě s dalším správcem: „V souvislosti s předmětným zpracováním pak kontrolovaná osoba využívá služeb zpracovatelů a spolupracuje s dalším společným správcem, přičemž kontrolou bylo ověřeno, že uzavřela smlouvy vyhovující požadavkům čl. 26 odst. 1 a 28 odst. 3 nařízení (EU) 2016/679. Předmětné zpracování je dle kontrolních zjištění založeno na souhlasu se zpracováním osobních údajů, resp. oprávněném zájmu správce a na plnění smlouvy,“ uvádí se ke kontrole TOP09, která nalezla minimum pochybení. „Vzhledem k tomu, že kontrolovaná osoba závadný stav neprodleně napravila, Úřad neuložil opatření k odstranění zjištěných nedostatků a od uložení pokuty upustil,“ uzavírá Úřad záznam o kontrole.

    Kontroly předmětných politických stran uskutečnil Úřad pro ochranu osobních údajů v roce 2019. Co se týče SPD, zahájil Úřad řízení o přestupku a vyslal směrem k této straně doporučení. Co se týče strany TOP09, identifikoval Úřad problém správcovství osobních údajů v souvislosti s Facebookem a vydal doporučení stejně jako u SPD.

    Autor: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 4
    Únor
    2020

    Aktuální zákon o elektronické evidenci tržeb ukládá podnikatelům předávat data finanční správě, aniž by zákon určil, která data a jak s nimi stát smí nakládat. Zákon je zdrojem pokřivení trhu a rdousícího efektu, když uvaluje překážky v podnikání na ty, kteří by se chtěli sami živit, na důchodce jako oběti revoluce a matky na mateřské s malým obratem, zatímco některé velké firmy EET mít nemusí. Uvádí to v návrhu na zrušení zákona o EET skupina 73 poslanců. Ústavní soud návrh projedná přednostně.

    Návrh na zrušení celého zákona o elektronické evidenci tržeb a alternativně návrh na zrušení jeho částí podalo k Ústavnímu soudu dne 19. prosince 2019 společně 73 poslanců Parlamentu v čele s poslancem Mikulášem Ferjenčíkem (Pirátská strana).  Součástí návrhu je žádost o přednostní projednání, protože část novely zákona o EET o zvláštním režimu a výjimkách je účinná  od 1. února 2020 a další část, která rozšiřuje zákon na další poplatníky,  vstoupí v platnost od 1. května 2020.

    Jak Česká justice zjistila, Ústavní soud chce žádosti o přednostní projednání vyhovět. České justici to sdělila mluvčí Soudu Miroslava Sedláčková, přednostní projednání už dříve potvrdila deníku Echo. Podle jejích slov pro Českou justici o tom může rozhodnout soudce zpravodaj David Uhlíř, který je podle připraven zpracovat a předložit návrh plénu co nejdříve a žádosti o přednostní projednání tak vyhovět. K řízení se připojí i vláda, avizovala ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

    Stát už disponuje miliony dat z EET, nově odhalí i identity

    Podle poslanců nesmí stát úkolovat občany pouhým formulářem, aniž by zákon říkal, co má formulář obsahovat a jak s daty má být naloženo, uvádí s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu, který tentýž princip odmítl u kontrolního hlášení.  V zákoně o EET mají nyní poplatníci ve zvláštním režimu povinnost  do dvaceti dní  od konce čtvrtletí „podat oznámení“, přičemž  zákon odkazuje bez dalšího k tiskopisu. Podle poslanců jde nejen o nepředvídatelnost dat, které stát vyžaduje, ale rovněž o porušení práva na ochranu před jejich shromažďováním a využíváním proti lidem bez opory v zákoně.

    „Závažnost shora vytýkaných nedostatků napadané právní úpravy narůstá s ohledem na kontext v podobě plánovaného využití informací shromažďovaných prostřednictvím institutu evidence tržeb. Cíle zavedení systému evidence tržeb a jeho další dopady demonstruje ministryně financí Alena Schillerová, která v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 28. 11. 2019 uvedla, že ,kontrolní nákupy u typů podnikání, jako je malířství, se provádět nebudou, ale EET má také další efekt; je třeba vzít v potaz, že finanční správa díky kontrolnímu hlášení a EET disponuje miliony dat, které využívá k analytické činnosti´,“ uvádí doslova skupina poslanců., podle kterých před tímto postupem státu vůči lidem už jednou varovala skupina disentujících soudců v případě první stížnosti na EET.

    O této stížnosti a o stanovisku disentujících soudců Česká justice podrobně informovala.

    Podle poslanců sbírání dat prostřednictvím EET prolamuje mlčenlivost u lékařů, advokátů a daňových poradců: „V této souvislostí není úplně bez významu ani aspekt povinné mlčenlivosti, spojený s výkonem některých činností a profesí (typicky lékaři, advokáti či daňoví poradci). Zavedením EET totiž dochází k paušálnímu zásahu do této povinnosti, jelikož finanční správa bude mít on-line informace o poskytnutých platbách klientů těchto specifických profesí. Právě okolnost, že se jedná o informace on-line, totiž v některých případech může vést k odhalení identity klientů a konkrétních poskytovaných služeb,“ uvádí poslanci.

    Soudci: EET míří proti živnostníkům s nejmenším ziskem

    Co se týče likvidace těch nejranitelnějších živnostníků, odkazují poslanci rovněž k disentu pěti soudců, kteří již  dříve hledali celý zákon o EET za nepřiměřený zásah do vlastnického práva a práva podnikat. „Zavedení EET představuje nové finanční náklady pro každého podnikatele. Tyto náklady přitom nejsou jednorázové, jak by se mohlo na první pohled jevit. Nejde totiž jen o pořízení příslušného zařízení, nýbrž také o měsíční platby za používaný software a o další obtížně vyčíslitelné náklady (účetnictví, proškolení zaměstnanců, papír na účtenky, apod.). Je přitom zřejmé, že daleko více tyto náklady postihují drobné podnikatele, kteří dosahují malého obratu a v řadě případů mají takové náklady, že příjmovou daň vůbec neplatí, nicméně např. zaměstnávají zaměstnance a platí daně jiné, takže se rozhodně nejedná o „černé pasažéry“ našeho daňového či sociálního systému (příkladem budiž trafika, kde se prodávají levné produkty, nicméně ke každému z nich musí být vydána samostatná účtenka),“ citují poslanci stanovisko ústavních soudců.

    Podle soudců i podle poslanců je EET namířeno technicky proti těm nejmenším: „Dokonce tvrdíme, že zavedení EET logicky postihuje především ty nejmenší živnostníky, protože právě u nich se platí převážně hotovostně. Lapidárně řečeno: poplatník poskytující zboží či služby velkému množství klientů, avšak pouze v malé hodnotě, bude logicky ve výrazně nevýhodnějším postavení nežli poplatník, který bude mít jen klientů pár,“ uvedli soudci Ústavního soudu už dříve. „Paradoxně je tak EET z povahy věci zaměřeno zejména na „menší“ daňové poplatníky a citelněji  postihuje  ty z nich, kteří mají menší (či dokonce žádný) zisk,“ uvádějí poslanci.

    Stát ničí hospody a obchody

    Poslanci rovněž nesouhlasí s tím, aby stát ničil staré lidi ve jménu průmyslové revoluce: „Nelze přehlédnout ani to, že jsou zákonem jako třída likvidováni zejména starší menší podnikatelé bez počítačových znalostí a Online připojení. Většinové stanovisko, že se mají smířit s tím, že jsou oběťmi čtvrté průmyslové revoluce, jak je uvedeno v bodě 79 nálezu, pak v této souvislosti zní značně necitlivě,“ upozorňují poslanci na jednání státu vůči některým občanům.

    Poté upozorňují na zcela opominutý společenský rozměr: „Nelze zcela pominout ani důležitý sociální rozměr podnikání (zejména služeb, malých obchodů či vesnických hospod), které, poctivě a správně uchopeno, nejenže prospívá podnikatelům, ale zejména v menších obcích umožňuje jejich občanům scházet se, vést společenský život a zlepšuje kvalitu jejich života,“ uvádějí poslanci.

    Rdousící EET už v začátku

    Jak vyplývá z návrhu na zrušení zákona, EET zardousí už v začátku ty, kteří by se chtěli živit sami i lidi, kteří si jen přivydělávají: „ZET ve znění novely ZET se s nepřiměřeným dopadem na skupinu podnikatelů s malým rozsahem podnikatelské činnosti vypořádává tím způsobem, že zavádí tzv. evidenci tržeb ve zvláštním režimu neboli  „papírovou evidenci“. Tímto nicméně nedochází ke zproštění povinnosti těchto subjektů evidovat tržby,“ uvádějí poslanci.  Podle poslanců se papírová evidence týká jen minimálního množství živnostníků, přičemž je to stále nepřiměřená povinnost pro ty nejzranitelnější: staré lidi, matky na mateřské nebo pro ty, kteří by se chtěli začít sami živit, ale chybí jim velký kapitál na pokrytí rizika.

    „Zde je nutno zmínit především nejmenší podnikatele, reálně pracující pouze několik dní či dokonce hodin v týdnu. Může se jednat o osoby v důchodovém věku, na rodičovské dovolené nebo ty, kteří s podnikáním začínají „při práci“, aby zmírnili značná rizika, se kterými je zahájení podnikání pro jednotlivce vždy spojeno. Vůči těmto drobným podnikatelům lze konstatovat až naplnění tzv. rdousícího efektu ZET,“ uvádějí mimo jiné poslanci v návrhu na zrušení celého zákona nebo alternativně některých jeho částí.

    Plné znění návrhu poslanců najdete zde.

    Autorka: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 2
    Leden
    2020

    Na firmy i veřejné instituce se z EU valí nová povinnost. Budou muset usnadnit pozici těm, kteří chtějí oznámit porušení práva ve firmě či v úřadu. Firmy nad padesát zaměstnanců, úřady, velké obce a města budou muset zřídit oznamovací kanály a nestrannou osobu pověřit vyhodnocováním oznámení. Opatření, která budou podnikatelé nuceni přijmout, budou značnou administrativní zátěží, varuje Hospodářská komora. „Budeme požadovat úlevy pro podnikatele v jiných oblastech,“ uvedla komora.

    Nové povinnosti plynou z unijní směrnice o ochraně oznamovatelů, kteří upozorní na porušení práva nebo porušení veřejného zájmu, tzv. whistleblowerů. Ochrana míří na ty, kteří na svém pracovišti narazí například na činnost ohrožující veřejné zdraví, ochranu dat, bezpečnost produktů či dopravy nebo jadernou bezpečnost. Směrnici potvrdili v říjnu ministři spravedlnosti členských států. Na jaře ji přijal europarlament.

    Členské státy EU mají nyní na sladění směrnice s národními právními systémy dva roky, čas mají do 17. prosince 2021. České ministerstvo spravedlnosti pod vedením Marie Benešové (za ANO) kvůli tomu chystá zcela nový zákon.

    Whistleblower nesmí být propuštěn ani zastrašován

    Novinka obsahuje široký výčet zakázaných odplat vůči whistleblowerům. Směrnice zmiňuje například propuštění, převedení na nižší pozici, snížení mzdy či zastrašování a diskriminaci. Ale i nepovýšení, neposkytnutí odborné přípravy a dokonce vyžadování psychiatrického nebo lékařského vyšetření. Obsahuje ale i sankce pro případ, že oznamovatel lže.

    Sladění unijní směrnice s národním právem, tzv. implementaci, má na starosti resort spravedlnosti „Směrnice bude do českého právního řádu transponována zcela novým zákonem o ochraně oznamovatelů,“ uvedl pro Echo24 za ministerstvo spravedlnosti Martin Bačkovský. Novelizovat se ale budou i další zákony, včetně občanského soudního řádu, soudního řádu správního, či zákona o inspekci práce.

    Zaměstnavatelé s 50 a více zaměstnanci a veřejné instituce budou muset zřídit mechanismus pro oznamovatele. Znamená to oznamovací kanály i pověření nestranné osoby oznámení vyhodnocovat.

    „Zaměstnavatelé budou mít v rozsahu, který bude teprve specifikován, primárně povinnost zřídit interní oznamovací kanály, které budou garantovat řadu parametrů za účelem ochrany oznamovatelů, kteří se rozhodnou tyto kanály využít,“ popsal pro Echo24 Bačkovský. „Zaměstnavatelé budou například muset pověřit nestrannou osobu nebo odbor příslušný pro příjem a prošetření oznámení a přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení,“ dodal.

    Kdo bude přijímat oznámení na národní úrovni?

    Nově vytvořený vnitřní oznamovací mechanismus ve firmě či státní správě má být dle směrnice první příčkou oznamování. Až poté se předpokládá oznámení mimo danou firmu či úřad, přičemž směrnice předpokládá, že na národní úrovni vznikne orgán pro přijímání oznámení. A právě okolo toho se dá očekávat velká debata.

    Ministerstvo nyní zvažuje, že by šlo o agenturu spadající pod ně. „Ministerstvo spravedlnosti navrhuje zřízení Agentury na ochranu oznamovatelů. Aktuálně je zvažováno její postavení, přičemž v úvahu přichází, že by agentura byla útvarem ministerstva spravedlnosti nebo samostatnou organizační složkou státu v působnosti ministerstva spravedlnosti,“ uvedl resort.

    Že by měla vzniknout agentura pod ministerstvem, se ale nelíbí české Transparency International (TI). „Měla by to být spíš nezávislá instituce, která by existovala samostatně,“ uvedl právník TI Jan Dupák.

    Ministerstvo má návrh nového zákona i novelizace dalších v souvislosti se směrnicí předložit vládě do září 2020, chce to ale stihnout dříve.

    Hospodářská komora chce hodnocení dopadů směrnice

    Podle Hospodářské komory jsou opatření, která budou podnikatelé muset přijmout, administrativní zátěží. „Opatření, která budou podnikatelé nuceni přijmout, budou znamenat značnou administrativní zátěž a hrozí reálné nebezpečí jejich snadného zneužití,“ uvedla pro Echo24 právní expertka Hospodářské komory Lenka Hálková.

    „Hospodářská komora má za to, že vzhledem k široké míře ochrany je krajně nežádoucí vydat se v rámci transpozice cestou tzv. gold-platingu, tedy přijetí přísnější úpravy, než směrnice ukládá. Z toho důvodu trváme na zpracování kvalitního a detailního hodnocení dopadů regulace. S ohledem na enormní administrativní zátěž, která vznikne jako důsledek této úpravy, budeme v tomto směru požadovat úlevy pro podnikatele v jiných oblastech,“ dodala Hálková.

    Zdroj: Echo24.cz

  • 6
    Prosinec
    2019

    Pro běžného čtenáře to může vypadat jako pouhý detail: vláda Andreje Babiše se rozhodla o 15 dní posunout lhůtu, kterou má dnes stát na to, aby podnikatelům vrátil nadměrný odpočet DPH. Jenže detail to není. Je to nevratný bezúročný úvěr sjednaný jednostranně ve prospěch státu. Hlavně, že si ministryně financí vylepší v rozpočtu cashflow.

    Prodloužením lhůty pro vracení nadměrného odpočtu u DPH z 30 dní na 45 dní přestěhuje vláda natrvalo 24 miliard korun z účtů podnikatelů do státních a obecních rozpočtů.

    Jsou to peníze, o které podnikatelé budou muset snížit své investice nebo si je půjčit. Na rozdíl od státu samozřejmě i s úrokem.

    Změna roku v oblasti daní

    Jde jednoznačně o největší letošní změnu daňových zákonů v neprospěch podnikatelů. Ministerstvo financí odůvodňuje prodloužení lhůty tím, že bude moct lépe zacílit své kontroly, protože plátcům bude v pochybných případech vracet nespornou část odpočtu a nebude zadržovat celý odpočet.

    Už se ale neobtěžuje s vysvětlením, proč se prodloužení týká všech poplatníků, tedy i těch, kteří kontrolováni nejsou. A těch je naprostá většina.

    Vláda se brání, že lhůta odpovídá požadavkům evropské směrnice a že v porovnání s ostatními členy EU jde o jednu z nejkratších lhůt. Věc je ale třeba posuzovat v českém kontextu. A v něm dnes všichni plátci de facto v reálném čase poskytují informace o všech svých transakcích prostřednictvím kontrolních hlášení a EET, a to navíc v pohodlném elektronickém formátu. Takový rozsah kontroly nemá v EU obdoby.

    Pro osvěžení paměti citujme důvodovou zprávu k novele zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení v roce 2016:

    „Významným faktorem je zde reálná časovost. Správce daně v okamžiku podání kontrolního hlášení disponuje údaji, které mu umožňují provést včasnou analýzu a identifikovat možná spojení plátců, která neoprávněně odčerpávají finanční prostředky formou vyplácených nadměrných odpočtů. Jde tedy o nástroj rychlé a zároveň přesné identifikace plátců, ke kterým se váže riziko zkrácení daňové povinnosti.“

    Přiškrtit odtok z daňové „vany“

    Vysvětlení, proč chce nyní vláda prosloužit lhůtu pro vyplacení nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty, je tedy nutné hledat jinde.

    Zní takto: jde jen o další a velice významný zdroj financování vládního výdajového dobrodružství, který se podařilo schovat do pozadí všech navrhovaných změn (ale při projednávání v parlamentu by pozornosti veřejnosti ujít neměl).

    Systém DPH si totiž můžeme představit jako vanu, do které z jedné strany přitékají peníze – plátci odvádějí daň, a z druhé strany peníze odtékají – stát vrací nadměrné odpočty.

    Tím, že stát prodlouží lhůtu na vracení DPH, trochu přiškrtí odtokový ventil a ve vaně se bude trvale hromadit více vody, se kterou může vláda hospodařit, i když voda trvale protéká.

    Oněch 24 miliard se fyzicky přestěhuje od plátců daně ke státu, aniž by se zvýšila daň. Nejde ale rozhodně jen o účetní operaci. Jsou to reálné peníze, které budou podnikatelům chybět.

    Zdroj: Hlídací pes

  • 27
    Listopad
    2019

    Ústavní soud (ÚS) s časovým odkladem zrušil část daňového řádu, která nařizuje využívání tiskopisů ministerstva financí, ale blíže neurčuje rozsah požadovaných údajů. V platnosti zůstane do konce příštího roku. Podobu formulářů by měl určit přímo zákon nebo vyhláška ministerstva financí. Soud tak vyhověl návrhu skupiny senátorů a dal zákonodárcům více než roční lhůtu ke změně daňového řádu.

    Ustanovení říká, že přihlášku k registraci, řádné i dodatečné daňové tvrzení lze podávat jen na tiskopisech ministerstva. Daňový řád ale přímo nestanovuje rozsah informací v tiskopisech, ani nezmocňuje ministerstvo financí k vydání patřičné vyhlášky.

    Podle 19 senátorů, za které jednal Ivo Valenta (za Soukromníky), musí rozsah povinně sdělovaných údajů alespoň obecně stanovit zákon, případně vyhláška, a nikoliv až formulář samotný. Senátoři varovali před „panstvím formulářů“, které mohou byrokraté využívat k vytváření nových povinností a vyžadovat v nich různé osobní údaje.

    Ústavní soudci dali hlavním argumentům senátorů za pravdu. „Není možné, aby se jen na úředním stole rodilo, jak má tiskopis vypadat a jaký obsah má mít,“ řekl soudce zpravodaj David Uhlíř. Zdůraznil také to, že pokud je tiskopis definován zákonem nebo vyhláškou, lze rozsah požadovaných informací efektivněji přezkoumat soudem.

    „Tiskopis sám o sobě není právní předpis a neexistuje mechanismus, jak by mohla soudní moc přezkoumat, zda jsou povinnosti ukládané daňovým subjektům v souvislosti s ústavou,“ uvedl Uhlíř. Advokát senátorů Zdeněk Koudelka dnešní nález přivítal, dosavadní praxi označil za nevhodnou. „Takto se hodně postupovalo před rokem 1989, byli jsme byrokratickým formulářovým státem,“ uvedl Koudelka.

    ÚS návrh senátorů obdržel už v roce 2017, souvisel se starším rozhodnutím soudu, který s účinností ke konci roku 2017 zrušil část zákona nechávajícího rozsah údajů žádaných v kontrolním hlášení DPH na úvaze finanční správy. Požadované údaje, či alespoň jejich základní okruhy, by měl stanovit přímo právní předpis, nikoliv jen formulář, řekl tehdy soud.

    Zdroj: Česká justice

  • 5
    Listopad
    2019

    Už více jak měsíc platí změny v zaokrouhlování faktur. Daňoví poradci vysvětlují, co se vlastně pro firmy změnilo.

    Prvního října nabyla účinnosti novela zákona o DPH, která upravuje způsob zaokrouhlování DPH. Na serveru Podnikatel.cz jsem podrobněji informovali v článku Od října se změnil postup při výpočtu DPH. Využijte ilustrativní příklad

    Novela zákona o dani z přidané hodnoty přinesla změny v zaokrouhlení ve vazbě na výpočet základu daně a daně. V návaznosti na tuto novelu se do základu daně nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení celkové částky pouze u plnění hrazených formou hotovostní úhrady.

    „V případě bezhotovostní platby tak může tato nevinná změna plátcům zkomplikovat zaběhnutou praxi. Bude-li chtít totiž plátce vystavovat faktury – daňové doklady zaokrouhlené na celé koruny, potom bude muset rozdíl ze zaokrouhlení (např. 49 haléřů) zahrnout nově do základu daně. Zaokrouhlovací rozdíl by tak měl rozdělit na základ daně a daň a tyto haléřové částky zahrnout do rekapitulace DPH na daňovém dokladu,“ vysvětluje Hana Hejzlarová, daňová poradkyně společnosti KODAP.

    U plateb v hotovosti to samozřejmě neplatí, protože důvodem zaokrouhlení konečné částky je nemožnost platit haléři.

    Podle daňových poradců se tato „novinka“ špatně chápe, protože ten, kdo by se jí neřídil a z rozdílu ze zaokrouhlení faktur placených bezhotovostní formou by neodváděl DPH, by v průměru ze všech svých plnění na odvodu DPH stát nijak nekrátil.

    Proto daňoví poradci odkazují na aktuální informaci Finanční správy ČR, která je ve pro vysvětlení změny velice důležitá:

    Pokud však poskytovatel plnění úplatu za zdanitelné plnění zaokrouhlí i v případech, kdy ta bude realizována bezhotovostním způsobem, pak z důvodu zachování stejného daňového přístupu k zaokrouhlovacím rozdílům, nevstupuje ani v tomto případě zaokrouhlovací rozdíl do základu daně a nepodléhá tak dani.

    Na základě této informace tedy pro případy zaokrouhlení dokladu platí, že není nutno dělat vůbec nic. „Přestože se informace objevila se značným zpožděním, nikdo ji nerozporuje. Ostatně se jedná o postup ve prospěch plátců,“ dodává Hana Hejzlarová z KODAP.

    Zdroj: Podnikatel.cz

  • 7
    Říjen
    2019

    U kontrolního hlášení je nastaven systém vysokých pevných pokut, který nezohledňuje výši daně, závažnost pochybení či vliv na samotný správný výběr daně.

    Jak mohou pokuty za kontrolní hlášení odčerpat finanční prostředky z peněženky plátců daně z přidané hodnoty v praxi, ukazuje několik příkladů, které nejsou vyčerpávající.

    Příklad č. 1

    Pan Vzorný zaměstnává účetní a dosud všechny své povinnosti vůči státu plnil opravdu vzorně. Za únor bylo přiznání k DPH řádně a včas podáno, daň byla řádně a včas odvedena. Kontrolní hlášení podala účetní pana Vzorného z důvodu množství práce až 5 minut po půlnoci posledního dne lhůty pro podání, tedy 25. března.

    Protože však za leden podala přiznání také o 5 minut později, vyměřil finanční úřad panu Vzornému pokutu ve výši 1000 Kč za pozdně podané kontrolní hlášení. Pokutu 1000 Kč je možné prominout za rok pouze jednou.

    Příklad č. 2

    V březnu bylo kontrolou účetnictví zjištěno, že jedna z přijatých faktur byla dodána a zaúčtována v prosinci minulého roku omylem dvakrát. Pan Vzorný s paní účetní chybu napravili, bylo podáno dodatečné přiznání k DPH a ihned doplacen rozdíl na dani i s předpokládanými úroky z prodlení. Účetní na chybu přišla 11. 3. 2019, ale následné kontrolní hlášení podala až 20. 3. 2019 z důvodu každoroční kumulace práce na daňových přiznáních v březnu.

    Bohužel v následném hlášení účetní pravdivě napsala den zjištění 11. 3. 2019. Správce daně vyměřil panu Vzornému druhou pokutu ve výši 1000 Kč, protože následné kontrolní hlášení bylo podáno více než 5 pracovních dnů po zjištění nesprávných údajů.

    Příklad č. 3

    Za měsíc duben bylo přiznání k DPH správně a včas podáno, daň byla řádně a včas uhrazena. Účetní pana Vzorného vyplnila a uložila kontrolní hlášení za měsíc duben v elektronické podobě, ale omylem poslala z datové schránky na finanční úřad přiznání za měsíc březen. Správce daně poslal výzvu k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě. Účetní ihned, tj. v náhradní lhůtě 5 dnů poslala kontrolní hlášení za duben.

    Panu Vzornému ale finanční úřad poslal platební výměr na pokutu 10 000 Kč za to, že kontrolní hlášení bylo podáno až na výzvu správce daně. Správně podané přiznání k DPH, vzorně uhrazená daň, ani vysvětlení omylu účetní na tuto skutečnost nemělo vliv.

    Příklad č. 4

    Za měsíc květen nevznikla panu Vzornému povinnost podat kontrolní hlášení, pan Vzorný tento měsíc žádné faktury nevystavil, nárok na odpočet DPH v tomto měsíci neuplatnil. Správce daně zaslal do datové schránky výzvu k podání kontrolního hlášení. Pan Vzorný tuto výzvu ignoroval v přesvědčení, že pokud ze zákona tuto povinnost nemá, nemůže kontrolní hlášení poslat a účetní o přijaté výzvě neinformoval.

    Další měsíc přišel panu Vzornému platební výměr na pokutu ve výši 50 000 Kč, protože na výzvu správce daně nepodal negativní kontrolní hlášení.

    Příklad č. 5

    Za měsíc červen bylo přiznání k DPH i kontrolní hlášení podáno včas, daň byla řádně a včas odvedena. Na kontrolním hlášení bylo uvedeno více přijatých i vydaných faktur a s tím související DIČ odběratelů a dodavatelů. V jednom z DIČ se účetní přepsala a místo CZ7051019990 napsala CZ7051019900. Ostatní údaje byly správně. Finanční úřad poslal výzvu ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne oznámení výzvy.

    Pan Vzorný si výzvu vyzvedl z datové schránky, ale účetní nesehnal, protože byla na dovolené. Poté, co se účetní vrátila z dovolené, ihned podala následné kontrolní hlášení, kde chybu v DIČ opravila. Přesto finanční úřad vydal platební výměr na pokutu ve výši 30 000 Kč za pozdní reakci na výzvu ke změně údajů.

    Příklad č. 6

    Za měsíc červenec bylo přiznání k DPH i kontrolní hlášení podáno včas, daň byla řádně a včas odvedena. Správcem daně byla do datové schránky pana Vzorného doručena výzva ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení. Pan Vzorný po kontrole uvedených údajů kontaktoval dodavatele i správce daně, který potvrdil, že k chybě došlo na straně obchodního partnera pana Vzorného. Pan Vzorný považoval celou záležitost za uzavřenou a na výzvu dále již nereagoval.

    Následně pan Vzorný obdržel z finančního úřadu platební výměr na pokutu ve výši 30 000 Kč za nereagování na výzvu, tj. nepotvrzení správnosti původního kontrolního hlášení předepsanou formou.

    Příklad č. 7

    Za měsíc září bylo podáno včas a správně přiznání k DPH, daň byla řádně a včas odvedena. Účetní však omylem poslala kontrolní hlášení ve formátu pdf místo ve formátu xml. Systém finanční správy toto podání vyřadil. Správce daně poslal výzvu k podání kontrolního hlášení, tuto výzvu si však pan Vzorný vyzvedl z datové schránky až po dvou týdnech z důvodu své vlastní dovolené.

    Panu Vzornému byla vyměřena správcem daně pokuta ve výši 50 000 Kč z důvodu pozdní reakce na výzvu k podání kontrolního hlášení, protože nestihl reagovat do 5 pracovních dnů od doručení výzvy.

    Příklad č. 8

    V měsíci září nestihl pan Vzorný z důvodu pracovní cesty do zahraničí předat včas doklady své účetní. Pan Vzorný se chtěl vyhnout další pokutě za pozdní podání kontrolního hlášení, a proto se s účetní dohodl na podání kontrolního hlášení pouze s částečnými údaji, ve kterých předběžně odhadli pravděpodobnou výši daně, která byla včas uhrazena. Následně po dokončení zahraniční cesty bylo podáno přiznání k DPH i kontrolní hlášení se správnými údaji. Tento postup pan Vzorný zopakoval i za měsíc prosinec, tentokrát z důvodu plánované operace a pobytu v nemocnici. Po podání dodatečných přiznání k DPH i následných kontrolních hlášení vyšlo najevo, že pan Vzorný má přeplatek na dani, neboť pro jistotu odhadl základ daně i daň vyšší tak, aby mu vůči státu nevznikl nedoplatek.

    Za takové jednání, tj. neúplné vyplnění kontrolního hlášení hrozí dle nového ustanovení pokuta až do výše 500 tisíc Kč z důvodu ztěžování správy daně z přidané hodnoty. Pan Vzorný prošel nedávno daňovou kontrolou, a to bez zjištění nedostatků. Daně vždy hradil včas, navíc má na finančním úřadu přeplatek na dani. Dle daňového řádu mu nikdy nebyla uložena žádná ze sankcí. Přesto na pokutách souvisejících s kontrolním hlášením má pan Vzorný uhradit celkem neuvěřitelných 172 000 Kč (1000 Kč + 1000 Kč + 10 000 Kč + 50 000 Kč + 30 000 Kč + 30 000 Kč + 50 000 Kč) a dále mu hrozí sankce až do výše 500 000 Kč.

    Vzhledem k tomu, že pan Vzorný nebyl v posledních 3 letech členem statutárního orgánu společnosti, která by podmínky pro prominutí sankce nesplnila, na základě žádosti mu byla prominuta první sankce ve výši 10 000 Kč, avšak za poplatek 1000 Kč. Zbylé sankce musí pan Vzorný uhradit, a to vždy do 15 dnů od doručení platebního výměru. Všechny pokuty byly uloženy za (i nepatrné) zpoždění buď s podáním kontrolního hlášení, či s reakcí na výzvu.

    Systém pokut nebere v úvahu správný výběr daně

    Na příkladech je vidět, že u kontrolního hlášení je nastaven systém vysokých pevných pokut, který v podstatě nikterak nezohledňuje výši daně, rozsah uváděných údajů, závažnost pochybení, ani vliv na správný a včasný výběr daní. Jak bylo řečeno, se stanovením daňové povinnosti ani s platbou daně nemají sankce za zpoždění podání kontrolního hlášení nic společného. K tomuto systému pokut navíc nově přibyla další pokuta, tentokrát pouze s horním limitem, jejíž ukládání může být předmětem soudních sporů.

    Zdroj: Podnikatel.cz

  • 17
    Září
    2019

    Ministerstvo vnitra jako správce osobních údajů umožnilo podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) celkem 95 555 vadných vstupů do registru obyvatel. Vyplývá to z výsledku kontroly, který Úřad publikoval v souvislosti s účinností nového zákona, podle kterého nemůže být vnitro jako státní instituce pokutováno. Původně mu měla být udělena pokuta ve výši 1,1 milionu korun. Vnitro už nastavilo nově oprávnění k přístupu a chybu napravilo.

    Původně mělo být ministerstvo vnitra za chyby s nakládáním s osobními údaji pokutováno částkou 1,1 milionu korun. Podle nového zákona však Úřad přišel „zmiňovanou právní úpravou o možnost ukládat pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům, tedy například ministerstvům, různým správním úřadům, městům či obcím za přestupky související s ochranou osobních údajů“, informuje ÚOOÚ na svých stránkách.

    88 491 přístupů nad rámec zákona

    V daném případě šlo v souvislosti s ministerstvem vnitra o dvě zjištění: „Cílem první kontroly bylo prověření dodržování povinností ministerstva vnitra jako správce osobních údajů zpracovávaných v registru obyvatel. Závěrem bylo, že ministerstvo vnitra umožnilo celkem 7 064 neoprávněných přístupů do registru obyvatel v souvislosti s agendou týkající se udělování autorizace dle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání,“ stojí ve faktech případu masivních chybných přístupů.

    „Dále umožnilo celkem 88 491 přístupů k údajům v registru obyvatel ve větším rozsahu, než stanoví zákon o základních registrech a v rámci systémového nastavení registru obyvatel umožnilo v exekučním řízení exekutorům přístup k osobním údajům všech tzv. vázaných osob, bez možnosti rozlišení oprávněnosti požadavku. Ministerstvo vnitra tak jako správce osobních údajů nepřijalo dostatečná opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům v registru obyvatel,“ uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů doslova.

    Šlo o nesprávné nastavení služby

    Protože počet neoprávněných přístupů je ohromující a prohlášení k výsledku kontroly ze strany ÚOOÚ ne zcela srozumitelné, požádala Česká justice o vysvětlení přímo ministerstvo vnitra.  „Zmiňovaných 88 491 přístupů k referenčním údajům Registru obyvatel se týkalo využití služby od 1. ledna 2015 do 30. prosince 2016, jejímž prostřednictvím byly zpřístupňovány údaje o statutárním orgánu právnické osoby nad rámec údajů uvedených v § 26 odst. 2 písm. i) zákona o základních registrech. Nejedná se o přístupy exekutorů. Případ byl řešen v souvislosti s přístupem jednoho z měst k údajům o statutárních orgánech jiného orgánu veřejné moci,“ uvedl na dotaz České justice Jiří Korbel z odboru tisku ministerstva vnitra.

    „Z pohledu MV odpovídal za legalitu přístupů primárně správce Registru osob, který k jejímu fungování využívá i interní služby týkající se Registru obyvatel, přičemž tato interní služba je využívána i pro jiné účely, MV tedy nemůže omezovat údaje pouze na tři položky; omezení tak mělo být provedeno ze strany kompozice celé služby Registru osob,“ vysvětlil Jiří Korbel, co se ve skutečnosti přihodilo.

    Správce sám nahlásil neoprávněný přístup

    V druhém případě šlo o ověřování totožnosti uchazečů o odbornou zkoušku: „Pokud jde o 7064 přístupů u agendy Udělování autorizace dle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, šlo o případ ověřování identity uchazečů o odbornou zkoušku realizovanou autorizovanou osobou, a to prostřednictvím agendy registrované Ministerstvem školství, jehož prostřednictvím byl přístup umožněn. Po zjištění podezření z neoprávněného přístupu k údajům MV vyzvalo k okamžitému zamezení přístupů,“ uvedlo pro Českou justici ministerstvo vnitra prostřednictvím mluvčího.

    V tomto případě správce dokonce oznámil podezření na neoprávněný přístup, jak mu ukládá zákon: „V uvedené době neměl správce Registru obyvatel přístup k nastavení oprávnění agend v Registru práv a povinností ani k případným provozním záznamům, ze kterých by neoprávněný přístup mohl detekovat. Vydával pouze písemná stanoviska k oprávněnosti přístupu k údajům Registru obyvatel, které postupoval odboru eGovernmentu a správci Registru práv a povinností, k zajištění správnosti matice oprávnění v Registru práv a povinností. V uvedené věci došlo zároveň k oznámení Správou základních registrů podle § 7 odst. 5 zákona o základních registrech Úřadu pro ochranu osobních údajů o důvodném podezření na neoprávněný přístup k osobním údajům,“ doplnil pro Českou justici Jiří Korbel.

    Doložen jediný případ exekutora

    Co se týče exekutorů, podle mluvčího vnitra existuje pouze jediný případ nesprávného přístupu k registru obyvatel: „V případě poskytování osobních údajů exekutorům nebyl nijak vyčíslen počet údajně neoprávněných přístupů, doložen byl jeden případ. Údaje z Registru obyvatel byly poskytovány v zákonem stanoveném rozsahu, nastavení služeb však neumožňovalo užší výběr požadovaných osobních údajů. Neznamená to však, že by exekutor nutně dále nakládal se všemi údaji, které mu byly, jakkoli na základě zákonného oprávnění, zpřístupněny,“ uvedl.

    I přesto, že podle nového ustanovení nemůže ministerstvo dostat pokutu, úřad podle svých slov stav napravil, i když ochránci soukromí v tiskové zprávě z počátku srpna tvrdí opak. „V reakci na vlastní zjištění i závěry kontroly byla skrze vlastní systémy a dále skrze Správu základních registru okamžitě promítnuta všechna zjištění, závěry a stanoviska do Registru práv a povinností a nastavení oprávnění přístupů při provozu Registru obyvatel,“ dodává Jiří Korbel z tiskového odboru ministerstva vnitra.

    Autorka: Irena Válová

    Zdroj: Česká justice

  • 9
    Srpen
    2019

    Minulý rok prošel zákonodárným sborem nenápadný paragraf, který může mít fatální dopad na zákonem umožněné průlomy do lidských svobod. Tato veřejnosti neznámá úprava trestního zákoníku umožňuje policii bez souhlasu soudce bezprecedentní zásah do počítačových sítí a datových nosičů. Policie tak může nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval. Nebo, aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. Tato úprava se nemusí dotknout například jen provozovatelů webových stránek, databází, sociálních sítí, ale i vašich mailů. A může se dotknout i různých komunikátorů, které běžně používáme – například Messengeru, WhatsAppu, Viberu, Telegramu a dalších.

    Čeští zákonodárci vloni v tichosti, a podle všeho ve sladkém nevědomí, zasáhli podivným přílepkem fatálně do svobod internetu. Od letošního února totiž vstoupila v platnost novela trestního zákoníku, respektive jeho paragraf, který umožňuje fatální a bezprecedentní zásah policie vůči informacím, ukládaným na datových nosičích a sítích. Jde o zákon číslo 287/2018 sbírky, kterým se měnil trestní zákoník a některé další předpisy. Tento zákon od 1.ledna upravil mimo jiné novou skutkovou podstatu maření spravedlnosti. Bedlivé pozornosti zákonodárců ale zřejmě unikl už zmiňovaný nenápadný paragraf označený jako 7b. Ten totiž nebyl vložen do trestního zákoníku, jehož se novelizace týkala, ale do další normy, konkrétně do trestního řádu.

    Česká justice na připravovanou úpravu trestního řádu upozornil už před dvěma lety. Zněla ale úplně jinak, uchování dat měl „osobě“ nařídit orgán činný v trestním řízení. Ani tehdy novela vůbec neřešila, že by takový zásah měl být striktně povolován pouze soudem, jako tomu bývá například u podobného zásahu do soukromí – odposlechů. Dnes už to může nařídit pouze policista, pokud „věc nesnese odklad“. Problém spočívá mimo jiné v tom, že takto mohou být zmrazena a vyžadována data i několik let stará. Na rozdíl od odposlechů, u kterých je shromažďována komunikace od data povolení soudem. Další pak spočívá v tom, že takovýto úkon může až na tři měsíce paralyzovat podnikání, a to například v případě e-shopů. Což by mohlo mít i likvidační charakter.

    Jak tato úprava paragrafu 7b trestního řádu oficiálně zní? „Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat.“

    Odstavec 2 pak říká: „Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.“ Laicky řečeno, například stopnout webovou stránku. Pro takováto opatření vůči závažné trestné činnosti by měl běžný občan v době kyberkriminality a terorismu, užívající počítač, mobilní telefon či internet, asi pochopení. Ale nejtvrdší kalibr přichází v odstavci 3 popisované novely.

    „Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu,“ nakazuje od 1. února trestní řád.

    Laicky řečeno, zákon umožňuje, že policie může zasáhnout bez souhlasu soudce (sic!)nejen do svobody internetu, ale i do soukromí lidí, respektive do dat uchovávaných v jejich počítačích nebo telefonech. A policistovi bude stačit pouhé odůvodnění, že takovýto zásah prostě nesnese odkladu.

    Policie tak už od ledna může nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval. Nebo aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. „Zákon používá termín „data důležitá pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací. Pod tímto názvem se skrývá obsah veškerých mailů s přílohami, obsah webových stránek, obsah naší nejdůvěrnější komunikace vedené prostřednictvím různých platforem – WhatsApp, Messenger, Viber, Telegram, Twitter a jiné – včetně obrázků k nim připojených nebo prohlížených a mnohem více,“ rozebral detailně novelu zákona na serveru Advokátní deník advokát Petr Toman. Ten dokonce označil popisovaný paragraf za „podstrčený“. „Podstrčenými paragrafy rozumím takové, které kýmsi anonymním navrženy a v množství pozměňovacích návrhů šikovně skryty, projdou nepovšimnuty legislativním procesem. Teprve když jsou poprvé použity, vybuchnou s razancí pumy a všichni začínají zjišťovat, kde se tam vůbec vzaly a o čem jsou. Jedním z nich je nový paragraf 7b trestního řádu,“ míní Toman.

    S genezí vládní novely zákona, jejímž zpravodajem byl komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, se můžete podrobněji seznámit zde a zde.

    Vyhověli jsme evropské úmluvě

    Ekonomický deník proto začal pátrat, kdo konkrétně zákon, který může bez povolení soudu fatálně omezit lidské svobody, předložil. Začali jsme u samotného vykonavatele oné zákonné úpravy – policie, respektive Policejního prezídia. „Gestorem trestního řádu – zákona č. 141/1961 Sb. je ministerstvo spravedlnosti,“ konstatoval mluvčí prezídia Jozef Bocán. Vypíchl, že policejní orgán má oprávnění jednat bez souhlasu soudce a státního zástupce jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. „Ustanovení paragrafu 7b vychází z Budapešťské úmluvy o kybernetické kriminalitě. Tato mezinárodní smlouva byla ratifikována Českou republikou, stejně tak i desítkami dalších zemí,“ pokračuje Bocán.

    Ekonomický deník proto policii požádal, zda už ustanovení trestního řádu „bez povolení soudce“ využila. V IT kuloárech se totiž objevila informace, že podobný zásah dle oné novely už proběhl na jednom nejmenovaném českém serveru. „Statistiku, která vypovídá o tom, v kolika příkladech bylo ustanovení paragrafu 7b policejním orgánem použito, nevedeme,“ odpověděl ale překvapivě mluvčí Policejního prezídia.

    Také další oslovený, ministerstvo vnitra, odkázalo jako na předkladatele onoho tajného přílepku na resort spravedlnosti. „Navrhovatelem bylo ministerstvo spravedlnosti po odborné diskuzi s orgány činnými v trestním řízení. Pravomoc podle paragrafu 7b trestního řádu vnímáme jako relativně konzervativní. Policie totiž nezasahuje do žádného počítačového systému, pouze provozovatele tohoto systému žádá, aby určité již existující údaje nebyly vymazány nebo změněny,“ uvedla Hana Malá z tiskového odboru Jana Hamáčka.

    Údaje jsou podle Malé však stále v dispozici provozovatele, nepřecházejí do dispozice policie. Pravomoc požadovat znepřístupnění dat bez předchozího souhlasu státního zastupitelství je v ustanovení paragrafu 7b konstruována spíše jako výjimečná. „To jest, k jejímu využití by muselo dojít k naplnění hned několika zákonných podmínek – konkrétně by na základě konkrétních zjištěných skutkových okolností muselo být zřejmé, že takové znepřístupnění je potřebné k zabránění či opakování trestné činnosti a současně by muselo hrozit takové nebezpečí z prodlení, že by nebylo možné získat předchozí souhlas státního zástupce. Tyto podmínky jsou přísné, jsou jasně formulované a jejich případné naplnění by vždy muselo být konkrétně odůvodněno. Z těchto důvodů nelze očekávat, že by byl tento institut využíván jinak, než maximálně v jednotkách případů,“ vysvětluje Hana Malá.

    Dotaz Ekonomického deníku, týkající se legislativy jiných států Evropské unie pak je podle Hany Malé vhodnější položit ministerstvu spravedlnosti jako autorovi návrhu. „Ministerstvo vnitra těmito informacemi nedisponuje,“ dodala pracovnice vnitra.

    Ekonomický deník se proto obrátil na ministerstvo spravedlnosti. „Za ministerstvo spravedlnosti můžeme uvést, že ustanovení paragraf 7b trestního řádu bylo součástí novely trestních předpisů , která nabyla účinnosti k 1. 2. 2019. Jedná se o promítnutí požadavku článku 16 Úmluvy o počítačové kriminalitě, jejíž je Česká republika smluvní stranou (Úmluva č. 104/2013 Sb.m.s.). Uvedený článek požaduje, aby smluvní strany úmluvy měly právní úpravu, která umožňuje zmrazení počítačových dat na omezenou dobu,“ sdělil k otázkám Ekonomického deníku mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

    A odkázal na to, jak prý k problematice přistoupily ostatní státy Evropské unie. Informace o úpravách jednotlivých států lze dle vyjádření Řapky nalézt v hodnotících zprávách Rady Evropy dostupných na těchto adresách: https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=090000168044be2b a https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=09000016802e722e. „Nicméně hodnocení je z roku 2013 a 2015, takže není zcela aktuální,“ upozornil Řepka.

    Web je možné i vypnout

    Právní experti jsou zákonodárnou aktivitou znepokojeni, a skládají argument za argumentem proč. Důvodem, proč advokát Petr Toman ustanovení paragrafu 7b označil za podstrčené, je, že „jeho přijetím došlo k zásadnímu průlomu do našich práv, aniž byla vedena odborná diskuse nad potřebností takto závažného zásahu do našich občanských práv, nad pravidly, podle nichž má být postupováno, aniž byla pojmenována a odstraněna rizika zneužití, a aniž byly prodiskutovány vzájemné vazby na další, podobná ustanovení, která již trestní řád obsahuje“.

    Provedená změna je pak podle Tomana skutečně zásadní. „Zjišťovat obsah naší komunikace umožňoval trestní řád již před 1. únorem. Využíval k tomu ustanovení paragraf 88 trestního řádu upravující podmínky odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo ustanovení paragrafu 158d odstavce 3 trestního řádu týkající se sledování osob a věcí. Přičemž věcí se rozuměla i data umístěná v počítačových systémech. Podstatné však bylo, že k takovému zásahu do soukromí mohlo dojít jen s předchozím souhlasem soudu a obsah komunikace byl zjišťován do budoucna. Podobného výsledku mohla policie dosáhnout i cestou domovní prohlídky podle paragrafu 82 trestního řádu, ovšem i zde byl vyžadován předchozí souhlas soudu. Všechna tato ustanovení současně obsahují speciální úpravu více či méně respektující vztah důvěrnosti mezi advokátem a jeho klientem,“ upozorňuje Toman na možný dopad novely a jeho potenciální dramatický impakt.

    Ustanovení paragrafu 7b pak dle Tomana žádné limity nemá: „Příkaz nemusí vydat soudce, jeho použití není omezeno závažností trestného činu, který je vyšetřován, není v něm pamatováno na důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Rozhodnutím policie je nařízeno třetí osobě, aby na své vlastní náklady zaznamenávala a uchovala veškerý obsah naší komunikace, všechny změny v ní provedené (smazané či doplněné dokumenty či jejich části), odesílatele i adresáty apod. To vše po dobu až 90 dnů. Teprve poté přijde na řadu rozhodnutí soudu o jejich případném vydání. Nebo jejich odnětí podle paragrafu 78 či 79 trestního řádu.“

    Podle Tomana však nejde jen o tříměsíční zaznamenávání obsahu komunikace. „Zde by se dalo namítnout, že sice dochází k zaznamenávání komunikace bez souhlasu soudu, ale jen po přechodnou dobu a k jejímu následnému vydání orgánům činným v trestním řízení je souhlasu soudu již třeba (pokud není použito odnětí věci). Podle pargrafu 7b odstavce 2 však může policejní orgán za stejných podmínek nařídit vypnutí i libovolné webové stránky, e-mailové schránky či jakékoliv jiné aplikace, jíž je běžně komunikováno. V případě hrozby terorismu je to akceptovatelné, takové omezení však toto ustanovení neobsahuje,“varuje Toman. Vypichuje pak, že policie tak může učinit v zásadě při vyšetřování jakéhokoliv trestného činu. „Následky nesprávnosti takového úředního postupu policie či státního zastupitelství mohou být nedozírné. Stačí si jen představit zablokování e-shopu některého z velkých internetových prodejců, popř. zablokování e-mailové pošty v době dokončování většího obchodu či blížící se koncentrační či odvolací lhůty v soudním řízení. Škody by mohly být v takových případech nedozírné,“ pokračuje ve zdrcující analýze právník Toman.

    K novele zákona je značně kritický i další právník a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol. Ten ji analyzoval právě úžeji z pohledu advokátů. „Je zjevné, že v praxi budou či mohou vznikat spory, jaká data vydavatel příkazu mínil a případně co mínil nosičem informací nebo počítačovým systémem. Nicméně i trestní zákoník v paragrafu 230, který se týká trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosičům informací, pracuje s pojmy, které nejsou definovány a jejich výklad podává až zmíněný Komentář a případně soudní praxe. Lze tedy předpokládat, že ze strany oprávněného orgánu, bude tendence k co nejširšímu výkladu těchto pojmů. Daty tedy bude vše, co advokát drží v počítači, notebooku, mobilním telefonu či nosiči informací jako je flash disk, DVD apod,“ vztyčil varovně prst Sokol.

    Podle důvodové zprávy k zákonu je uchování dat dle Sokola mírnějším institutem, než domovní prohlídka. A tedy tam, kde se advokát nedostává při respektování příkazu do rozporu se svými advokátními povinnostmi, by měl spíše ocenit, že si policejní orgán pro data „nedošel“, ale že umožňuje věc řešit tímto způsobem. Tedy primárně uchováním či znepřístupněním a následně pak v případě uchování dat, řešení dalšího postupu soudní cestou. „Na straně druhé si ale lze představit ďábelské mámení v podobě nabídky dobrovolného vydání dat, které advokátovi ušetří rozruch a celou řadu negativních důsledků, včetně šrámu na reputaci plynoucí z alternativy pro případ nevydání dat. Tedy domovní prohlídky. Dovedu si představit sílu takového lámání, ale nemůže to nic změnit na tom, že má-li advokát za to, že data, která uchoval, obsahují skutečnosti, na které se vztahuje advokátní mlčenlivost, prostě ustoupit nesmí,“ pokračuje v článku na Advokátním deníku Sokol. Jinak se podle Sokola advokát změní v udavače a slouhu.

    „Nicméně až tak daleko nemusí celá záležitost zajít, pokud by advokát v okamžiku, kdy mu bude přikázáno uložit určitá data, o nichž se domnívá, že se na ně vztahuje advokátní mlčenlivost, věc konzultoval s Českou advokátní komorou a ta případně zasáhla,“ uzavírá Sokol. S tím, že bude na advokátní komoře, aby zpracovala doporučení advokátům, jak postupovat, když nebudou schopni příkazu podle paragrafu 7b odst. 1 trestního řádu vyhovět prostě proto, že neumí se systémem zacházet do té míry, aby vyhověli příkazu. Či obecněji, jak se chovat v případě, že jim bude doručen příkaz dle paragrafu 7b odstavec 1 a 2 (viz výše).

    Advokát Petr Toman pak doplňuje, že vzhledem k absenci odborné debaty před přijetím paragrafu 7b není ani zřejmé, co se s takto uchovanými daty bude dít „Jaký postup umožňující jejich vydání je správný? Výzva k vydání věci důležité pro trestní řízení podle paragrafu 78 či její odnětí podle paragrafu 79? Nebo sledování věci podle §paragrafu 158d odstavec 3 nebo dokonce jen výzva podle paragrafu 8 trestního řádu? Ani jedno z těchto ustanovení není aplikovatelné bez dalšího. A přesto v souvislosti s přijetím paragrafu 7b k jejich úpravě nedošlo,“ upozornil Toman.

    V tento okamžik podle Tomana nezbylo nic jiného, než na existenci nového paragrafu 7b trestního řádu upozornit odbornou i laickou veřejnost. A pokusit se zahájit debatu s cílem vyjasnit si to, co mělo být vyjasněno již v době schvalování novelizace. „A položit si otázku, zda je skutečně zaznamenávání veškerého obsahu naší komunikace bez předchozího souhlasu soudu a při vyšetřování jakéhokoliv, tedy i toho nejbagatelnějšího trestného činu, skutečně třeba. Pokud ne, a já jsem o tom přesvědčen, pak je třeba co nejrychleji navrhnout a přijmout zákonnou úpravu, která bude respektovat práva, která současnou právní úpravou respektována nejsou,“ uzavírá právní úpravu s možnými dramatickými dopady Toman.

    Jan Hrbáček, Ekonomický deník              

    Zdroj: Česká justice

  • 30
    Červenec
    2019

    Úřad pro ochranu osobních údajů navrhl ministerstvu práce a sociálních věcí změny v zákoníku práce. Konkrétně se jedná o promítnutí zásad GDPR do oblasti zpracování biometrických údajů zaměstnanců. Technologie založené na biometrické autentizaci, jejíž nedílnou součástí je identifikace nositele biometrického údaje, jsou přitom zaměstnavateli v České republice využívány stále více. 

    Zaměstnavatelé často zakládají zpracování některých biometrických údajů zaměstnanců pro účely kontroly vstupu, přítomnosti a přístupů na souhlasu zaměstnanců. Takové používání souhlasu ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec je však nepřijatelné, a to s ohledem na právní úpravu GDPR.

    Podle ÚOOÚ je proto potřebné, aby pracovněprávní úprava zohlednila rozšíření biometrických technologií ve společnosti a současně byla jasně formulována s ohledem na základní požadavky ochrany osobních údajů.

    Kompletní připomínku Úřadu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů naleznete zde.

    Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů

  • 25
    Červenec
    2019

    Výběr daní se zlepšil, daňovým subjektům ale narůstají administrativní povinnosti a administrativní náročnost se zvyšuje také u správy daní a s ní rostou i náklady na tuto správu. Vyplývá to ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) k tématu daní v České republice za roky 2014 až 2017. Problémem je podle kontrolorů i silná závislost příjmů státu na ekonomickém růstu a velké daňové zatížení práce. Daňová struktura v ČR je navíc stále složitá, uvedl NKÚ. Ministerstvo financí (MF) vítá, že NKÚ konstatoval zlepšení výběru daní. Na zjednodušování daňového systému pracuje, zvýšení administrativy je dílčí, reagovalo MF.

    Inkaso daní včetně cla a pojistného vzrostlo mezi lety 2014 až 2017 o 22 procent. V roce 2017 to bylo 1,428 bilionu korun. Příčinou vyššího inkasa daní je podle NKÚ zejména silný ekonomický růst, růst mezd a s tím související i vyšší spotřeba obyvatelstva. Nejvíc se tak zvýšilo inkaso u daní ze spotřeby a u daní z příjmů.

    „Do budoucna je ale závislost příjmů státního rozpočtu na ekonomickém růstu a na plné zaměstnanosti problémem pro jeho udržitelnost,“ uvedl NKÚ. Připomněl, že vysokou úroveň zdanění práce, která je v ČR 43,4 procenta a převyšuje průměr EU, kritizují i orgány Evropské unie.

    Menší vliv na zvýšení příjmů z daní měly zavedení kontrolního hlášení či EET, konkrétní přínos však podle NKÚ nebyl přesně vyčíslen. „Tato opatření měla pozitivní dopad na dodržování předpisů a na plnění daňových povinností. Výpadek z příjmů z DPH se snížil z 20 procent v roce 2012 na 14 procent v roce 2016. Zároveň ale tato opatření zvýšila administrativní zátěž poplatníků, která je vysoká,“ uvedli kontroloři.

    MF příznivý vliv ekonomického růstu na výběr daní nerozporuje. „Z našich analýz vyplývá, že například v případě meziročního zvýšení inkasa DPH mezi lety 2016/2017 byl vliv ekonomického růstu cca dvě třetiny a vliv kontrolního hlášení a EET cca třetinový, v absolutním vyjádření pak 20,13 miliardy korun,“ uvedl mluvčí MF Michal Žurovec.

    Podle ministerstva je přirozené, že některá opatření s sebou nesou dílčí administrativní nároky, MF se je snaží kompenzovat. Za pozitivní z hlediska poplatníků považuje fakt, že objem zadržovaných nadměrných odpočtů DPH je aktuálně na nejnižší úrovni.

    Plnění daňových povinností trvalo poplatníkům v ČR v roce 2017 celých 230 hodin, průměr EU a Evropského sdružení volného obchodu je 161 hodin. Podle MF ale z výzkumů na téma složitosti daňového systému, které provádí světové nezávislé instituce, vyplývá, že v posledních letech se v ČR postupně snižuje administrativa spojené s placením daní. V roce 2016 potřeboval podnikatel podle studie Světové banky na splnění svých daňových povinností 236 hodin. „Je tedy zřejmé, že pozitivní efekty desítek kroků našeho resortu směrem ke zjednodušení daní, převýšily efekty dílčího zvýšení administrativy v důsledku kontrolního hlášení či elektronické evidence tržeb,“ uvedlo MF.

    Vysoká administrativní náročnost je problémem nejen pro daňové poplatníky, ale i pro samotnou správu daní, podotkl NKÚ. Výdaje na správu daní a pojistného v roce 2017 vzrostly proti roku 2014 o 5,7 miliardy. V roce 2017 tvořily výdaje na správu daní 23,2 miliardy korun a největší podíl, 11,8 miliardy korun, představovaly daně spravované finanční správou.

    Finanční správě NKÚ také vytýká, že pro administraci daňových povinností používá jeden z nejzastaralejších informačních systémů, za jehož provoz a rozšíření v letech 2011 až 2017 zaplatila 428 milionů korun. Snižování administrativní náročnosti u daní nepomohla podle kontrolorů ani dílčí opatření k jejich větší elektronizaci. I když se od roku 2015 využití služeb elektronické veřejné správy v ČR zvýšilo, stále je jedno z nejnižších v rámci EU. MF v reakci uvedlo, že příští rok bude hotov systém Moje Daně, přes který bude možné vyřizovat on-line daňové záležitosti s finančním úřadem.

    Zdroj: Hospodářské noviny

  • 12
    Červen
    2019

    Dne 24. 04. 2019 nabyl účinnosti nový zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v platném znění (dále jen „Zákon o zpracování osobních údajů“), který byl přijat jakožto prováděcí zákon k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně osobních údajů, známého pod zkratkou „GDPR“. Přijetí nového Zákona o zpracování osobních údajů nemá vliv na skutečnost, že právní úprava ochrany osobních údajů se i nadále převážně řídí nařízením GDPR – v některých ohledech však tento zákon právní úpravu GDPR zpřesňuje. Zákon o zpracování osobních údajů rovněž vůči orgánům veřejné moci zmírňuje sankce za porušení zákona při nakládání s osobními údaji, což lze přivítat s ohledem na to, jak vysokou laťku GDPR v tomto směru nastavilo. Zákon o zpracování osobních údajů současně ruší předchozí zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jakož i vybraná ustanovení některých dalších zákonů. Právní úpravu zpracování a ochrany osobních údajů je tak nyní potřeba hledat buď přímo v GDPR, nebo v novém Zákoně o zpracování osobních údajů.

    Pokuty a sankce vůči orgánům veřejné moci

    Zákonem o zpracování osobních údajů zákonodárce využil možnosti upravit výše sankcí ve vztahu k orgánům veřejné moci, což GDPR členským státům výslovně umožňovalo. Zákon jednak zavedl zcela nové skutkové podstaty přestupků a stanovil za ně samostatné sankce. Současně i podstatně snížil pokuty, které lze za přestupky uložit orgánům veřejné moci nebo veřejným subjektům. Těmto subjektům je podle nové právní úpravy možné za přestupky uložit pokutu maximálně do výše 10.000.000, – Kč. Pro ostatní správce a zpracovatele, kteří osobní údaje zpracovávají v souladu s nařízením GDPR, však Zákon o zpracování osobních údajů žádné změny nepřináší a nadále tak pro ně platí úprava GDPR, podle níž je možné uložit pokutu až ve výši 20.000.000 EUR nebo v případě podniku až do výše 4 % jeho celkového ročního obratu.

    Absence zákonné povinnosti mlčenlivosti u zaměstnanců či smluvních partnerů

    Důležitou změnou, která sice ze samotného textu Zákona o zpracování osobních údajů výslovně nevyplývá, přesto je však zcela zásadní, je vypuštění zákonné povinnosti mlčenlivosti všech zaměstnanců či smluvních partnerů správce, která byla v předchozím (dnes již zrušeném) zákoně o ochraně osobních údajů zakotvena. Podle předchozí právní úpravy kdokoliv, kdo přišel při své činnosti do styku s osobními údaji nebo s bezpečnostními opatřeními správců či zpracovatelů, byl ze zákona povinen o těchto skutečnostech zachovávat mlčenlivost. V návaznosti na GDPR tak především zaměstnavatelé spoléhali na to, že zaměstnanci budou i po účinnosti GDPR ze zákona vázáni podobnou povinností mlčenlivosti – ostatně, vzhledem k celkové přísnosti právní úpravy GDPR by se to dalo i rozumně očekávat.

    Ani po účinnosti prováděcího Zákona o zpracování osobních údajů však žádná podobná zákonná povinnost zaměstnanců nebo smluvních partnerů správců či zpracovatelů zachovávat mlčenlivost o osobních údajích, s nimiž přišli v rámci své činnosti do styku, jakož i o přijatých bezpečnostních opatřeních správců či zpracovatelů, není nikde výslovně zakotvena, což je poněkud překvapivé. V konečném důsledku to však opět přináší správcům a zpracovatelům další povinnosti, kterým se dalo relativně jednoduše vyhnout. Pokud totiž nyní správci chtějí, aby i nadále jejich zaměstnance či smluvní partnery povinnost mlčenlivosti zavazovala, musí ji patřičně promítnout do příslušných pracovněprávních dokumentů či jiných smluv s těmito subjekty, jelikož samotný zákon jim povinnost mlčenlivosti již neukládá.

    Specifika při zpracování osobních údajů prováděného novináři a umělci

    Zákon o zpracování osobních údajů dále také zavádí určitá specifika v oblasti zpracování osobních údajů pro vědecké, statistické, novinářské nebo umělecké účely, přičemž osobní údaje lze pro tyto účely zpracovávat za předpokladu, že je to pro daný účel přiměřené. Otázku přiměřenosti však bude nutné posuzovat vždy individuálně a ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zákon o zpracování osobních údajů v těchto případech rovněž omezuje právo subjektů údajů na přístup k osobním údajům, a to z důvodu zvýšené ochrany zdroje a obsahu osobních údajů. Současně je v uvedených případech redukována i informační povinnost správce, který např. při vzniku povinnosti oznámit porušení zabezpečení osobních údajů v souladu s GDPR nemusí oznamovat informace umožňující určení zdroje nebo obsahu osobních údajů, jejichž zabezpečení bylo porušeno. Správce rovněž v odůvodněných případech není povinen poskytovat informace o své identitě – jako např. v případě, kdy subjekt údajů takové informace má, popř. poskytnutí těchto informací není možné nebo by to vyžadovalo nepřiměřené úsilí.

    Další důležité změny a novinky

    Další novinkou, kterou uvítají zejména zaměstnavatelé, pokud zpracovávají osobní údaje z důvodu plnění povinností uložených jim zákonem, je výjimka z povinnosti správce vypracovávat posouzení vlivu zpracování na ochranu osobních údajů před jeho zahájením. Pokud tedy existuje povinnost provádět zpracování osobních údajů přímo ze zákona, nejsou správci v takových případech povinni posouzení vlivu vypracovávat. Zákon o zpracování osobních údajů také nově umožní správcům poskytovat informace o zpracování osobních údajů subjektům údajů způsobem umožňujícím dálkový přístup (tedy např. prostřednictvím internetu), což nepochybně bude pro mnohé z nich velmi praktickým řešením.

    Co se týče pověřence pro ochranu osobních, ukládá Zákon o zpracování osobních údajů povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů kromě orgánů veřejné moci také dalším orgánům zřízeným zákonem, pokud plní zákonem stanovené úkoly ve veřejném zájmu. Další důležitou změnou (resp. upřesněním) trochu z jiného soudku, kterou nový zákon rovněž přináší, je zakotvení způsobilosti dítěte udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou informační společnosti (např. v souvislosti s účastí na sociálních sítích) dovršením věku 15 let. Oproti GDPR tak došlo ke snížení této věkové hranice o jeden rok.

    Závěr

    Zákon o zpracování osobních údajů nijak zásadně nemění klíčové požadavky kladené na zpracování osobních údajů nařízením GDPR a přináší spíše kosmetické úpravy či upřesnění v některých specifických oblastech zpracování. Ve vztahu k advokátům či daňovým poradcům Zákon o zpracování osobních údajů rovněž poskytl Úřadu pro ochranu osobních údajů oprávnění seznamovat se s informacemi chráněnými povinností mlčenlivosti podle zákona o advokacii nebo zákona o daňovém poradenství. Seznámit se s těmito informacemi lze však pouze se souhlasem a za přítomnosti zástupce příslušné profesní komory. Lze předpokládat, že ne vždy Úřad pro ochranu osobních údajů podobný souhlas získá. V takovém případě má možnost obrátit se na kontrolní orgán příslušné profesní komory, a pokud i zde bude neúspěšný, může se za účelem nahrazení souhlasu obrátit i na soud.

    Autor: Jiří Matzner

    Zdroj: Česká justice

  • 30
    Květen
    2019

    Česko musí promítnout evropskou směrnici o restrukturalizačních rámcích a druhé šanci do svého právního řádu uvážlivě, jinak hrozí narušení fungujícího systému oddlužení spotřebitelů. Myslí si to Tomáš Richter z advokátní kanceláře Clifford Chance.

    Už jen dny zbývají do začátku účinnosti novely insolvenčního zákona, která má za účel umožnit spotřebitelům snadněji dosáhnout na oddlužení. Obdobnou, ale ještě vstřícnější šanci brzy dostanou také podnikatelé. Nová směrnice, kterou již na jaře schválil Evropský parlament, ukládá členským státům zavést pro korporační dlužníky preventivní restrukturalizační řízení, počítá ale také s tím, že by podnikající fyzické osoby mohly dosáhnout oddlužení nejdéle do tří let. A to dokonce i v případě, že nebudou schopni splatit ze svého dluhu ani pevné minimum stanovené dosud národní právní úpravou. Do českého právního řádu by se směrnice měla být zapracována do dvou let s tím, že v případě potřeby lze tuto lhůtu o další rok prodloužit.

    Podle docenta Tomáše Richtera z pražské kanceláře mezinárodní právní firmy Clifford Chance LLP bude klíčové, aby byl při implementaci oddlužovacích pravidel směrnice zaveden pro podnikatele zvláštní režim, ačkoli to bude legislativně o něco náročnější. „Objem úvěrů podnikatelům je jen zlomkem celkového objemu úvěrů domácnostem. Pokud by došlo k unifikaci systému oddlužení pro fyzické osoby podnikatele i nepodnikatele podle pravidel daných evropskou směrnicí, znamenalo by to, že necháte doslova ‚ocas vrtěti psem‘,“ říká Richter.

    Za největší výzvu evropské směrnice považujete konkrétní způsob její implementace do českého právního řádu. Proč?

    Protože na jedné straně ponechává národním státům velký prostor pro vlastní úpravy. Ale na druhé straně povinně předepisuje parametry, které jsou tuzemské právní úpravě oddlužení dosud cizí. Hlavním úkolem pro Česko bude provést vše pokud možno tak, aby Evropskou unií uložená povinnost umožnit fyzickým osobám – podnikatelům oddlužení za parametrů stanovených ve směrnici nenarušila nějakým nezvladatelným způsobem systém oddlužování spotřebitelů, který zde máme už 10 let. Ten teď sice byl poměrně zásadním způsobem revidován, a v justici všichni napjatě očekávají, co novelizovaná úprava udělá s počtem nově podávaných návrhů na oddlužení, ale i tak je už v českém právním prostředí nějak usazený a funguje, mimo jiné i proto, že insolvenční soudy a správci jej zvládají. Či dosud zvládali.

    V čem vidíte hlavní riziko?

    Velmi snadno se může stát, že různé vlivové skupiny, které se zasazují o uvolňování pravidel řešení spotřebitelského úpadku, celou věc velmi zjednoduší a budou tvrdit, že Evropská unie po nás chce, abychom nastavili veškeré oddlužování podle pravidel nové směrnice. To je vůbec hojně využívaná taktika, ovšem není to pravda. Ten předpis byl odsouhlasen a parlamentem přijat tak, že se povinně vztahuje pouze na podnikatele, kterých je ale v segmentu úvěrů fyzickým osobám jen zlomek. Pro představu, pokud podle statistických dat ČNB činí objem bankovních úvěrů poskytnutých českým domácnostem téměř 1 700 miliard korun, objem úvěrů poskytnutých živnostníkům dosahuje sotva 50 miliard korun. Jde tedy o zhruba tři procenta.

    Jaké možnosti tedy Česká republika má?

    Především nemusí nijak zběsile spěchat. Návrh nejdříve musí schválit Rada EU. Očekává se, že se tak stane na začátku června. Poté bude muset být směrnice oficiálně publikována, dosud pracujeme pouze s neoficiálními verzemi, v nichž není ani finalizováno číslování článků. A pak bude mít Česko dva, nebo, bude-li chtít, i tři roky na to, aby pravidla stanovená směrnicí promítlo do svého právního řádu. V principu se dají při implementaci uplatnit dva přístupy. Buď úpravu oddlužení sjednotíte pro spotřebitele i podnikatele – fyzické osoby, čímž si ušetříte legislativní práci, ale necháte „ocas vrtěti psem“. Nebo to musíte udělat tak, aby měli podnikatelé zvláštní režim – pokud by někdo měl dluhy spotřebitelské i podnikatelské, mohl by celý proces oddlužení konsolidovat a vést řízení ohledně obojího koordinovaným způsobem. Ne nutně by ale muselo jít o jedno řízení se stejným výsledkem.

    Která varianta je podle vás lepší?

    Podnikatelé se za určitých podmínek mohou oddlužovat v Česku už nyní. Ten proces prošel velkým vývojem. Právní úprava začala před 11 lety z východiska, že podnikatel se nemůže oddlužit vůbec. To bylo vůči podnikajícím fyzickým osobám hrubě diskriminační a z hlediska regulačních cílů právní úpravy ideově pochybené. Původní česká právní úprava doslova favorizovala nezodpovědnou spotřebu před podnikatelským rizikem. Na základě postupného vývoje judikatury a legislativních reakcí na ni jsme dospěli až ke stavu, kdy je nynější právní úprava k podnikatelům již vstřícnější. Nicméně faktem pořád zůstává, že podnikatelského dluhu je ve srovnání s nepodnikatelským jen zlomek. A protože nová evropská směrnice předepisuje pro podnikatelské úvěry mírnější kritéria oddlužení, než má česká právní úprava pro úvěry spotřebitelské, je unifikované řešení velmi atraktivní pro každého, kdo bude lobbovat za další uvolnění parametrů spotřebitelského oddlužení.

    Takže byste byl pro odlišný režim oddlužení podnikatelů…

    Ano. Diskuze se v legislativním procesu nikdy nevede zcela racionálně, to je zkrátka problém politického provozu. Ale myslím si, že je potřeba o to usilovat. A racionálním přístupem podle mě je být si přinejmenším vědom, že ocas by celým psem vrtět neměl. Ať už to dopadne jakkoli, v diskusi, která se o tom povede, nesmí tento moment zapadnout.

    Neobáváte se ale toho, že pokud budou v případě podnikatelů platit jednodušší pravidla pro oddlužení, že si někteří lidé udělají naoko živnostenský list, aby získali výhodu?

    Z toho, co slyším, se to děje i bez ohledu na oddlužování. Predátorští poskytovatelé úvěrů totiž samozřejmě pochopili, že to je způsob, jak se pokusit obejít zákon o spotřebitelském úvěru. Ale s tím se nedá dělat nic jiného, než říci, že jde o obcházení zákona. Tam, kde je evidentní, že dlužník není podnikatel, jen mu poradili, aby si „naoko“ vyřídil živnostenský list, je to simulovaná situace a právo k ní nemůže přihlížet. To je příběh tak starý, jako právní regulace sama.

    Nicméně i tak by někteří dlužníci měli větší šanci dosáhnout na oddlužení jako podnikatelé…

    Pak samozřejmě musíte odlišovat podnikatelský úvěr od spotřebitelského úvěru, nebo podnikatelský dluh od spotřebitelského dluhu. Tam budete úplně stejnými kritérii posuzovat, jestli je to jednání naoko, nebo ne. Budete ověřovat, zda dlužník ve skutečnosti použil úvěr k podnikání, nebo na spotřebu. České insolvenční soudy v tom za posledních deset let získaly praxi.

    Pokud nová směrnice dává členským státům velkou volnost, nakolik může nakonec přispět k harmonizaci právní úpravy napříč členskými státy, což by měl být jeden z jejích hlavních cílů?

    Jen velmi obtížně. Vloni jsem o tom napsal pro klienty text nazvaný „Harmonizační fake news,“ což je sice ironický, ale obávám se, že dosti výstižný název. Legislativní instrument, který z politického procesu v EU vzešel, skutečně umožňuje tak širokou diskreci členských států, že kritéria, podle kterých by se dalo posuzovat, zda jsou jejich práva v této věci harmonizována, jsou opravdu velmi volná. Čili harmonizace bude přinejlepším pouze orientační, nebo přibližná. A „hrací plocha evropského insolvenčního hřiště“ zůstane i nadále nerovná. Ovšem na druhou stranu, v tak kulturně rozmanité a politicky citlivé oblasti nelze realisticky očekávat o mnoho více. Skutečnost, že pravidlo o oddlužení podnikatelů v návrhu směrnice vůbec zůstalo (byť v podobě plné výjimek) považuji vlastně za malý zázrak. Třeba v Česku bylo něco takového ještě před deseti lety nemyslitelné.

    Více se o tématu můžete dozvědět na Konferenci Insolvence 2019, jež se uskuteční 7. června 2019 v prostorách Wellness hotelu STEP v Praze. Docent Tomáš Richter je mezi řečníky pozvanými do dopoledního bloku přednášek, kde promluví o příležitostech, rizicích a otaznících implementace evropské „restrukturalizační“ směrnice do českého právního řádu. Podrobnější informace na www.konferenceinsolvence.cz.

    Zdroj: Česká justice

  • 22
    Květen
    2019

    Česká právní úprava podle ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové neposkytuje dostatečné záruky proti zneužití provozních a lokalizačních údajů o telekomunikaci. Je to riziko z hlediska ochrany práv jednotlivců, ale i celého systému demokracie, naznačila Šimáčková v odlišném stanovisku k nálezu, kterým dnes většina ústavních soudců ponechala současnou úpravu uchovávání takzvaných metadat v platnosti.

    „Naše úprava ‚data retention‘ i ve srovnání s jinými státy Evropy metadata jednotlivců dostatečně nechrání, ani dostatečně nekontroluje, co se s metadaty děje u operátora, který je shromažďuje, a jakým způsobem jsou následně předávány a využívány samotnou státní mocí,“ uvedla Šimáčková ve stanovisku.

    Většina ústavních soudců vycházela například ze skutečnosti, že se lidský život – a s ním i trestná činnost – přesouvá do „online“ sféry. Podle Šimáčkové to ale automaticky neznamená, že stát musí dostat více pravomocí ke kontrole online světa.

    „Stejně tak by se totiž dalo tvrdit přesně opačně, že čím více se náš život přesouvá do virtuálního světa, tím více by se ochrana práv jednotlivců a jejich osobnosti a soukromí měla vztahovat také na virtuální kontext, jehož jsou metadata nedílnou součástí,“ uvedla Šimáčková, podle které jde vždy o hodnotovou volbu.

    „Právě tento druhý výklad spíše odpovídá tomu, jak by měl k ochraně lidských práv přistupovat Ústavní soud jako strážce ústavnosti a základních práv a svobod jednotlivce, a touto optikou pak provádět vyvažování mezi ochranou práva jednotlivce a veřejným zájmem,“ domnívá se Šimáčková.

    Osobní údaje musí být podle Šimáčkové zpracovávané na základě principu nezbytnosti pro dosažení cíle (anglicky „need to know“), a nikoliv proto, že by mohly státní moci potenciálně přijít vhod a ulehčit práci (anglicky „nice to have“).

    Aby byla právní úprava v souladu s ústavou, měla by prý podle soudkyně obsahovat konkrétní technická opatření proti zneužití metadat. Zmínila například nástroje pro ověřování identity uživatelů, řízení přístupových oprávnění, zaznamenání činnosti informačních systémů, jejich uživatelů a administrátorů, stejně jako nástroje pro identifikaci a vyhodnocení bezpečnostních incidentů a pro zajištění přenosu dat pomocí neveřejné zabezpečené sítě.

    Většina ústavních soudců ovšem dospěla k závěru, že právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů z telekomunikace zůstane beze změn. Shromažďování a dočasné ukládání dat prý není v rozporu s ústavou, je v zákonech přiměřeně upravené a dostatečně konkrétně vymezené. Existují také pojistky proti zneužití dat, řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa. Údaje o hovorech a zprávách bez jejich obsahu dostávají od operátorů na vyžádání policisté či tajné služby, stejně jako lokalizační data mobilních telefonů.

    Zdroj: Česká justice

  • 22
    Květen
    2019

    Právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů z telekomunikace zůstává beze změn. Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na škrty v zákonech o elektronických komunikacích a Policii ČR i v trestním řádu a související vyhlášce. Shromažďování a dočasné ukládání dat není v rozporu s ústavou, je v zákonech přiměřeně upravené a dostatečně konkrétně vymezené. Existují také pojistky proti zneužití dat, řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

    Operátoři data ukládají na půl roku. Na vyžádání je poskytují policii či tajným službám. Policisté tak mohou například zjistit, zda spolu určití lidé komunikovali po telefonu, zda si vyměnili e-maily nebo kde se pohybovali. Povinnost se netýká obsahu hovorů a zpráv. Data se používají třeba při pátrání po hledaných nebo pohřešovaných lidech, při zjišťování totožnosti mrtvého člověka nebo při předcházení a odhalování hrozeb v oblasti terorismu.

    Zrušení současné právní úpravy navrhla v roce 2017 skupina 58 poslanců. Argumentovali zejména ochranou soukromí a osobních údajů. Plošné shromažďování považují za nepřípustné, půlroční dobu uchovávání za příliš dlouhou, okruh trestných činů, u kterých lze o data žádat, mají za příliš široce vymezený.

    Podle pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka zákonná úprava umožňuje plošné sledování lidí v Česku a měla by být jako celek zrušena. „Jsem zklamaný, zkusíme to legislativní cestou,“ reagoval Ferjenčík na dnešní nález.

    ÚS v minulosti dvakrát úpravu uchovávání provozních a lokalizačních údajů zrušil. Kritizoval tehdy dvouletou lhůtu pro uchovávání dat a nepříliš konkrétní vymezení účelů, pro které operátoři provozní a lokalizační údaje poskytovali. Tentokrát ale soud rozhodl jinak. Při nedávném veřejném jednání vyslechl řadu odborníků. Pro zachování současných pravidel se vyslovovali policisté i státní zastupitelství. Údaje od operátorů policisté potřebují a podle Jirsy by se k nim stejně dostávali jinými způsoby.

    „V dnešní době, kdy se trestná činnost přesouvá na internet, kdy se páchá čím dál víc trestných činů prostřednictvím sociálních sítí, by bylo absurdní zakázat státu, který má povinnost dohlížet na bezpečnost občanů a chránit majetek, přístup k podobným informacím,“ řekl Jirsa.

    Soudce připomněl, že operátoři množství dat shromažďují se souhlasem klientů. Poukázal na prudký rozvoj technologií a globální rozměr problémů souvisejících s ochranou soukromí. „Bavíme-li se o nějaké ochraně a trendu bezpečnosti, tak především musí každý začít sám u sebe, to za něj nikdo nevyřeší,“ uvedl Jirsa.

    Stát by také podle Jirsy neměl „usínat na vavřínech“. Současná právní úprava podle něj neodráží aktuální trendy elektronické komunikace. Povinnost se nevztahuje na aplikace jako WhatsApp nebo Skype, které jsou alternativou ke klasickému telekomunikačnímu provozu.

    S nálezem přijatým většinou pléna ÚS se neztotožnila soudkyně Kateřina Šimáčková.

    Zdroj: Česká justice

  • 23
    Duben
    2019

    Berní úředníci firmě několik let v rámci nadměrného odpočtu DPH zadržovali peníze, se kterými nebyl žádný problém.

    Ústavní soud na konci letošního února řekl, že je takový krok porušením vlastnického práva a finanční správa to nemá dělat.

    Jedná se o rozsudek, na který někteří daňoví poradci dlouho čekali a mluví o něm jako o „bouchnutí do stolu“.

    Finanční správa ho ale aspoň prozatím nebude respektovat, jak vyplývá z interní informace, kterou podepsala ředitelka správy Tatjana Richterová.

    V dokumentu, který má iROZHLAS.cz k dispozici, se píše, že pokud podnikatel požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu DPH, úředníci mu nemají vyhovět.

    „Dle názoru Generálního finančního ředitelství závěry Ústavního soudu, uvedené v předmětném nálezu, za současného znění právní úpravy nelze obecně aplikovat,“ stojí v dokumentu, který Richterová vydala zhruba dva týdny po rozhodnutí soudu.

    Vracet část nadměrného odpočtu DPH, se kterou není problém a kterou podle Ústavního soudu nemají úředníci zadržovat, proto nebude. Ačkoliv si Ústavní soud myslí opak.

    „Pokud daňový subjekt požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu před vyměřením daně z přidané hodnoty jako celku za příslušné zdaňovací období, nelze takovému požadavku vyhovět,“ uvádí dokument, jenž je určen úředníkům finanční správy.

    K vracení peněz nemají úředníci – podle pokynu – žádnou oporu v zákoně.

    Uspěla až s ústavní stížností

    Nález Ústavního soudu se týká firmy Kovové profily, spol. s r. o., která se zabývá především opláštěním budov, ale také obchodováním s kovy.

    V roce 2017 ji úředníci finanční správy kontrolovali kvůli podezření, že by se mohla – v rámci obchodování s drahými kovy – podílet na tzv. daňovém karuselu. Zadrželi tak firmě na několik let nadměrný odpočet DPH v řádech desítek milionů korun.

    Firmě se nelíbilo, že mezi zadrženými penězi je i ta část, o níž nemá berní úřad žádné pochybnosti, a žádala o zúžení kontroly a vrácení peněz. Jenže neuspěla, a to ani u finanční správy, ani později u soudů. Ty shodně tvrdily, že nesporná část peněz musí „sdílet osud“ prověřované částky.

    Na konci letošního února společnost obstála až u Ústavního soudu, který jasně řekl, že zadržování nesporné částky nadměrného odpočtu DPH je porušením vlastnického práva.

    „Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak je, s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva, jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně,“ stojí v tiskové zprávě soudu k rozsudku.

    Ministerstvo: Připravíme novelu

    Podle finanční správy je interní informace pro zaměstnance jen dočasná. „Interní pokyn operativně reaguje na aktuální situaci a není v rozporu s tím, že ministerstvo financí a finanční správa připravují koncepční řešení,“ uvedla pro iROZHLAS.cz mluvčí správy Klára Křehlová.

    Nová metodika, kterou by měl berní úřad vytvořit, podle ní bude vyžadovat úpravu řady procesních postupů. „Finanční správa společně s ministerstvem financí stále nález Ústavního soudu analyzují a hledají možnosti řešení. Finanční správa následně upřesní postup v této otázce,“ dodala.

    Podle mluvčího ministerstva financí Zdeňka Vojtěcha resort brzy připraví novelu, která by problém měla vyřešit. „V oblasti daní předložíme novelu, která zreviduje kontrolní systém i sankce a nově umožní například částečné vracení nesporné části odpočtu na DPH,“ uvedl.

    Zařadit to plánuje ale až do projektu Moje daně, který měl podle původních vyjádření resortu začít fungovat v polovině roku 2020, ale už nyní je jisté, že bude mít zpoždění.

    Na konci letošního ledna totiž výběrové řízení na jeho provoz Generální finanční ředitelství zrušilo, a to kvůli varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost před technologiemi čínské společnosti Huawei.

    ‚Bouchnutí do stolu‘

    Podle advokáta Ondřeje Lichnovského z Unie daňových poplatníků se ale o problému mluví dlouho.

    „Nález Ústavního soudu není bleskem z čistého nebe, avšak razantním bouchnutím do stolu. Problém ‚nesporné‘ části odpočtů zadržované společně s částí spornou je problémem, o kterém se mluví již spoustu let. Důsledky problému se přitom přímo odráží v ústavním právu daňových subjektů vlastnit majetek, což jednoznačně ukazuje významnost celé věci,“ uvedl pro iROZHLAS.cz.

    Ve stejném duchu mluví i Tomáš Hajdušek z Komory daňových poradců. „Z hlediska dosavadní soudní praxe se sice jedná o převratné rozhodnutí, ale v žádném případě to není blesk z čistého nebe. Ten problém zde dlouhodobě doutnal a jen se čekalo, kdy to tzv. ‚bouchne‘,“ řekl.

    Jedná se podle něj přímý důsledek liknavosti ministerstva financí. „Nesčetněkrát jsme jej upozorňovali na to, že daný stav je neudržitelný. Stále jsme jen slyšeli sliby o tom, že se to někdy v budoucnosti vyřeší. Takže tak dlouho se to řešilo, až to Ústavní soud jedním nálezem vyřešil,“ dodal.

    S tím souhlasí i Lichnovský. „Zákonodárce dosud s žádným řešením nepřišel. Nelze se proto divit, že se tímto Ústavní soud v mezích svých pravomocí rozhodl problém řešit sám. Jeho nález by měla finanční správa pochopit jako příkaz začít okamžitě jednat. To ať už iniciováním novely daňového řádu, či vytvořením metodiky,“ dodal s tím, že by finanční správa měla zadržovat jen tu část odpočtu, o které se vede spor.

    Kudrna: Odklad být nemá, ale…

    Podle odborníka na ústavní právo Jana Kudrny by v ideálním případě měla finanční správa nález respektovat hned. Dodává ale, že v praxi to v tomto případě není okamžitě možné.

    „Myslím, že na jednu stranu žádný odklad být nemá. Ale na druhou stranu mám za to, že úředníci finanční správy nic jiného v tuto chvíli nemůžou dělat než postupovat jako doposud, protože neexistují procesní předpisy, jak postupovat jinak,“ upozornil.

    V tom mu dává za pravdu i Hajdušek. „Možná to zrovna ode mne bude znít paradoxně, ale já postoji finanční správy naprosto rozumím. Ona je tak trochu nevinně mezi dvěma mlýnskými kameny,“ řekl s tím, že ač mu rozumí, v praxi jej nemůže akceptovat.

    „Každý daňový poradce je ze zákona přímo povinen hájit práva svých klientů. A upřímně řečeno, našim klientům je jedno, kdo za tento stav nese vinu. Oni vnímají stát jako jeden celek a chrání si vůči němu svá práva.“

    Dočasný stav

    Podle Kudrny by vnitřní instrukce měla mít dočasný charakter. „Uvedená vnitřní instrukce má jen každému úředníkovi finanční správy říct, co v tuto chvíli dělat, protože nález Ústavního soudu říká: ‚Rozhodujte to principiálně, rozhodujte to dobře.‘ Ale zákon takový postup neumožňuje a nikde nemají napsáno, jakými postupy se případně mají dobrat legálnímu vydání peněz v konkrétním případě,“ dodal.

    „Když se podíváte na záznam z debaty na Právnické fakultě, kde se toto téma řešilo, tak můj dojem byl takový, že jsme se shodli, že nález jde správným směrem, ke správnému cíli. Že nesporná část odpočtů by patrně mohla být vyplácena a stát by to zřejmě nepoškodilo, ale současně jsme se shodli, že nebude tak jednoduché zrealizovat ten nález, protože v tuto chvíli na to nejsou postupy,“ uzavřel Kudrna.

    Hajdušek ale upozorňuje, že pokud by úředníci nerespektovali nález delší dobu, riskují soudní spory. „Tuto problematiku jsme minulý týden probírali na naší sekci správy daní Komory daňových poradců. Jednoznačně jsme se shodli, že nález Ústavního soudu je pro finanční správu v obdobných případech závazný. Já proto očekávám, že bude vznesena řada požadavků na to, aby finanční správa nález Ústavního soudu respektovala. A pokud finanční správa svůj postoj nezmění, vyvolá to následně řadu soudních sporů,“ dodal.

    Zdroj: IROZHLAS.CZ

  • 9
    Duben
    2019

    Jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Musí tak reagovat na žádosti o informace, a pokud tomu nic nebrání, poskytovat je žadatelům. Plyne to z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS), který navazuje na starší rozhodnutí k problematice svobodného přístupu k informacím.

    Ústavní soudci z druhého senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem dnes konkrétně vyhověli stížnosti spolku Oživení, který v roce 2016 požádal o konkrétní údaje státní akciovou společnost OTE. Společnost obchoduje s povolenkami na emise skleníkových plynů. Informace odmítla poskytnout s vysvětlením, že se nepokládá za takzvaný povinný subjekt podle informačního zákona.

    Celý nález Ústavního soudu je zde.

    Spolek podal správní žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl s poukazem na rozhodnutí ÚS z června 2017, takzvaný „nález ČEZ“. ÚS tehdy průlomově prakticky vyloučil z působnosti informačního zákona státní podnik ČEZ. Zdůraznil to, že stát je sice majoritním, ale zdaleka ne jediným akcionářem energetického gigantu. Proto nelze ČEZ pokládat za veřejnou instituci. Následnou kasační stížnost spolku Oživení Nejvyšší správní soud zamítl.

    V ústavní stížnosti spolek poukazoval na částečný rozpor mezi právními názory v nálezu ČEZ a dřívější argumentací ústavních soudců v takzvaném „nálezu Letiště Praha“ z roku 2007.

    Když se druhému senátu ÚS nepodařilo prosadit stanovisko pléna, které by upřesnilo a sjednotilo výklad pojmu veřejná instituce, musel se rozhodnout, který právní názor bude v dalším řízení zohledňovat.

    „Za této situace ÚS dospívá k závěru, že platí právní názor, podle kterého je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace,“ stojí v nálezu zpravodaje Šimíčka, který bude důležitý pro časté žadatele o informace, například spolky nebo média.

    Podle nálezu je smyslem informačního zákona umožnit veřejnosti co nejširší přístup k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů. Cílem je efektivní kontrola výkonu veřejné moci, včetně hospodaření s majetkem.

    „Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření,“ rozhodl soud. V nálezu zdůraznil, že vyslovený právní názor se týká otázky vymezení povinných subjektů, nikoliv rozsahu konkrétních informací, které by měly být na žádosti poskytovány. Rozsah lze totiž z řady důvodů omezit.

    „Nicméně tam, kde není naplněn žádný relevantní zájem na odepření informace, poskytnutí informace odmítnout nelze,“ říká poslední věta nálezu.

    Zdroj: Česká justice

  • 2
    Duben
    2019

    Ministerstvo spravedlnosti od dnešního dne v plném rozsahu zpřístupňuje otevřená data veřejných rejstříků, a to na nové adrese. Zájemci mohou na stránce vyhledávat údaje o právnických i fyzických osobách zapsaných u rejstříkových soudů. Úřad si od kroku slibuje novější formy prezentace těchto dat, než jaké umožňoval dosavadní portál veřejných rejstříků.

    V katalogu otevřených dat lze vyhledávat pomocí filtru podle několika kritérií. Buď podle sídla příslušného rejstříkového – tedy krajského – soudu, nebo podle právní formy společnosti či podle období, přičemž toto poslední kritérium postupně zahrne data za období od roku 1900 až do současnosti.

    „Data bude ministerstvo dodávat postupně, a to v datových sadách podle roků,“ uvedl mluvčí úřadu Vladimír Řepka. Požadovaná data lze exportovat ve formátu CSV a XML.

    Zadání pro otevření dat veřejných rejstříků ministerstvo vytvořilo v roce 2017, o rok později analyzovalo možnosti poskytnutí dat veřejnosti ve strojově čitelné podobě. Součástí nové stránky je podrobná uživatelská příručka.

    Mezi veřejné rejstříky patří obchodní rejstřík, spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek a rejstřík obecně prospěšných společností.

    Zdroj: Česká justice

  • 31
    Březen
    2019

    Ministerstva, kraje i firmy se bouří proti povinnosti zavádět další vnitropodnikový kanál pro oznamování korupce, vytvořit vnitropodnikový systém pro ochranu oznamovatelů na zaměstnavatele a určit další osoby odpovídající za odezvu na oznámení zaměstnavatelovy protiprávní činnosti. Zákon nezakazuje tuto činnost outsourcovat, vzkazuje Úřad vlády jako předkladatel zákona. Možnost pronajmout si třetí osobu shromažďující a vyřizující podněty zaměstnanců proti nezákonné činnosti zaměstnavatele doplní předkladatel do zákona.

    Vyplývá to z výsledků rozsáhlého připomínkového řízení k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Připomínkové řízení má 279 stran. Značné množství připomínek se týká povinnosti zákonem definovaných zaměstnavatelů zavést další vnitropodnikový systém pro přijímání oznámení proti zaměstnavatelovu protiprávnímu jednání a pro ochranu oznamovatele proti zaměstnavateli.

    Kanál musí mít všechny úřady a velké firmy

    Podle návrhu zákona takový systém vyřizování podání a ochrany před zaměstnavatelem musí zavést státní úřady, úřady samospráv a jejich organizační jednotky i soukromé firmy. Návrh zákona definuje, kdy tak musí učinit:

    (1) Vnitřní oznamovací systém zavede

    a) zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 zaměstnanců,

    b) zaměstnavatel s celkovým ročním obratem nebo bilanční sumou roční rozvahy přesahující 10 milionů eur,

    c) právnická osoba, která je povinnou osobou podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a

    d) veřejný zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek, vyjma obcí s méně jak 10 000 obyvateli; to neplatí, jde-li o obec vykonávající rozšířenou působnost.

     

    (2) Zaměstnavatel, který je povinen zavést vnitřní oznamovací systém, určí příslušnou osobu.

    Podle důvodové zprávy představuje vnitřní oznamovací kanál systém, „kterým mohou oznamovatelé u svého zaměstnavatele podávat oznámení, a prostřednictvím kterého zároveň na svoje oznámení obdrží zpětnou vazbu“. Že zpětnou vazbu musí obdržet, stojí přímo v návrhu zákona. To však bude zaměstnavatele stát další peníze. „Dopad na státní rozpočet či na rozpočty územních samosprávných celků (resp. na ostatní veřejné rozpočty) bude spočívat v nákladech na vytvoření vnitřního oznamovacího systému. Ten bude vyžadovat zajištění personálních (odborně způsobilých zaměstnanců) a technických kapacit pro oznamování,“ stojí v důvodové zprávě. Zpráva dodává, že úřady budou moci sdílet kanál společně.

    Zdroj: Česká justice

  • 21
    Březen
    2019

    Za zcela logické a spravedlivé označují oslovení odborníci nedávné rozhodnutí II. senátu Ústavního soudu, který vyhověl ústavní stížnosti obchodní společnosti Kovové profily, spol. s r.o. a zrušil napadené rozsudky správních soudů z důvodu porušení vlastnického práva garantovaného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost směřovala k tomu, že v případě pochybností i oprávněnosti nadměrného odpočtu DPH lze zadržovat pouze spornou částku, a ne celou daň. Naopak Finanční správa nález označila za překvapivý.

    Orgány finanční správy zahájily vůči stěžovatelce kontrolní procesy na základě podezření, že by se stěžovatelka mohla v rámci obchodování s drahými kovy podílet na tzv. „daňovém karuselu“. Rozsah kontrolních procesů byl limitován na obchodování s drahými kovy, správce daně však po dobu trvání několikaleté kontroly zadržoval celou částku nadměrného odpočtu DPH včetně plnění týkajících se jiných obchodních aktivit stěžovatelky.  Stěžovatelka opakovaně požadovala zúžení kontroly jen na sporná plnění a vrácení té části nadměrného odpočtu, o níž správce daně neměl žádné pochybnosti. Této žádosti však správce daně nevyhověl.

    Porušení vlastnického práva

    Stěžovatelka se proto obrátila na správní soud s žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu. Obecné soudy však aprobovaly postup správce daně a k zadržování nadměrného odpočtu uvedly, že nesporná část musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována. „V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala především nepřiměřenou délku kontrolních procesů a absenci lhůt pro provedení jednotlivých úkonů v rámci daňové kontroly. Nepřiměřeně dlouhá daňová kontrola je dle stěžovatelky způsobilá uvalit na daňový subjekt nepřiměřené břemeno a zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je neoprávněným zásahem do vlastnického práva,“ vysvětluje podstatu stížnosti Ústavní soud.

    Ve svém nálezu úvodem předeslal, že mu nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů týkající se rychlosti a hospodárnosti postupu správce daně. V přezkumu se proto omezil na zkoumání ústavnosti zadržování nadměrného odpočtu DPH, resp. jeho nesporné části. V této souvislosti Ústavní soud uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů je bezesporu zásahem do vlastnického práva daňového subjektu. „Tento zásah musí probíhat na základě zákona a v jeho mezích. V projednávané věci bylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo tím, že po dobu trvání daňové kontroly jí byla správcem daně zadržována celá částka nárokovaného nadměrného odpočtu, přestože rozsah daňové kontroly se týkal pouze části zdanitelných plnění,“ uvádí se v rozhodnutí.

    Daňový řád sice výslovně neumožňuje nakládat s nespornou částkou odděleně od částky sporné, pokračuje rozsudek, rovněž však v žádném svém ustanovení neumožňuje zadržovat nespornou částku společně s částkou spornou. Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvádí, že „nesporná část tohoto odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována,“ neplyne tento závěr z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné částky daňovému subjektu.

    ÚS dále konstatoval, že správce daně je především vázán principem, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Chybějící zákonný základ pro zásah do práv zcela jistě nelze nahradit konstatováním orgánu veřejné moci, že zákon neposkytuje konkrétní procesní postup, jak se tohoto zásahu do práv nedopustit. S ohledem na to, že zásah do vlastnického práva stěžovatelky zcela postrádá zákonný základ, postup správce daně v předmětné věci představuje bez dalšího zásah do práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Správce daně přitom mohl cíle řádného výběru daní dosáhnout i bez nezákonného zásahu do majetkových práv stěžovatelky, a sice rozdělením nárokovaného nadměrného odpočtu na částku spornou a částku nespornou. „Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně.“

    Závěrem Ústavní soud zdůraznil, že vydání rozhodnutí týkajícího se neprověřovaných plnění je z hlediska ústavnosti možné pouze ve prospěch daňového subjektu, nikoli v jeho neprospěch.

    Rozhodnutí nebylo překvapivé

    Podle advokátky Petry Novákové, která úspěšnou firmu zastupovala, Ústavní soud v předmětném nálezu „rozsekl“ otázku, která se v odborných kruzích diskutovala již několik let, a která byla daňovými poradci i v rámci daňových a soudních řízeních hojně napadána. Ostatně, pro shodnou právní otázku Nejvyšší správní soud již v květnu 2018 položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, což Ústavní soud ve svém nálezu reflektuje. „Nejedná se tedy o žádné překvapivé rozhodnutí, jakým byly v minulosti např. nálezy Ústavního soudu ve věci 3+0 či ve věci zahajování daňových kontrol. Samo Ministerstvo financí plánovalo dané řešit v příští novele daňového řádu, která by byla vstoupit do legislativního procesu toto jaro. Rovněž se domnívám, že na věcném řešení, tedy že nespornou část nadměrného odpočtu nelze zadržovat po celé daňové řízení, které se věcně týká jiné otázky, jiných zdanitelných plnění, panuje v odborných kruzích shoda.“

    Problematické mohou být podle Novákové určité dílčí aspekty s danou věcí související, např. týkající se prekluze, opravných prostředků či praktické otázky vlastního vyměření a vrácení z technického pohledu, protože systém ADIS používaný daňovou správou dané pravděpodobně nebude umět. Žádný z těchto aspektů však dle jejího názoru není natolik závažný či neřešitelný, že by bylo legitimním závaznost předmětného nálezu Ústavního soudu zpochybňovat. Navíc, Ústavní soud v odůvodnění předmětného nálezu sám trefně poznamenává, že daňové řízení stojí na tom, že daň lze stanovit více než jedenkrát (viz otázka dodatečných daňových přiznání či celá problematika doměření daně), tj. samotný postup „prvotního“ vyměření daně z určitého, nesporného zdanitelného plnění, a po skončení kontrolního úkonu následného vyměření daně ze „zbývajících“ zdanitelných plnění, lze řešit již za použití stávajícího textu daňového řádu. „Chápu, že pracovníci Ministerstva financí a GFŘ teď stojí před nelehkým úkolem, jak daný nález implementovat do praxe, na druhou stanu, nelze nespatřovat určitou podobu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ve věci Kordárna (povinnost úročit zadržovaný nadměrný odpočet po dobu provádění kontrolních úkonů), který, po jistých počátečních odmítavých výrocích ze strany finanční správy, byl rovněž následně implementován do legislativního textu, i když dle mého názoru ne zcela správně, a v praxi je finanční správou i aplikován, tedy úroky jsou přiznávány.

    Aktivismus zdravého rozumu

    „Nález Ústavního soudu je příkladem jakéhosi „aktivismu zdravého rozumu“. Těm, kdo se oblastí odpočtů DPH zabývali, bylo zřejmé, že zadržování celého nadměrného odpočtu, je-li sporná jen jeho část, není únosné a příčí se podstatě DPH a principu neutrality,“ komentuje rozhodnutí ÚS soudce NSS Karel Šimka. V důsledku toho nepřípustně zasahuje do vlastnického práva plátce, jemuž je nesporná část odpočtu zadržována. „Škoda jen, že procesní cestu, jak se dobrat k cíli, jehož všichni chtěli dosáhnout, musel najít až Ústavní soud. Ve věci sp. zn. 6 Afs 287/2016 měl Nejvyšší správní soud k dispozici „nosič“, jímž mohl dospět k cíli sám, a to přitakáním názoru odvážného krajského soudu a jeho drobnou korekcí. Bohužel této možnost nevyužil.“ Jakkoli Ústavní soud vyřešil základ problému, zdaleka není vše hotovo, míní Šimka. V navazující judikatuře bude třeba dořešit dílčí – a netriviální – otázky související s částečnými platebními výměry, na něž upozornil šestý senát v rozsudku č. j. 6 Afs 287/2016 – 44. Například (ale zdaleka ne jen) otázky týkající se účinků částečného platebního výměru na běh prekluzívní lhůty pro vyměření daně [viz § 148 odst. 2 písm. b), ale případně i písm. e) či odst. 4 písm. d) a e) daňového řádu].

    Červík tkví v detailu

    Podle člena prezídia Komory daňových poradců Jiřího Nesrovnala jde bezpochyby o další významný nález Ústavního soudu v oblasti daňové, který je nutné hodnotit velmi pozitivně, protože o nutnosti vracet nespornou část nadměrného odpočtu se diskutuje již roky. Odborná veřejnost i zástupci podnikatelů, včetně KDP ČR, výslovné zakotvení možnosti vracení nesporné části nadměrného odpočtu také opakovaně navrhovala. „Zadržování celé částky nadměrného odpočtu je problém, který se v praxi vyskytuje velmi často a nedává žádný smysl a logiku a je dle mého i v rozporu s komunitárním právem. Jak zmiňuje i ÚS, obdobná právní otázka je v současné době prvním senátem NSS položena Soudnímu dvoru EU jako předběžná otázka. Je zcela proti zdravému rozumu, aby kvůli prověřování částky ve výši 1 mil. Kč bylo pozastavováno vrácení odpočet ve výši 100 mil. Kč.“

    V poslední době již o legislativním řešení podle Nesrovnala uvažuje i MF, jak bylo z jeho strany naznačováno, ale s tím, že bylo opakovaně upozorňováno na složitost dané věci a nutnost důkladné přípravy a provázanosti s dalšími změnami. Účinnost takovéto případné změny pak bude nejdříve někdy až v průběhu roku 2020. „Je také otázka, jak bude případná finální verze legislativní změny vypadat, neboť jak je známo červík vždy tkví v detailu.“  Ústavní soud se však k dané problematice vyjádřil jasně, a to na půdorysu stávajícího textu daňového řádu, pokračuje Nesrovnal. „Zjednodušeně řečeno, prostě má být správcem daně vyměřeno  to, co je nesporné. Správce daně by měl  kontrolním postupem prověřovat spornou část nárokovaného nadměrného odpočtu a tu podle výsledku prověřování následně (ve shodně s daňovým přiznáním či nikoliv) dodatečně vyměřit..“

    Rázně se ÚS také vypořádal s častou námitkou, že za nesporné pak bude správce daně považovat pouze výstupy a místo částečného vrácení nadměrného odpočtu vyměří daň na výstupu. Ústavní soud jasně konstatoval, že „prvotní“ vyměření nesporné části nárokovaného nadměrného odpočtu může být pouze ve prospěch daňového subjektu. Jak dále Nesrovnal konstatuje, je možné samozřejmě polemizovat o tom, zda takové řešení je či není výslovně upraveno v daňovém řádu a jak jej bude správce daně v praxi (v rámci ADISU) aplikovat. Mohou se objevit i některé navazující praktické procesní otázky při aplikaci tohoto nálezu. To však není z hlediska ústavní roviny dané věci podstatné.  Ústavní soud ostatně  uvádí, že ani případné nedostatky jednoduchého práva nemohou být důvodem pro postup správce daně v rozporu s právy ústavními, zde s právem na vlastnictví. „Aneb, když se chce, řešení se vždy najde. Názor Ústavního soudu je zcela jednoznačný a dle mého správný a měl by být respektován. Jde také o jasný vzkaz zákonodárci.  Pokud by daná věc byla legislativě řešena dříve vzhledem k tomu, jak dlouho se o ní  diskutuje a kolik finančních prostředků stojí stát zadržování celého odpočtu (úroky ze zadržování)), nemuselo na rozhodnutí ÚS vůbec dojít. Konečně je třeba zmínit, že s podobnou argumentací, jakou uvádí ÚS, je možné se setkat i ve výše zmíněném rozhodnutí prvního senátu, kterým je položena předběžná otázka SD EU (1 Afs 271/2017-56 ze dne 31.5.2018).“

    Dušan Šrámek

    Zdroj: Česká justice

  • 7
    Březen
    2019

    Sněmovna ve středu v úvodním kole podpořila rozsáhlou změnu zákona o obchodních korporacích. Podle vlády má odstranit nedostatky zákona, které vyvstaly v praxi. Vláda také uvádí, že novelizace zákona bude mít příznivé dopady na podnikatelské prostředí, například na snížení regulatorní zátěže nebo přehlednější právní úpravu. Návrh mění nejen nástupce bývalého obchodního zákoníku, ale také občanský zákoník, zákony o účetnictví, o bankách, o auditorech či o obchodních rejstřících.

    Předlohou se nyní budou zabývat ústavně právní a hospodářský výbor Sněmovny. Poslanci jim se souhlasem ministra spravedlnosti Jana Kněžínka prodloužili lhůtu k projednání z obvyklých 60 dnů na 90 dnů.

    Změny v zákoně o obchodních korporacích mají podle ministerstva snížit zátěž pro podnikatele, odstranit z textu zákona nejednoznačnosti a posílit význam vůle tam, kde nejsou nezbytná zákonná omezení, například u založení družstva. Mají také zajistit větší transparentnost organizačních struktur kapitálových společností a družstev v situacích, kdy je členem jejich voleného orgánu právnická osoba. U takové právnické osoby bude nově vždy dohledatelná fyzická osoba, která jejím jménem jedná, a kterou lze případně volat k odpovědnosti.

    Jak vláda uvádí v důvodové zprávě, právnickou osobu může ve voleném nebo statutárním orgánu jiné právnické osoby zastupovat člen jejího statutárního orgánů. Tím ale může být také právnická osoba. „Faktické dohledání fyzické osoby, která bude právnickou osobu ve voleném orgánu jiné právnické osoby zastupovat, může být nemožné,“ upozorňuje vláda.

    Je dokonce možné, že původní firma bude nakonec svým vlastním zástupcem, pokud vznikne řetězec právnických osob, které jsou postupně jedinými členy volených orgánů dalších firem, ale žádná z nich nezmocní konkrétního člověka.

    Novelizace se dotkne i členů družstev. Zůstane jim sice právo nahlížet do seznamu členů družstva a pořizovat z něj opis, bude se to však týkat jen jeho zápisu. Pokud bude chtít znát detaily o členství ostatních, bude muset doložit právní zájem.

    Novela řeší i problematiku tzv. neaktivních společností, které představují riziko, že budou zneužity k podvodnému jednání. Zajišťuje také podle návrhu větší ochranu práv společníků, zvláště menšinových, a posílení jejich právní jistoty – například zakotvuje předkupní právo společníků společnosti s ručením omezeným k vlastním podílům společnosti.

    Vláda připouští, že navrhované změny si ze strany podnikatelů vyžádají určité náklady, třeba ohledně zápisu určitých skutečností do veřejného rejstříku nebo změny zakladatelských dokumentů. Zároveň ale uvádí, že změny by měly příznivě ovlivnit atraktivitu české právní úpravy pro zahraniční investory.

    Zdroj: Česká justice

  • 12
    Únor
    2019

    Existovala řada způsobů, jak změnit stávající karenční dobu, aby se pomohlo zaměstnancům. Vláda vybrala ten, na který nejvíce doplatí podnikatelé. Výsměchem je snížení sazby nemocenského pojištění, které má zrušení karenční doby kompenzovat. Prosazený pokles sazby o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2,1 % totiž zhruba pokryje náklady na jeden den pracovní neschopnosti zaměstnance.

    Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu ohledně novely, která ruší třídenní karenční dobu. S účinností od července tak budou muset podnikatelé zaměstnancům platit náhradu mzdy od prvního dne pracovní neschopnosti. Náhrada bude ve výši 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Zaměstnavatelům má sice opatření kompenzovat snížení odvodů o 0,2 procentního bodu na nemocenském pojištění, jde však jen o kosmetickou úpravu.

    Zrušení karenční doby je tak další finanční fackou, kterou vládní garnitury udělily v posledních letech podnikatelům. Ano, není sporu, že řada zaměstnanců z důvodu obav ze ztráty na výdělku běžné krátkodobé nemoci „přechází“ nebo v tyto dny čerpá řádnou dovolenou. A ano, je legitimní, ač s tím nemusí někteří souhlasit, prosazovat finanční kompenzace zaměstnancům i v prvních dnech nemoci. Vláda to ale měla udělat zcela jiným způsobem, který by nezatížil podnikatele vůbec nebo jen málo. Možností přitom měla celou řadu.

    Zřejmě nejjednodušším, i když pro rozpočet nejdražším, způsobem by bylo, kdy v prvních třech dnech hradil náhradu mzdy stát. Zvláště, když se předkladatelé v novele „chlubí“, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 – 5,6 mld. Kč. Často se chlubí i ministerstvo financí, jak se daří díky opatřením proti daňovým únikům (EET a kontrolní hlášení) vybírat více na daních. Proč se tyto prostředky neinvestují do náhrad mzdy a proč vše opět musí platit podnikatelé?

    Šlo též karenční dobu zkrátit, například na jeden den. Další alternativou by bylo ponechání počtu dní, kdy podnikatel musí vyplácet náhradu mzdy. Zaměstnavatelé by tak neplatili náhradu mzdy od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti, nýbrž od 1. do 11. dne. Mohla se snížit procentuální výměra náhrady v prvních dnech pracovní neschopnosti. Místo zrušení karenční doby se dalo uzákonit tzv. sick days. Všechna tato opatření by ale samozřejmě měla být i tak kompenzována snížením pojistného za zaměstnance či jiným zvýhodněním pro podnikatele.

    Jak také upozorňoval už v připomínkovém řízení Svaz průmyslu a obchodu ČR, daleko lepší alternativou než plošné zrušení karenční doby, byť se slevou z pojistného, by bylo např. zavést odpovídající slevu na pojistném pro ty zaměstnavatele, kteří nabízejí svým zaměstnancům benefity, kterými karenční dobu kompenzují (sick-days, umožnění práce z domova, delší výměra dovolené nad zákonnou mez nebo poskytování náhrady mzdy i za první tři pracovní dny DPN). Mohli se tím navíc pozitivně motivovat i další zaměstnavatelé.

    Nad ničím z toho se vláda ani nezamyslela a místo toho zvolila osvědčený postup „zaplatí to podnikatelé“. Po kolikáté už?

    Kompletní článek naleznete na webu Podnikatel.cz.

  • 1
    Únor
    2019

    Elektronická evidence tržeb (EET) je významnou bezpečnostní hrozbou pro české i západní firmy. Prolomit kód EET může i laik. Nikde v západním světě neexistuje  systém podobný tomu tuzemskému. Data o obratu jednotlivých  provozoven podléhající obchodnímu tajemství umožňuje český stát protiprávně získat komukoli i bez dekódování.

    Na tiskové konferenci to ve středu uvedl IT expert, předseda představenstva firmy Premiér Systém, zakladatel uschovna.cz a strany Radostné Česko bez EET Boleslav Buzek. Pokud podle něj stát nebude reagovat, dojde na soudní cestu a informování západních zemí včetně vlády USA.

    Podle Buzka únik dat z českého systému elektronického hlášení přijaté hotovosti on-line ohrožuje bez rozdílu všechny firmy. Tak jednoduché je dostat se k informacím ze státem nařízeného systému EET. „Evidence nebyla vymyšlena precizně, ale lajdácky,“ uvedl hned v úvodu. Nikde na Západě nikdy nevznikne podle něho EET tak, jak je nastaveno v České republice, a to z důvodů etických a z důvodů úniků obchodních dat firem.

    Podle jeho dalšího vyjádření Andrej Babiš podvedl poslance a lhal jim, když v parlamentu ukazoval účtenku s EET. Na této předváděcí účtence chyběly údaje, které jsou na ní nyní povinně zaznamenávány. Prostřednictvím těchto údajů se lze dostat do EET k datům například prostřednictvím firemní wi-fi a může to učinit každý. „Co více, EET jde až za firemní firewall a údaje o prodeji jsou volně dostupné v síti. Dostane se k nim každý zaměstnanec poskytovatele připojení internetu. Navíc je vážné podezření, že z routeru Huawei čte data i čínský totalitní režim,“ řekl doslova Buzek.

    Jak lze pomocí EET získat data pro uplatnění konkurenční výhody? „Firmy odesílají při každém prodeji datum a čas, údaje o provozovně, pokladním místě, částku prodeje, DPH, FIK a BKP. Každý zpráva je šifrovaná. Většinu údajů ale můžeme zjistit okamžitě i bez dekódování. Ostatní postupně taktéž. V tom je zásadní problém EET.

    Buzek dále upozornil na informace, které firmy ze zákona musí posílat do obchodního rejstříku a které jsou veřejně publikovány na webu justice.cz. Jsou to: obrat firmy, cash flow, zisky a ztráty a přílohy k závěrce. Lze z nich získat informace o poměru hotovostních tržeb k fakturačním. „Upozorňuji, že celkové obraty firem obchodním tajemstvím nejsou. Obraty provozoven a obraty v čase, ale už ano,“ řekl Buzek. „Z uvedených údajů můžeme zjistit průměrnou částku prodeje s přesností 95%, průměrné sazby a výši DPH a upřesnit je jednoduchou statistikou v provozovně,“ dodal.

    EET je podle Boleslava Buzka v přímém rozporu s českým obchodním právem i obchodním právem euroatlantických zemí. Proto nikde v západním světě českou EET nemají. Z vývoje obratu lze vyčíst, ve kterém místě se lépe podniká, v jaké dny nebo sezónní výkyvy. Podle těchto informací lze rozhodovat o významných investicích i o optimalizaci zásob v sezónních výkyvech. Ušetřené miliony lze díky nekale získaným informacím použít na konkurenční výhodu.

    Celý článek naleznete na webu Česká justice.

  • 23
    Leden
    2019

    Datovou schránku bude možné si od příštího roku zřídit i na dálku prostřednictvím eObčanky a portálu občana. Je k tomu ale potřeba změna legislativy, kterou ministerstvo vnitra připravuje. Na tiskové konferenci to dnes uvedl náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal.

    V současnosti je kvůli zřízení datové schránky nutné dojít na úřad nebo Czech POINT. To je jeden z důvodů, proč je o schránky nízký zájem mezi fyzickými osobami. Z 6,6 milionu dospělých Čechů mají schránku jen dvě procenta.

    Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Českou poštou, která systém datových schránek provozuje, připravilo od pondělí změnu designu služby. Sjednotí se s portálem občana, s nímž se mají schránky více propojit. Zároveň by se mělo zjednodušit ovládání schránek a přibude možnost ovládání z mobilu či tabletu. Kvůli změnám bude systém v sobotu a v neděli mimo provoz.

    „Chceme eObčanku a portál občana integrovat s datovou schránkou. Naším cílem je, aby všichni s eObčankou využívali datovou schránku jako hlavní způsob komunikace. Banku v mobilu dnes obsluhuje 4,5 milionu Čechů a my chceme, aby podobný počet v budoucnu využíval i datové schránky,“ uvedl ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Portál občana tak bude jakousi elektronickou obdobou úřadu, datová schránka komunikačním nástrojem občana a eObčanka klíčem, kterým se každý k těmto službám dostane,“ dodal ministr.

    Podle šéfredaktora odborného serveru Lupa.cz Davida Slížka mají soukromé osoby o datové schránky malý zájem, protože v nich nevidí příliš mnoho benefitů a dosud bylo zbytečně složité si je založit, navíc nejsou povinné. „Schránky se také zbytečně složitě používají a mají nesmyslná omezení, například že doručené zprávy se po 90 dnech od posledního přihlášení smažou, pokud si uživatel nepřiplatí za úložiště,“ podotkl.

    V současnosti lze přes datovou schránku zdarma a bezpečně online vyřídit řadu úředních úkonů od výpisů z rejstříků přes žádost o rodičovský příspěvek, zjištění stavu bodového konta řidiče, změn v katastru nemovitostí až po daňové přiznání či žádosti o vystavení nových dokladů.

    Datové schránky fungují pro komunikaci úřadů a občanů a firem od roku 2006 a za tu dobu přes ně prošlo 607 milionů zpráv, z toho 97 milionů v loňském roce. Celkem existuje přes 1,3 milionu schránek. Využívají je všechny státní úřady, asi půl milionu firem a 100.000 živnostníků.

    Celková investice do systému je zhruba 3,5 miliardy korun, stát však od jeho spuštění ušetřil jen na poštovném 13,8 miliardy korun. S každou odeslanou datovou zprávou šetří až 91 procent nákladů.

    Zdroj: web Česká justice

  • 2
    Leden
    2019

    Rodiče dětí do 4 let, kteří se vrátí do zaměstnání po rodičovské dovolené, jejich pracovní poměr následně skončí, a nemají vyhlídky na brzké zaměstnání, by si měli dát pozor, aby se na úřadu práce přihlásili nejpozději do 3 pracovních dnů od skončení pracovního poměru. Pokud splňují zákonné podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, ale do evidence úřadu práce přihlásí později, podpora jim bude přiznána jen v minimální výši. Úřad Veřejného ochránce práv to dnes uvedl v tiskové zprávě.

    Ombudsmanka Anna Šabatová se podle úřadu opakovaně setkává s případy žen, které po rodičovské dovolené nastoupily do zaměstnání, po nějaké době dostaly výpověď z organizačních důvodů nebo pracovní poměr samy ukončily a přihlásily se na úřadu práce. Namísto předpokládané výše podpory v nezaměstnanosti vypočítané z průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním zaměstnání, jim však byla přiznána podpora jen v minimální výši. Důvodem byla skutečnost, že se na úřadu práce přihlásily po více než třech pracovních dnech – ať už z neznalosti nebo kvůli nedostatečnému poučení ze strany úřadu práce o důsledcích. Pochopitelně se daná problematika může týkat i mužů.

    Zákon o zaměstnanosti stanoví, že na podporu má nárok osoba, která byla zaměstnána nebo výdělečně činná alespoň 12 měsíců v posledních dvou letech před zařazením do evidence na úřadu práce. Tuto podmínku splňuje i ten, kdo se v rozhodujícím období dvou let věnoval osobní péči o dítě ve věku do 4 let, protože ta je považována za náhradní dobu zaměstnání.

    Podpora v nezaměstnanosti se vypočítává ze mzdy v posledním zaměstnání, a zákon o zaměstnanosti rovněž říká, že ten, kdo se na úřadu práce přihlásí nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání, je do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen ode dne následujícího po skončení pracovního poměru. Nedochází tedy k přetržce a evidence na úřadu práce přímo navazuje na poslední zaměstnání.

    Pokud se ale rodič, který byl před posledním zaměstnáním na rodičovské dovolené a jehož dítě ještě nemá 4 roky, nepřihlásí na úřadu práce do tří pracovních dnů, automaticky se to bere tak, že se po skončení zaměstnání vrátil k péči o dítě do 4 let. Pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti se mu tedy jako poslední doba zaměstnání bude počítat péče o dítě do 4 let, tj. náhradní doba zaměstnání. V tomto případě se podpora vypočítá určitým násobkem z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. „Podpora je pak jen v minimální výši – pro rok 2018 šlo o částku 4 315 Kč první dva měsíce, 3 452 Kč druhé dva měsíce a 3 164 Kč v dalším období,“ upozorňuje úřad ombudsmanky

    Pokud by se rodič přihlásil na úřadu práce do 3 pracovních dnů od skončení pracovního poměru, evidence bude přímo navazovat na zaměstnání a podpora se vypočítá z jeho skutečné průměrné měsíční čisté mzdy. Rozdíl je opravdu citelný, může jít až o 12 000 Kč, o něž se rodič připraví jen tím, že se na úřadu práce zaevidoval po více než třech dnech (nejvyšší možná podpora v nezaměstnanosti je aktuálně 16 682 Kč).

    „Nejde o chybu zákona, spíš o případ, kdy se neznalost opravdu nevyplácí,“ shrnuje problém Šabatová a dodává: „Už před čtyřmi lety jsme upozorňovali rodiče vracející se do zaměstnání, aby si na to dávali pozor. Případy takto postižených rodičů ale nejsou ojedinělé a stále se opakují.“

    Kompletní článek na webu Česká justice.

  • 10
    Prosinec
    2018

    Pokud bude webovou stránku s poskytováním právních služeb provozovat osoba, která k tomu není oprávněna, jedná se o činnost nedovolenou a Česká advokátní komora (ČAK) bude na takovou nezákonnou činnost poukazovat a usilovat o její zákonné zamezení. Konstatuje se to ve výkladovém stanovisku odborné sekce ČAK pro právo IT a GDPR, které bylo předloženo ke schválení představenstvu ČAK. Stanovisko rovněž rámcově vymezuje práva klientů a povinnosti advokátů v rámci on line nabízených právních služeb, s to včetně reklamy.

    „Představenstvo ČAK při formulaci tohoto výkladového stanoviska vycházelo z řady zahraničních materiálů a bylo vedeno úmyslem chránit klienty, kvalitu a etiku poskytování právních služeb,“ vysvětluje člen představenstva Martin Maisner. Jak dále uvádí, poskytování právních služeb on-line představuje aktuální problém, který vyvolává řadu diskusí s ohledem na to, co je a co není v souladu s platnou právní úpravou. Poměrně rozsáhlá doporučení vydalo CCBE. Tento dokument má však spíše povahu vysvětlující a otázky spíše pokládá, než aby přinesl odpovědi. Představenstvo ČAK je názoru, že není třeba vydávat nový stavovský předpis o využívání on-line platforem, ale cítí potřebu vydat v této souvislosti výkladové stanovisko, které by zpřesňovalo právní aspekty tak, aby bylo postaveno najisto, kdo a jak může právní služby on-line poskytovat.

    První zásadní otázkou u používání platforem on-line je otázka, pokračuje se ve zmíněném stanovisku, kdy se jedná o poskytování právní služby. Každý totiž může nabízet právní informace, avšak pouze advokáti mohou poskytovat právní služby, jak jsou popsány v zákoně o advokacii, přičemž nezáleží na tom, zda je poskytují písemně, ústně elektronicky či jinak. Právní informace mohou být knihy, články, obecná stanoviska, právní rozbory, vzorové smlouvy či vzorové právní listiny. „Poskytování trvalých či dočasných užívacích práv k počítačovému programu, v němž si uživatel sám určuje úpravu finální listiny podle nabízených možností (například jako program Rocket Lawyer) není poskytováním právní pomoci, ale poskytováním právních informací, a to bez ohledu, zda se tak děje úplatně, či bezúplatně. Pokud však takový program používá podle výslovných požadavků klienta advokát, aby mu požadovanou listinu připravil, o právní službu se jedná.“

    Osoba, která provozuje webovou stránku, na které se nabízí právní poradenství/právní služba, musí být členem ČAK, tedy má osvědčení o výkonu advokacii. Pokud takovou webovou stránku provozuje osoba, která k poskytování právních služeb není oprávněna (tedy nikoliv advokát nebo v zákonem stanovené míře příslušník jiné právní profese – například exekutor nebo notář), jedná se o činnost nedovolenou a ČAK bude na takovou nezákonnou činnost poukazovat a usilovat o její zákonné zamezení. Naproti tomu advokát není nijak omezen v používání technologie při poskytování právních služeb, pokud dodržuje pravidla stanovená zákonem a stavovskými předpisy.

    Pokud se týká povinností advokáta, který poskytuje právní služby on-line, musí vyžadovat ověření totožnosti klienta přiměřeným způsobem, a to před poskytnutím právní služby. Klient musí být při poskytování právních služeb on-line přiměřeně identifikován, a to proto, aby informace a právní pomoc byly poskytovány oprávněné osobě a byla striktně dodržena povinnost mlčenlivosti. „Způsob přiměřené identifikace je zcela na advokátovi. Pokud není dodržena povinnost mlčenlivosti či porušen zákaz konfliktu zájmů kvůli nedostatečné identifikaci klienta, je odpovědnost zcela na advokátovi,“ vysvětluje Maisner. Pokud advokát využívá on-line platformy k nabízení (inzerci) svých právních služeb, je třeba na tuto činnost pohlížet stejně jako na reklamu se všemi jejími technickými a etickými aspekty. Taková inzerce musí být tedy důstojná, pravdivá (nikoliv klamavá) a omezená skutečně pouze na nabídku služeb a související informace. Klient, který požaduje právní služby prostřednictvím webové stránky (on-line aplikace), musí prokazatelně dostat informace o advokátovi, který danou službu poskytuje, a to před tím, než je daná služba poskytnuta, včetně ceny za takovou službu. Za to, že je tato informace řádně poskytnuta zodpovídá advokát. „Lze doporučit, aby advokát, který poskytuje právní poradenství online, zajistil svým klientům odpovídající online uživatelskou podporu při poskytování svých služeb (online chat, help desk aj.),“ uzavírá Maisner.

    Zdroj: web Česká justice

  • 26
    Listopad
    2018

    Projekt e-neschopenky v současné podobě je otřesný, tvrdí praktičtí lékaři. Celkovou reformu elektronizace poslanci odložili na rok 2020, lékaře ale s největší pravděpodobností od poloviny příštího roku čeká její první etapa. Ta je podle lékařů nejhorším možným řešením – nově totiž budou muset uchovávat všechny údaje jak elektronicky, tak i ve stávající papírové podobě.

    Projekt e-neschopenky měl přinést mimo jiné zjednodušení celého procesu vydávání potvrzení. Nová varianta je však podle lékařů nejhorší možná. Poukazují především na to, že jim nová verze systému neusnadňuje, spíše naopak. „Lékař má České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) reportovat elektronicky a současně papírově. Na každou e-neschopenku padne 5 papírů,“ kritizuje plánovanou první etapu předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

    Lékaři v úterý vyzvali ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, aby s nimi o tématu znovu začala jednat. „Paní ministryně bude o daném tématu ještě jednat. S lékaři povede sérii jednání,“ řekl deníku Echo24 Jakub Nechvátal z Ministerstva práce a sociálních věcí. Lékaři po ministerstvu požadují zejména to, aby byl projekt spuštěn v původně plánované, zcela elektronické verzi, o které s ministerstvem dlouhodobě jednali.

    Plný přístup do systému nebudou mít ani zaměstnavatelé. „Do databáze e-neschopenek bude mít totiž přístup pouze ČSSZ. Zaměstnavatel se tedy musí dotázat na „sociálce“, jestli má jeho zaměstnanec neschopenku, a ta má na odpověď 8 dnů,“ uvedl Petr Šonka.

    Podle ministerstva bude od ledna příštího roku spuštěn elektronický systém pro zaměstnavatele, informace o zdravotním stavu zaměstnance však nezobrazí. „Tato služba bude od 1. 1. 2019 obsahovat pouze základní údaje,“ uvedla pro deník Echo24 Barbora Hanousek Eckhardová. Od 1. 7. 2019 by měl být na základě předpokládaných legislativních úprav okruh poskytovaných údajů rozšířen,“ dodala mluvčí. Ani poté však nebude přístup k nim bez problémů.

    „Do zavedení plné elektronizace bude ČSSZ/OSSZ muset stejně jako dosud došetřovat nepřesné či nedostatečně vyplněné údaje mimo jiné z důvodu ochrany osobních údajů (GDPR), až po té bude možné prostřednictvím služby ePortálu údaje o neschopence zobrazit,“ uvedla mluvčí.

    Kompletní článek naleznete na webu echo24.cz.

     

  • 20
    Listopad
    2018

    Pokud dojde ke zrušení označení nespolehlivého plátce, musí finanční úřady tuto informaci odstranit z Registru plátců DPH neprodleně, a ne až po měsíci.

    Že musí správce daně informaci o nespolehlivém plátci odstranit neprodleně po zrušení rozhodnutí, určil před několika týdny Nejvyšší správní soud. Ten se zastal podnikatelky, u které trvalo odstranění označení nespolehlivého plátce z registru skoro měsíc. Finanční správa nicméně tvrdí, že šlo o ojedinělé pochybení a že standardně probíhá výmaz mnohem rychleji.

    NSS se přiklonil na stranu podnikatelky, která podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem finanční správy. Finanční úřad totiž podnikatelku evidoval jako nespolehlivou plátkyni až do 14. února, přestože rozhodnutí o zrušení jejího zařazení mezi nespolehlivé plátce nabylo právní moci už 15. ledna. Finanční správa se bránila tím, že jednala v přiměřené lhůtě, jelikož proces evidence údajů v registru plátců daně z přidané hodnoty podléhá internímu schválení vybranými odpovědnými osobami a že nejde o tak jednoduchý úkon.

    Podle finanční správy navíc podnikatelka neprokázala, že jí evidence coby nespolehlivé plátkyně v Registru plátců DPH nějak uškodila. Žalovaný (finanční správa) konstatoval, že stěžovatelka podniká od roku 1994, a lze tedy předpokládat, že si vybudovala natolik pevné podnikatelské vazby, že jí informace evidované v registru plátců nemohly být na újmu, a to tím spíše, že má oprávnění k širokému předmětu podnikání, především v oblasti služeb. Podle žalovaného nedošlo k naplnění definičních znaků nezákonného zásahu, píše se v rozsudku soudu.

    Ačkoli krajský soud dal za pravdu finanční správě, NSS jeho rozhodnutí zrušil a postavil se na stranu podnikatelky. NSS zdůraznil, že podkladem pro zveřejnění informace o nespolehlivosti plátce daně z přidané hodnoty podle § 106ab odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty je rozhodnutí správce daně o nespolehlivosti plátce podle § 106a odst. 1 téhož zákona, pokud je způsobilé vyvolávat právní účinky. Krajský soud sice uvedl, že z pohledu nástupu odkladného účinku je třeba rozlišovat situaci po podání odvolání a po zrušení rozhodnutí o odvolání, s tím však NSS nesouhlasil. Podle NSS tím krajský soud v rozporu se zákonem vytvořil novou kategorii odkladného účinku.

    NSS doplnil, že není v souladu se zákonem, aby finanční správa měla na odstranění informace o nespolehlivosti podnikatele až 30 dnů podle § 71 odst. 1 správního řádu, jak tvrdil krajský soud. Podpůrná 30denní lhůta stanovená ve správním řádu se vztahuje k vydávání rozhodnutí, tedy pro zcela odlišný účel než k odstranění následků nezákonného rozhodnutí, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Na první pohled je zjevné, že odstraňování informace o nespolehlivosti stěžovatelky coby plátkyně daně z přidané hodnoty z registru plátců této daně po dobu téměř jednoho měsíce trvalo příliš dlouho, vysvětlil NSS.

    Jak dále uvedl NSS, ode 15. 1. 2018, kdy rozhodnutí o zrušení zařazení mezi nespolehlivé plátce nabylo právní moci, měl finanční úřad činit vše potřebné k odstranění této informace z Registru DPH, a to bez zbytečných průtahů. Vzhledem k závažnosti potenciálních dopadů zveřejnění předmětného údaje nelze tak dlouhou dobu ospravedlnit tím, že úkony žalované coby orgánu státní správy podléhají vnitřním schvalovacím procesům. Ostatně, efektivní nastavení těchto procesů je věcí žalovaného, upozornil NSS a rozsudek krajského soudu zrušil.

    Podle finanční správy šlo v daném případě o výjimečné selhání konkrétního správce daně, a nikoli o plošný stav napříč finanční správou. Jakmile jsou správci daně příslušné informace k dispozici, zadává je neprodleně do daňového systému, na který je Registr plátců DPH navázán. Registr plátců DPH je pak aktualizován každých 24 hodin vždy k půlnoci. Pokud jsou tedy údaje v daňovém systému k dispozici v jeden den, druhý den po půlnoci jsou zveřejněny v Registru plátců DPH. Pokud jde o rozhodnutí v případě autoremedury nebo rozhodnutí o žádosti o zrušení statusu nespolehlivosti, je replikace z daňového systému do Registru plátců DPH navíc automatická, uzavřela pro server Podnikatel.cz Klára Křehlová z Generálního finančního ředitelství.

    Zdroj: Podnikatel.cz

     

  • 1
    Říjen
    2018

    Liberální institut ve spolupráci se slovenským INESS spočítal, kolik stojí byrokracie průměrnou malou českou firmu. Autoři se zaměřili na všechny známé povinnosti dané státem a jeho institucemi, které má typická malá česká firma během jednoho roku provozu.

    „V České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně,“ uvádí analytik Centra ekonomických a tržních analýz Pavel Peterka s tím, že je to sice o 33 hodin více než u loňského výsledku. Srovnání je však obtížné kvůli upravení metodiky. Ta byla mírně pozměněna, aby se výpočtu indexu mohlo zúčastnit více zemí.

    Letos se totiž k České republice a Slovensku přidala Litva a Ukrajina. Zajímavým vlivem na výsledky je zavedení GDPR (obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů) v ČR. To bylo shodně ve všech zemích, kde došlo k jeho zavedení, „oceněno“ na 16 hodin.

    Ze čtyř zemí, kde je index byrokracie měřen, zastává Česká republika druhé místo za prvním Slovenskem, kde firmy tráví papírováním 222 hodin. Třetí skončila Litva s 252 hodinami a na posledním místě Ukrajina s 469 hodinami.

    „Je těžké si představit, že by se za současné situace počet hodin, které firmy musí strávit byrokracií, snižoval. Mírné navýšení a relativně dobrý výsledek ve srovnání s ostatními zeměmi tak můžeme vidět optimisticky,“ komentuje letošní výsledky hlavní ekonom skupiny Roklen Dominik Stroukal. „Je důležité se také podívat na strukturu výsledků. V České republice lze velkou většinu povinných úkonů splnit vzdáleně bez nutnosti návštěvy úřadů,“ dodává.

    233 hodin je rozděleno následovně: 117 hodin zabere administrace práce, 89 hodin administrace zaměstnanců. Dalších sedm hodin věnují firmy změnám legislativy. Na ostatní úředničinu zbývá 20 hodin.

    Index byrokracie počítá s takzvaným testem trhu. To znamená, že pokud stát ukládá povinnost podnikateli, kterou by podnikatel velice pravděpodobně plnil i bez existence zákona, není tato činnost považována za byrokracii. Nechť je účetnictví příkladem. „Nemělo by smysl počítat do indexu takové činnosti, které by byly vykonávány nehledě na platný zákon, a křičet směrem ke státu, že nastavuje zbytečná pravidla, která stojí podnikatele drahocenný čas,“ vysvětluje Peterka.

    „I když na tom Česká republika ve srovnání se sousedy není nejhůře, je děsivé, že v malé firmě musí jeden člověk pět týdnů na hlavní pracovní poměr pracovat jenom na papírování pro stát,“ poukazuje ředitel Liberálního institutu Martin Pánek. „Nyní v době hospodářského růstu nad tím můžeme mávnout rukou. Ale až přijdou horší časy, budou firmy obracet každou korunu a určitě by jim přišlo vhod, aby jim zaměstnanec na pět týdnů nevypadl z produktivní činnosti jenom kvůli vrtochům státu. Dokud je čas, měla by vláda přijmout odvážnou agendu odbyrokratizování naší ekonomiky,“ vyzývá Pánek politiky.

    Výsledky byly vyhlášeny symbolicky k prvnímu pracovnímu dni po 29. září. Toto datum připomíná narozeniny ekonoma rakouské školy Ludwiga von Misese, jehož kniha Byrokracie z roku 1944 popisující chování byrokratů vznik indexu inspirovala. Knihu vydal v roce 2002 v českém překladu Liberální institut.

    Zdroj: reflex.cz

  • 30
    Září
    2018

    Ministerstvo financí, Generální finanční ředitelství a německou firmu Diebold Nixdorf s.r.o., která pro český stát provozuje účtenkovou loterii, zkontroloval Úřad pro ochranu osobních údajů. Úřad ministerstvo kritizuje, že až do března roku 2018 museli lidé hrající státní loterii s účty od obchodníků zadávat do systému rodná čísla živnostníků, byla-li totožná s jejich identifikačním číslem, ač to nebylo nikdy nutné.

    Vyplývá to z výsledku kontrolu uskutečněných podle plánu Úřadem pro ochranu osobních údajů za první čtvrtletní letošního roku: „Kontrolovaná osoba je při zpracování osobních údajů v souvislosti s účtenkovou loterií v postavení správce osobních údajů, komplexním zajištěním loterie nicméně pověřila zpracovatele (společnost Diebold Nixdorf s.r.o., u které Úřad provedl kontrolu paralelně).

    Podle zprávy se Úřad zaměřil zejména na posouzení rozsahu shromažďovaných osobních údajů, které zadává hráč při registraci účtenky a které slouží k jejímu ověření v systému elektronické evidence tržeb. „Úřad zjistil, že do 1. března 2018 bylo jedním z povinně zadávaných údajů z účtenky také daňové identifikační číslo poplatníka, který předmětnou účtenku vydal. Kontrolovaná osoba měla nicméně již při definování parametrů účtenkové loterie (tj. stanovení požadovaného rozsahu údajů) vzít v úvahu specifický charakter daňového identifikačního čísla fyzických osob, které je zároveň jejich rodným číslem, a stanovit parametry účtenkové loterie tak, aby byl její provoz možný bez zpracování tohoto údaje,“ konstatuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Současně Úřad dochází k závěru, že rodná čísla živnostníků nikdy nemusela být součástí hazardní hry: „V návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2017, Pl. ÚS 26/16, kontrolovaná osoba parametry účtenkové loterie upravila tak, že zpracování daňového identifikačního čísla již není nezbytné. Z toho je zřejmé, že nastavení loterie tímto způsobem bylo možné již od počátku. Úřad tedy dospěl k závěru, že kontrolovaná osoba porušila povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb. (shromažďování v odpovídajícím a nezbytném rozsahu),“ uvádí ve svém závěru Úřad doslova.

    Česká justice se nálezem Ústavního soudu k EET, který měl mimořádný ohlas, rovněž zabývala.
    Jak vyplývá ze záznamu o kontrole, ministerstvo financí podalo proti tomuto závěru námitky, kterou předsedkyně Úřadu a někdejší místopředsedkyně Ústavního soudu Ivana Janů zamítla. Protože ministerstvo stav věci napravilo, Úřad mu neuložil pokutu.

    Bez chyby naopak dopadla kontrola u německé firmy, kterou si český stát najal provozování loterie Diebold Nixdorf s.r.o. V rámci kontroly byl prověřen i podnět, který s obsahem kontroly souvisel, uvádí k tomu ÚOOÚ. „Kontrolovaná osoba je při zpracování osobních údajů v souvislosti s účtenkovou loterií v postavení zpracovatele osobních údajů, správcem osobních údajů je Ministerstvo financí (u kterého Úřad provedl kontrolu paralelně),“ vysvětlil vztahy Úřad.

    Jak dále vyplývá ze zápisu o kontrole, firma Diebold Nixdort si se souhlasem ministerstva financí najala další subdodavatele. „V souladu se smlouvou se správcem uzavřela kontrolovaná osoba smluvní vztah s dalšími společnostmi, tedy se subdodavateli jednotlivých služeb či komponent nezbytných pro zajištění provozu účtenkové loterie. Tito subdodavatelé jsou pak v postavení osob zpracovávajících osobní údaje na základě smlouvy uzavřené se zpracovatelem dle § 14 zákona č. 101/2000 Sb. (zpracování za podmínek a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném),“ uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Vzhledem k postavení kontrolované osoby se Úřad zaměřil na posouzení úrovně zabezpečení osobních údajů dle § 13 zákona č. 101/2000 Sb., a to jak ze strany kontrolované osoby, tak i ze strany jejích subdodavatelů. Úřad v souvislosti s předmětným zpracováním osobních údajů nezjistil porušení zákona č. 101/2000 Sb., uzavírá výsledek šetření Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Generální finanční ředitelství pak ÚOOÚ kontroloval v souvislosti s EET rovněž bez nálezu.

    Zdroj: web Česká justice

  • 27
    Září
    2018

    Obchodníci budou muset od ledna odevzdávat státu detailní informace o každém nákupu. Údaje o konkrétním zboží bude shromažďovat statistický úřad (ČSÚ), aby mohl přesněji vypočítávat inflaci. Stát bude mít nicméně k dispozici citlivá data, jaké zboží lidé nakoupili. Zástupci podnikatelů se neshodují, zda jde o zneužitelný nástroj státní moci, nebo pouze o podklady pro přesnější statistiku.

    Za absurdní považuje další zasílání účtenek státu předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek. „Jde o zvyšování státní moci a brutální povinnost pro podnikatele. Jedná se o další podrobný údaj, který budou používat asi statistici. Záměrně říkám asi, nepochybně se údajů chytí i ministerstvo financí, finanční správa a další,“ uvedl Radomil Bábek pro Echo24 s tím, že při pohledu na dosavadní způsob vypočítávání inflace nevidí žádnou fatální chybu.

    Optimističtější je předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP) Karel Havlíček. „Když dnes vidím, jak se data sbírají, mám nemálo pochybností o relevanci některých statistických ukazatelů. Přechod na digitalizaci a sdílení dat je jediným východiskem,“ řekl deníku Echo24 Karel Havlíček. Zdůraznil ale, že základem je garantované dobré zabezpečení dat. „Podobně jako je to například u elektronického bankovnictví. Nezaznamenal jsem, že by si konkurence zjistila u mé banky, komu a co platím. Pak bych s tím neměl problém, nedovedu si dokonce představit, že by se to mělo dělat v budoucnu jinak,“ dodal Havlíček.

    Údaje o konkrétním zboží, tzv. scanner data, bude shromažďovat Český statistický úřad (ČSÚ), nová povinnost bude sloužit k přesnějšímu výpočtu inflace. To pomůže vytvořit přesnější názor na stav a vývoj ekonomiky, uvedlo ministerstvo financí pro Hospodářské noviny, které o nové povinnosti informovaly. Stát zatím novinku zkouší ve zkušebním provozu, některé obchodníky ostrý provoz čeká už od ledna. Nejprve se bude povinnosti týkat prodeje potravin v hypermarketech a supermarketech. Až později by data měli zasílat i další maloobchodníci.

    Zatímco kvůli elektronické evidenci tržeb bylo nutné, aby si obchodníci pořídili příslušný software a odesílali každou jednotlivou účtenku, údaje statistikům bude stačit odesílat pouze jednou nebo dvakrát za měsíc a žádné další e-pokladny nebudou třeba. Obchodníci ale budou muset statistickému úřadu poskytnout detailní informace o konkrétním zboží.

    Zdroj: Echo24.cz

  • 17
    Září
    2018

    Prolomení bankovního tajemství, které umožnila novela daňového řádu, může paradoxně zkomplikovat práci finanční správě. A to proto, že zhorší prokazování účasti na podvodech. Daňová novela, která v květnu prošla parlamentem, umožňuje správci daně získávat od bank a dalších povinných subjektů podrobné informace o jejich klientech. Unie daňových poplatníků ČR nyní upozorňuje, že novela nejen zlepšuje informační pozici finanční správy v boji proti daňovým podvodům, zároveň ale nabízí možnost obrany poctivých plátců daní při podezření z účasti na podvodu.

    Podezření na účast daňového subjektu v podvodném řetězci je jedním z nejčastějších důvodů pro daňovou kontrolu, která může skončit vyměřením daně, kterou neodvedl nebo na státu podvodně vylákal někdo jiný, uvádí Unie daňových poplatníků. Pomoci ale může poctivým plátcům právě daňová novela. Pokud finanční správa podezírá plátce daně z účasti na podvodu, může plátce požadovat, aby se finanční správa informovala v bance na tzv. AML kontrolu klienta. Tu na základě zákona o praní špinavých peněz banka vykonává. A pokud taková kontrola nevyplaví na povrch podezření, že se plátce daně zapojil do podvodného řetězce, finanční správa by neměla tvrdit opak.

    „Právo na získání informací od bank se může stát užitečným nástrojem pro obranu poctivého daňového subjektu proti správci daně, který by jej neprávem podezíral z účasti na daňovém podvodu. Daňový subjekt totiž může ve svém řízení požadovat, aby správce daně obstaral tyto bankovní informace o ostatních článcích obchodního řetězce,“ uvedl předseda Unie daňových poplatníků ČR Ondřej Lichnovský.

    Pokud totiž vyjde najevo, že ani banky nezaznamenaly v rámci tzv. AML kontroly (na základě zákona o praní špinavých peněz) podezřelé indicie o zapojení svých klientů do podvodů, pak bude pro správce daně obtížné tvrdit, že daňový subjekt – který zdaleka nemá takové kontrolní možnosti jako banka dle AML zákona – takové indicie zaznamenat měl, dodal Ondřej Lichnovský.

    „Pokud daňový subjekt nebyl při svém obchodování dost obezřetný (v rámci prověřování svých obchodních partnerů a uchovávání všech souvisejících podkladů), může se mu poměrně snadno stát, že při uplatnění doktríny ‚vědět měl a mohl‘ mu bude vyměřena daň, kterou neodvedl nebo na státu podvodně vylákal někdo úplně jiný,“ dodala Unie.

    Novelu daňového řádu Senát na jaře vetoval, poslanci horní komoru ale v květnu přehlasovali. Vznik novely reagoval na evropskou směrnici DAC5, která umožňuje přeshraniční spolupráci správců daně při získávání citlivých informací o subjektech, které mohou být zapojeny do daňových podvodů. Ministerstvo financí ale šlo dle kritiků za hranice směrnice, když do daňového řádu zakotvilo i ustanovení o právu českých správců daně získávat od bank a dalších povinných subjektů podrobné informace o jejich klientech. Berňák nyní nově může získat podrobné údaje o bankovních účtech i o tom, jak a s jakým výsledkem banky kontrolovaly své klienty z hlediska AML zákona.

    Do údajného podvodného řetězce se podle dřívějšího rozhodnutí finanční správy zapojila například firma Vyrtych, zastal se jí ale Nejvyšší správní soud (NSS). Finanční správa firmě nepřiznala kvůli údajnému zapojení do podvodného řetězce nárok na odpočet daně. Právě v podobných případech by novela daňového řádu dávala možnost obrany proti podezření z účasti na daňovém podvodu. O firmě Vyrtych jsme psali zde.

    Jak častý nástroj finanční správy prověření z hlediska AML je, není jasné. Deník Echo24 se na to ptal finanční správy, ta ale odpověděla stručně. „Finanční správa využívá tento nástroj v rámci možností, které zákon nabízí,“ uvedla za Generální finanční ředitelství Klára Křehlová. Například ČSOB ale žádný nárůst dotazů finanční správy na základě novely neeviduje. „Novela AML zákona umožnila správci daně přístup k informacím o klientech povinných osob v rozsahu plnění povinností stanovených daňovým řádem. ČSOB vždy postupuje v souladu s platnou legislativou a je vždy připravena poskytnout správci daně součinnost v rozsahu stanoveném zákonem. V současné době neevidujeme významný nárůst této agendy,“ uvedl pro Echo24 za ČSOB Patrik Madle.

    Zdroj: Echo24.cz

  • 7
    Srpen
    2018

    Ústavní soud došel k závěru, že pojišťovny by měly z povinného ručení platit náhradní vůz i v případě takzvané totální škody. Podle Ústavního soudu judikatura soudů v této oblasti není jednotná a je především na Nejvyšším soudu, aby se zabýval jejím sjednocením, uvedl dnes soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

    Ústavní soud řešil konkrétní případ z Ostravska, kde muž po nezaviněné dopravní nehodě přišel kvůli totálnímu zničení o vůz. Pojišťovna ale uhradila pronájem náhradního vozu jen za několik dní, a to do té doby, dokud nebylo zřejmé, že jde o totální zničení havarovaného vozu. Poté podle ní nešlo o účelně vynaložené náklady, muž dostal za zničený vůz peníze. Dostal je ale až po měsíci od nehody, kdy už několik týdnů podle pojišťovny na náhradní vůz neměl nárok.

    Stěžovatelem v tomto případě nebyl přímo poškozený z dopravní nehody, ale člověk, který poškozenému náhradní auto pronajal. Stěžovatel sice částečně uspěl u soudu prvního stupně, odvolací soud se ale přiklonil na stranu pojišťovny. Podle stěžovatele jde v podstatě o absurdní a formalistický výklad, když poškozený přišel při jím nezaviněné nehodě o vůz, pojišťovna mu dala peníze až za měsíc, ale soud řekl, že už na náhradní auto nemá nárok potom, co se dozvěděl, že je vůz zničený totálně. „Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny. V opačném případě trvá na straně poškozeného stav, kdy nemůže v důsledku dopravní nehody čerpat z užitků poskytovaných mu znehodnoceným vozidlem,“ stojí v nálezu.

    „Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozu, ale také náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,“ uvedl soudce zpravodaj.

    Ústavní soud tak zrušil rozsudek odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který se případem bude muset znovu zabývat. Bude však vázaný právním názorem Ústavního soudu.

    Kompletní článek naleznete na webu Česká justice.

     

  • 2
    Červenec
    2018

    Lidé, kteří si nemohou dovolit vybrat a zaplatit vlastního advokáta, mají od července výhodu. V platnost totiž vstupuje zákon, dle kterého se rozšíří státem hrazená právní pomoc. Novela nabídne například bezplatnou konzultaci cizincům, kteří jsou v detenčních zařízeních. Dosud se advokáti dobrovolně nabízeli a nedostávali přitom žádnou odměnu, pouze jim Česká advokátní komora proplatila jízdné.

    Od prvního července tak na bezplatnou právní pomoc dosáhnou lidé, kterým jejich průměrný měsíční příjem nepřesáhne půl roku před podáním žádosti trojnásobek životního minima. Dosud bezplatnou právní pomoc zajišťovala Česká advokátní komora. Novela zákona tak nabídne právní pomoc trojího typu. První je právní porada s advokátem, druhá poskytování právních služeb ze strany advokáta a třetí právní pomoc cizincům v detenčních zařízeních.

    Právní porada bude informativní schůzka s advokátem, který nebude sepisovat žadateli žádné podání, smlouvu či listinu. Délka bude minimálně půl hodiny a nejdéle 120 minut ročně. Podle advokátů je však čas orientační a i když bude doba evidována, nikdo nebude trvat na přesných minutách. „Rozhodně se nikdo nebude dívat na hodinky a upozorňovat na čas,“ řekl místopředseda České advokátní komory Robert Němec. Advokáti pak dostanou od státu odměnu 150 korun za 30 minut.

    „Do současné doby byla bezplatná právní pomoc poskytována advokáty buď zcela zdarma, nebo za sníženou odměnu, maximálně část režijních nákladů byla uhrazená komorou, tedy opět z prostředků advokátů. I poskytování právního poradenství v regionech bylo pro potřebné zcela zdarma a organizace šla na náklady České advokátní komory,“ řekl dále Robert Němec. Náklady teď zajistí stát. Rozšíření bezplatné právní pomoci vyjde státní pokladnu ročně zhruba na 34 milionů korun.

    Celý článek si můžete přečíst na webu Echo.24

  • 26
    Červen
    2018

    Finanční správa vybírá víc na daních. Sklízí ovšem kritiku za šikanózní metody a za to, jak na daňových poplatnících zkouší, co si může dovolit. Soudy ji v tom zpětně krotí, jde to ale pomalu. Podívejte se, v čem soudy v poslední době usměrnily berní správu, ale i ministerstvo financí v jeho legislativních úletech.

    Dvakrát zdanit jeden obchod nelze

    Je vyloučené, aby jedna firma platila DPH z téhož obchodu dvakrát, a to i v případě nevědomé účasti na daňovém podvodu. Finanční správa nemůže požadovat, aby poprvé subjekt hradil DPH jako ručitel za někoho, kdo unikl před daňovou povinností, a podruhé jako účastník podvodného řetězce. NSS se takto zastal zkrachovalé firmy FAU.

    Revoluční rozsudek NSS napadl postup finanční správy při zabavování majetku. Když soud zruší zajišťovací příkazy ještě předtím, než je stanovena daň, berňák musí peníze vrátit a uhradit úroky za neoprávněné zadržování peněz. Daň je pravomocně stanovena až po ukončené daňové kontrole a případném odvolání, jasně řekl NSS v případu moravské firmy AB Chemitrans.

    Zajišťovací příkazy jsou na jeden pokus

    U „zajišťováků“ má finanční správa jen jediný pokus. Když dotčená firma uspěje u soudu se žalobou, nemůže na nich finanční správa už nic opravovat, jak se o to dříve snažila. Příkazy k zabavení majetku definitivně padnou a celý spor se tak urychlí. Průlomový rozsudek vynesl Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve v případu podnikatele Petra Škuty a následně potvrdil v případu firmy Eurobit Group.

    K vymožení chybějící DPH má posloužit mírnější prostředek

    Pokud chce berní správa po někom uhradit daň, kterou neodvedl jeho dodavatel či další subjekt v řetězci, pak má vůči dotyčnému použít mírnější prostředek. To znamená nejít cestou odmítnutí nadměrného odpočtu DPH, ale chtít po tomto ručiteli úhradu DPH, ovšem nesankcionovat ho navíc úrokem a penále. Převratný rozsudek v případu frýdecko-místecké firmy Armostav Místek vynesl Krajský soud v Ostravě. V dohledné době vydá verdikt v této věci NSS.

    Pro daň si nejde jít tam, kde se vybere nejsnáze

    Daň nemůže berňák vyměřit komukoliv. Při vymáhání neodvedené daně od jednoho z článků údajného podvodného řetězce si nelze vybrat firmu, u níž je výběr daně nejjednodušší. NSS tak rozhodl v kauze Vyrtych. V rozsudku konstatoval, že firma měla nárok na odpočet DPH, protože neodvedení daně, k němuž došlo u jiného článku řetězce, nemůže být v tomto případě samo o sobě považováno za daňový podvod.

    I „sprostý podezřelý“ má svá práva

    Správce daně podezříval e-shop s elektronikou LevnéElektro.cz ze zapojení do podvodů, načež provozovateli tohoto obchodu odpojil datový server a připravil jej tak o všechna data. Nejvyšší správní soud označil tento postup za nezákonný. Konstatoval, že při daňové exekuci nelze firmu připravit o přístup k informacím potřebným pro její řádnou obhajobu před finančním úřadem nebo soudem.

    Stát nemůže vydělávat na nejasnosti práva

    NSS dal za pravdu fotbalistovi Davidu Lafatovi, který jako živnostník vykazoval 60procentní paušál. Berňák to označil za chybu a chtěl po něm doplatit daň včetně pokuty a penále. Soud ovšem řekl, že stát nemůže vydělávat na nejasnosti práva, a tím se zastal i dalších profesionálních fotbalistů, hokejistů a dalších sportovců.

    Jen obava, že někdo nezaplatí, nestačí

    NSS finanční správu opakovaně upozornil, že pro ospravedlnění zajišťovacího příkazu nestačí mít jen odůvodněnou obavu, že budoucí daň převýší hodnotu majetku firmy. Berní úředníci jej musí řádně zdůvodnit, konstatoval soud v případu Majority Petrol.

    Jít po daních, ale podnikatele nechat žít

    Je-li pravděpodobné, že podnikatel splatnou daň uhradí, třeba postupně, má tato možnost dostat přednost před zajišťovacími příkazy. Ty sice vedou k okamžitému uspokojení budoucí daňové pohledávky, současně ale podnikatele mnohdy likvidují. NSS se takto zastal obchodníka s pohonnými hmotami Petra Škuty.

    Respekt k judikatuře soudů je základem právního státu

    Finanční správa podle odborníků stále častěji odmítá respektovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázkách, ve kterých prosazuje rozdílný názor. Setrvalé nerespektování judikatury NSS ze strany finanční správy dospělo tak daleko, že NSS takový postup označil za naprosto svévolný, popírající základy právního státu, založeného na respektu k právům a svobodám jednotlivce.

    NSS berním úřadům vytkl, že nemohou vyžadovat ručení za nezaplacenou DPH jenom proto, že peníze za převzaté zboží firmy poslaly na účet v zahraničí. Zastal se tak firmy Kovář plus z Podolí na Uherskohradišťsku. Platba na účet v cizině není sama o sobě podezřelá okolnost, konstatovali soudci na rozdíl od daňové správy.

    Kdo řekne, co bude v kontrolním hlášení

    O obsahu kontrolního hlášení nemůže rozhodovat anonymní úředník z ministerstva. Ústavní soud řekl, že okruh údajů, které je plátce povinen hlásit, musí stanovit zákon nebo vyhláška.

    Platby kartou nepodléhají EET

    Platby kartou jsou jednoduše dohledatelné a není nutné je elektronicky evidovat, rozhodl Ústavní soud. Oddálil rovněž náběh třetí a čtvrté vlny hlášení tržeb on-line.

    Finanční správa nesmí odmítnout daňové přiznání jen kvůli tomu, že ho dotyčný nepodal elektronicky ve formuláři, který sama svévolně požaduje. Rozhodl tak NSS. Podle soudce Karla Šimky není možné, aby úředník určil, že elektronicky lze podat přiznání pouze v jednom formátu, a daňová správa to pak oznámila někde na webu. „Jde o pravidlo, které má dopad na všechny poplatníky, a musí ho stanovit vyhláška ministerstva financí,“ upozornil soudce na zásadní část rozsudku.

    Zdroj: Hospodářské noviny

     

     

     

  • 3
    Květen
    2018

    Řidič běžného osobního auta podle Ústavního soudu (ÚS) nemá povinnost zajistit, aby se dospělý spolujezdec připoutal bezpečnostním pásem. ÚS v novém nálezu interpretoval zákonnou úpravu tak, že povinnost použít pásy v osobním automobilu dopadá především na svéprávného spolujezdce samotného. Řidič ale musí dbát na to, aby byly připoutané malé děti.

    Judikatura Nejvyššího soudu byla podle ústavních soudců dosud rozpolcená. Civilní a trestní kolegium měly odlišné názory.

    Podle soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka nese zodpovědnost za případnou škodu na vlastním zdraví především nepřipoutaný spolujezdec, ovšem jen v situaci, kdy řidič neporuší jinou svou důležitou povinnost. Pokud například jede nepřiměřenou rychlostí, může být za tragickou nehodu souzen a potrestán. To je právě případ řidiče, jehož ústavní stížnost dnes soud zamítl, a to i přes vyslovený právní názor.

    Okresní soud v Olomouci řidiče uznal vinným z ohrožení pod vlivem návykové látky, maření výkonu úředního rozhodnutí a usmrcení z nedbalosti. Dostal čtyři roky vězení plus zákaz řízení na 6,5 roku. Zdravotní pojišťovně měl zaplatit 281.910 korun. Olomoucká pobočka krajského soudu rozsudek zmírnila na tři roky vězení a pětiletý zákaz. S nárokem na náhradu škody pak krajský soud pojišťovnu odkázal na civilní řízení.

    Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič povinen zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu. Podle jiného ustanovení je „přepravovaná osoba povinna být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem“ a dbát pokynů řidiče.

    Zákon podle ÚS neobsahuje žádnou výslovně formulovanou povinnost přímo zajistit použití pásů dospělými spolujezdci, dokonce ani závazek řidiče poučit cestující v osobním voze o povinnosti připoutat se. Zákon v tomto směru zavazuje pouze řidiče aut s více než osmi místy k sezení. Zákon také výslovně neříká, že by řidič například nesměl zahájit jízdu, pokud spolujezdci nejsou připoutaní.

    „Výklad, podle nějž má řidič obecnou povinnost obstarat zajištění přepravovaných osob zádržným bezpečnostním systémem, bez toho, aby zákon svěřoval řidiči rovněž dostatečné právní prostředky ke splnění této povinnosti, klade na řidiče nepřiměřenou zátěž,“ uvedla mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková.

    Kompletní článek najdete na webu Česká justice

  • 3
    Duben
    2018

    Revoluční rozsudek Nejvyššího správního soudu napadl postup finanční správy při zabavování majetku. Když soud zruší zajišťovací příkazy ještě předtím, než je stanovena daň, berňák musí peníze vrátit.Daň je pravomocně stanovena až po ukončeném odvolání, řekl jasně soud v kauze moravské firmy.

    Firmám dosud nepomohlo, když soud zrušil zajišťovací příkazy, které na ně uvalila finanční správa a zabavila jim majetek. Peníze dál zadržovala, aniž by přitom byla pravomocně stanovena daň z přidané hodnoty. Nyní do této praxe zasáhl Nejvyšší správní soud, který postup daňové správy napadl.

    Do bohumínské firmy AB Chemi­trans si před dvěma lety přišel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj pro 7,5 milionu korun. V této výši vystavil dva zajišťovací příkazy na daň z přidané hodnoty, která ještě nebyla stanovena. Ještě ten samý den úřad přistoupil k exekuci. Společnost, obchodující s průmyslovými chemikáliemi, plasty a kovy, požadované peníze složila.

    Po půl roce vydal finanční úřad dodatečné platební výměry. Těmi doměřil DPH přesně ve výši, kterou předtím zadržel. Současně si přitom řekl o penále 1,5 milionu korun, což je pokuta ve výši 20 procent z doměřené částky. Tou finanční správa trestá firmy za špatně spočítanou daň. Proti tomu se firma odvolala. Neúspěšně, a tak se bránila žalobou. Namítala, že berní úřad si nemůže vzít peníze i s úroky na základě platebních výměrů, které ještě nejsou pravomocné. U Krajského soudu v Ostravě firma s touto argumentací neuspěla. Nyní se jí zastal Nejvyšší správní soud a rozsudek ostravského soudu v plném rozsahu zrušil.

    Šéf sekce daní a poplatků v Komoře daňových poradců Tomáš Hajdušek označil rozsudek Nejvyššího správního soudu za revoluční. „Má velký praktický význam, protože určuje, co je okamžikem stanovení daně. Doposud na to byl rozdílný pohled,“ připomíná. Berní správa považuje za směrodatné již samotné vydání platebního výměru. „My jsme upozorňovali, že její výklad je špatný. Tím okamžikem je až pravomocné stanovení daně. To znamená, až když je rozhodnuto o odvolání,“ zdůrazňuje Hajdušek.

    Klíčové je konstatování Nejvyššího správního soudu podle Hajduška v tom, že finanční správa musí podnikatelům zadržované peníze vrátit, pokud soud zruší zajišťovací příkazy a DPH ještě není pravomocně stanoveno. „Jinak by šlo o neoprávněné zadržování peněz. A za to by měla finanční správa zaplatit úroky,“ upozornil daňový expert.

    Předseda senátu Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek v rozsudku konstatoval, že nelze rozdílně přistupovat ke dvěma skupinám plátců. Aby po těch, které již berní úřad závažně zasáhl zajišťovacími příkazy, chtěl uhradit DPH ještě před jejím právoplatným stanovením. Zatímco ostatní mají daň včetně penále uhradit až poté, co platební výměr nabude právní moci. „To by bylo porušením zásady rovného zacházení,“ uvedl soudce Langášek.

    K dotazu, zda se finanční správa bude tímto rozsudkem řídit, se konkrétně nevyjádřila. „Momentálně ho analyzujeme,“ odpověděla Klára Křehlová z tiskového oddělení. Není ale zatím jasné, kolik bude muset stát vyplatit na úrocích za neoprávněné zadržování finančních prostředků.

    Podle právní zástupkyně AB Chemitrans Petry Novákové by finanční správa měla každopádně změnit metodiku. „S exekučními příkazy musí počkat, až skončí odvolací řízení. Tím se firmě protáhne splatnost daně čili ji zaplatí zhruba až za rok, což je běžně délka odvolacího řízení,“ vysvětluje advokátka. Jak dodává, pro firmy je to důležitá informace.

    Zdroj: web Hospodářských novin

     

  • 22
    Březen
    2018

    V těchto týdnech společností hýbe vrcholná politika. Rozhoduje se o tom, zda budeme demokratickou a svobodnou zemí, nebo, zda budeme oligarchickým režimem tak podobným tomu ruskému. Malí podnikatelé a živnostníci však musí žít svůj každodenní život a musí se starat o to, aby se uživili. A tak se musí zabývat i tak „přízemními“ tématy, jako jsou např. kontroly.

    Máme v ČR veliké množství úřadů. Všechny obhajuji svou existenci tím, že vymýšlí nová pravidla nebo mění ta původní. A dodržování těch jejich pravidel pak kontrolují. Především podnikatelé a živnostníci tohle dobře znají. Stále se jim mění podmínky podnikání, stále jim přibývá povinností, hrozeb a sankcí.

    Úřady a úředníci se navíc více a více specializují a vymýšlejí podrobnější a detailnější podmínky. Očekávají nejspíš, že kontrolovaný živnostník je odborníkem na všechno. Na odběr elektrické energie, bezpečnost elektrospotřebičů, nakládání s odpady, tlak v plynovém potrubí, statiku budov, podvojné účetnictví, DPH, bezpečnost práce a požární předpisy, hygienické předpisy, intenzitu osvětlení, ukládání dat, nakládání s osobními údaji, archivnictví, používání měr a měřidel, statistiky, daně, pracovní právo, technické normy, živnostenský zákon, zákon o obchodních korporacích, nový občanský zákoník, předpisy spotřebních úvěrů a nakládání s hotovostí, výpočet odvodů na sociální, zdravotní a důchodové pojištění, vedení evidenčních listů, … Je třeba pokračovat? Podle rčení dej blbci funkci, vymyslí lejstro dnes platí, založ úřad, vyrazí na kontrolu.

    Někdo namítne, že podnikatel nemusí všechno znát, protože si může najmout odborníky. To je pravda, ale pak musí takový podnikatel vlastnit zlatý důl. Každého odborníka přece musí zaplatit. Kde na to malý podnikatel vydělá úřady vůbec nezajímá. Předlož, dolož, prokaž, živnostníku!

    A nejde jen o náklady. Kontroly jsou trvalou a rostoucí hrozbou. Kontroly vytváří rizikové prostředí, v kterém musí podnikatel stále prokazovat svou nevinu, dokladovat každý svůj krok a odkrývat kontrolám své podnikání. Navíc je prostředí předpisů a podmínek pro podnikání tak nepřehledné a komplikované, že kontrolovaný podnikatel se většinou neorientuje a je nucen být stále ve střehu a zvažovat, protože nikdy neví, zda vlastně kontrolující orgán má právo chtít po něm to, co vyžaduje.

    Kontrolní orgány neberou ohledy na možnosti a potřeby podnikatelů a často se chovají, jako by podnikatel byl sprostý podezřelý. Už zase se úřady chovají jako nadřízený podnikatele, chovají se, jako by podnikatel existoval kvůli nim a díky nim, a ne obráceně.

    Podnikatel často také nemůže požadavkům úřadů vyhovět tak, aby to neodporovalo zdravému rozumu a podnikatelské praxi. Navíc stále roste objem předepsané a kontrolované dokumentace, kterou musí podnikatel vést. Pro podnikatele je to obrovská zátěž a zvláště pro ty nejmenší podnikatele to již přestává být únosné.

    Dá se říct, že malí podnikatelé a živnostníci dnes řeší dilema, zda zvládnou splnit všechny podmínky a předpisy a zda mají riskovat sankce, které se stávají likvidačními. Malí podnikatelé a živnostníci zvažují, zda má vůbec smysl podnikat.

    Zdroj: web Česká justice

  • 21
    Březen
    2018

    Banky, spořitelní a úvěrová družstva nebo platební společnosti budou muset poskytovat úřadům údaje vyplývající ze zákona proti praní špinavých peněz pro mezinárodní i tuzemskou správu daní. Advokáti, notáři, daňoví poradci nebo auditoři budou muset poskytovat tyto údaje jen pro mezinárodní spolupráci při správě daní. Schválila to dnes Sněmovna v novele daňového řádu. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) byla s výsledkem spokojena. Velmi kriticky se k novele vyjádřily banky, jde podle nich o výrazné prolomení bankovního tajemství.

    Piráti, kteří navrhovali, aby advokáti a obdobné profese museli poskytovat údaje i pro vnitrostátní správu daní, s výsledkem spokojeni nejsou a podle mluvčí Karolíny Sadílkové budou dál usilovat o to, aby složité majetkové struktury ve více jurisdikcích nebyly zneužívány k praní špinavých peněz a daňovým únikům. V úmyslu mají předložit například návrh na zveřejnění rejstříku konečných vlastníků a omezení veřejných zakázek pro neprůhledné firmy, sdělila Sadílková.

    Novela daňového řádu na základě evropské směrnice DAC 5 zavádí povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb nebo advokátů a poradců poskytovat daňové správě údaje vyplývající ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Jsou to informace, které už nyní musí poskytovat Finančnímu analytickému úřadu. Informace mají podle směrnice sloužit k mezinárodní spolupráci při správě daní, ministerstvo šlo ale nad rámec směrnice a chce, aby finanční instituce poskytovaly informace i pro tuzemskou správu daní. Už při předchozím projednávání návrhu to kritizovali pravicoví poslanci, kteří vyjadřovali obavy z útoku na soukromí a prolomení profesního tajemství.

    Základním problémem je podle České bankovní asociace to, že by banky měly informace sdělovat správcům daně i pro vnitrostátní správu daní. Podle dosavadních pravidel byly určeny primárně pro Finanční analytický úřad, zatímco nyní by o jejich sdělení mohl žádat kterýkoli správce daně, tedy nejenom finanční úřady, ale také třeba obce či pracovníci celní správy. Všechny tyto subjekty totiž mají postavení ‚správce daně‘. Lze tedy očekávat významný nárůst počtu těchto dotazů. Zatímco v rámci FAÚ s nimi pracuje v zabezpečeném režimu několik desítek analytických pracovníků, zaměstnanců ‚správců daně‘ je téměř 20.000, sdělila asociace ČTK.

    Sněmovna přijala novelu upravenou podle návrhu ústavně-právního výboru. Na návrh poslanci vyřadili povinnost bank podávat informace o tom, z jakého telefonního čísla nebo IP adresy se klient připojuje k bankovním službám. Nové povinnosti se navíc nebudou vztahovat na dobu před účinností zákona. Generální finanční ředitelství navíc bude žádat o informace příslušnou profesní komoru. Schillerová s tím byla spokojena a odmítla tvrzení opozice, že by novela znamenala prolomení bankovního tajemství. „Považuju to za velký úspěch,“ řekla novinářům.

    Celý článek najdete na webu Česká justice.

     

  • 2
    Březen
    2018

    Finanční úřad chtěl po firmě Kovář plus uhradit DPH za dlužníka z důvodu, že mu poslala peníze do slovenské banky. Nejvyšší správní soud se nyní firmy zastal. Platba na účet v zahraničí není podezřelá okolnost, vyvrací soudci názor daňové správy. Rozsudek ztíží berní správě praxi, kdy po podnikatelích uplatňuje ručení za daň, kterou nezaplatil jejich dodavatel, míní experti.

    Nejvyšší správní soud dál krotí finanční správu v její horlivosti při výběru daně z přidané hodnoty. Berním úřadům nyní vytkl, že nemohou vyžadovat ručení za nezaplacenou DPH jenom proto, že peníze za převzaté zboží poslaly na účet v zahraničí. Nejvyšší správní soud to nyní jasně řekl v případu firmy Kovář plus z Podolí na Uherskohradišťsku, která se věnuje velkoobchodu a maloobchodu s masem, sýry, chlazeným a mraženým zbožím.

    Na podzim roku 2013 ji Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vyzval, aby zaplatila dluhy na DPH za svého dodavatele, společnost For Frost Management, který se k daňové povinnosti neměl. Berňák argumentoval tím, že firma Kovář plus odeslala peníze na účet dlužníka ve slovenské Tatra bance. A z toho titulu také ručí za nezaplacenou daň.

    „Kovář plus je slušná firma, a když jí finanční úřad něco nařídí, rozhodnutí respektuje. Požadované asi čtyři miliony korun tedy uhradila,“ uvedl její právní zástupce Vít Burša. Postup berní správy poté firma zažalovala u Krajského soudu v Ostravě. Ten se jí zastal a rozhodnutí finanční správy zrušil. Dospěl dokonce k závěru, že ustanovení, o které se berní úřad opírá, je v rozporu s evropským právem. Správce daně pak peníze sice vrátil, podal ale kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten nyní potvrdil, že pokud někdo zaplatil za zboží na zahraniční účet, ještě to z něj automaticky nedělá ručitele za daňový nedoplatek jeho obchodního partnera.

    „Současně musí správce daně prokázat, že dotyčný věděl či mohl vědět, že záměrem úhrady na zahraniční účet je právě nezaplacení DPH,“ říká k rozsudku advokát a předseda Unie daňových poplatníků Ondřej Lichnovský, který dotyčné ustanovení v zákoně o DPH dlouhodobě kritizuje. Zatímco Krajský soud v Ostravě došel v případu Kovář plus k závěru, že příslušný odstavec je v rozporu s evropským právem, Nejvyšší správní soud tak radikální nebyl. Nekonstatoval, že by ustanovení odporovalo unijnímu předpisu. Prohlásil ovšem, že správce daně musí plátci prokázat, že měl vědět o úmyslu dodavatele uniknout daňové povinnosti.

    Ručení se do zákona o DPH dostalo v době, kdy ministrem financí byl Miroslav Kalousek (TOP 09). „Zákonodárce napsal zákon, který není v souladu s evropským právem. Nejvyšší správní soud nyní tento nesoulad překlenul svým výkladem,“ komentuje čerstvý rozsudek Lichnovský. Soudnímu senátu, který ve věci Kovář plus rozhodoval, předsedala Lenka Matyášová. Než se stala soudkyní, působila dvacet let ve finanční správě.

    Ve zmíněném rozsudku Matyášová konstatovala, že platba na účet mimo tuzemsko není ničím výjimečným. „Nelze s ní proto bez dalšího spojovat důsledky v podobě ručení za chování jiného subjektu, který neodvedl daň,“ uvedla. Konstatování, že platba na účet není podezřelá okolnost, označil advokát Lichnovský za důležitou informaci. „Posouvá nás to o krůček blíž ke spravedlnosti,“ míní.

    Kompletní článek je k dispozici na webu Hospodářských novin.

  • 23
    Únor
    2018

    Evropské Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (General data protection – GDPR) bylo hlavním tématem první akce letošního Pražského právnického jara, kterou pořádá Stálá konference českého práva. Mediálním partnerem akce je již tradičně Česká justice. Z debaty na Právnické fakultě UK vyplynulo, že pravidla okolo zavádění toho nařízení jsou velice volná a zdaleka nepokrývají všechny oblasti, kde se s osobními daty manipuluje.

    Pražské právnické jaro je pravidelný seriál přednášek a debat na aktuální témata nejen z justice, ale z celé společnosti. Letošní ročník byl zahájen debatou na velmi aktuální téma příprav na účinnost Nařízení EU o ochraně osobních dat  – GDPR.
    V zasedací místnosti děkana právnické fakulty se sešli odborníci z právních kanceláří, místopředseda Nejvyššího soudu, poslanci a také právník jednoho z největších novinových vydavatelství. V auditoriu se kromě člena Rady Energetického regulačního úřadu objevili také zástupci televize Prima.

    Podle zakladatele pražského právnického jara Karla Havlíčka umožňuje současné nastavení GDPR tím, že je to evropské nařízení, velkou kreativitu jednotlivým členským zemím v upřesnění výkladu. „Tento stav dává velký prostor národním upřesněním. Tím pádem otevírá dveře horlivcům a to je to nejhorší, co se mohlo stát,“ řekl na úvod konference Havlíček. Poukazoval především na příliš vágní formulace, které Nařízení obsahuje. „Například je uvedeno, že musí být přijata veškerá rozumná opatření, aby osobní údaje, které jsou nepřesné s přihlédnutím k účelům, pro které se zpracovávají, byly bezodkladně vymazány nebo opraveny. Takové opatření ale nemůžeme nazývat právní normou,“ uvedl příklad Havlíček. Tato právní úprava podle něj otevírá dveře plošné kriminalizaci. „To je trend, který je v naší společnosti velmi citelný. Tato nová regulace bude mít velkou šanci stát se dalším generátorem kriminality. Podobně jako je to mu u neustále „zdokonalované“ úpravy oblasti veřejných zakázek. Ta je největším korupčním prostředím a také největším zdrojem kriminalizace jednotlivých osob,“ dodal Karel Havlíček.

    Právě velkého prostoru pro národní upřesnění a případné kriminalizace se ve svém velmi emotivním příspěvku dotkl televizní redaktor Patrik Kaizr který uvedl, že při analýze dopadů GDPR na novinářskou práci a speciálně na tu televizní zjistil, že televize budou moci vysílat pouze „hrající si koťátka“.
    Novináři totiž z podstaty své práce sbírají data o politicích a dalších veřejně činných osobách, pracují s informacemi o jejich majetku apod. Na to vše by se podle Kaizra mohl vztahovat „oprávněný zájem subjektu údajů“ tedy těch o nichž jsou data sbírána, aby byla v rámci Nařízení vymazána a dotyčnému bylo zajištěno „právo být zapomenut“ jak se uvádí v jednom z bodu nařízení. „Například v Polsku a Švédsku byli novináři vyjmuti z GDPR obecně. Vzhledem k současným náladám společnosti a především politiků vůči novinářům, kdy se o všech nepohodlných informacích o politicích říká, že je to účelovka a je vyvíjen tlak na omezení práce novinářů, obávám se, že GDPR bude bičem na novináře,“ upozornil Kaizr.
    A jako příklad uvedl citaci z nařízení, že i veřejně známá informace o subjektu údajů je osobním údajem a tedy musí s ní být takto nakládáno.

    Celý článek naleznete na webových stránkách Česká justice

  • 14
    Únor
    2018

    100 dnů do GDPR. Do začátku účinnosti nové evropské legislativy na ochranu osobních údajů známé jako GDPR (General Data Protection Regulation) zbývá právě 100 dnů. Problematice ochrany osobních údajů obecně i ochraně dat našich zákazníků se dlouhodobě a systematicky věnujeme.

    Nově našim klientům nabízíme také služby mezinárodně certifikovaného DPO (pověřence pro ochranu osobních údajů).

     

  • 14
    Únor
    2018

    Nejvyšší správní soud informoval v pondělí o zásadním rozsudku v daňové oblasti, který nejen u odborné veřejnosti způsobil značné pozdvižení. 

    V této věci je třeba se vrátit do roku 2010, kdy Soudní dvůr EU vyslal všem členským zemím vzkaz, jak účinně bojovat proti podvodům na DPH. Základní myšlenkou bylo, že daňový subjekt nemá právo na daňové zvýhodnění (např. daňový odpočet či daňové osvobození), pakliže je zasaženo podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt věděl či mohl vědět. Tohoto návodu se chytla také naše tehdejší daňová správa. Po několika letech byla vytvořena podrobná metodika, jak tento návod Soudního dvora EU uplatňovat v praxi.

    Metodika byla založena na tom, že je-li identifikován podezřelý řetězec, pak obsahuje-li tento jakékoliv nestandardnosti v počtu větším než malém, lze daňové osvobození nepřiznat. Ony nestandardnosti pak byly spatřovány v takových věcech, jako jsou sídla na virtuálních adresách, absence precizní smluvní dokumentace, absence webových stránek, absence či jen malá zkušenost účastníků v oboru, příliš nízká cena u subjektů na počátku řetězce aj.

    Nyní by měla tato metodika doznat zásadní změny. Ani ne tak v koncepci, jako ve způsobu uvažování. Propříště z vyhledaných nestandardností musí vyplývat zapojení kontrolovaného daňového subjektu do podvodného řetězce. Nesrovnalost, která nebude mít žádný vztah ke spáchanému podvodu, případně nebude daňovému subjektu v době uskutečnění obchodu známa, nebude již mít žádnou váhu. To zcela jistě snižuje možnosti Finanční správy činit daňový subjekt odpovědný za podvod uskutečněný v řetězci o několik článků výše.

    Finanční správa by tak měla upustit od absurdního předpokladu, že daňovému subjektu jsou vždy známy skutečnosti vztahující se k dodavatelům jeho dodavatele. Tuto vědomost nelze předpokládat, avšak je třeba ji prokázat.

    Celý článek najdete na webu Echo24.cz

  • 12
    Únor
    2018

    V lednu počet nespolehlivých plátců DPH poprvé za pět let existence registru klesl – o 46 na 10 567. Institut nespolehlivého plátce DPH je nálepka, kterou si nepřeje žádný podnikatel. Stává se tím totiž pro ostatní podnikatele určitým rizikem.

    Pokles nespolehlivých plátců ukazuje průzkum z poradenské společnosti Bisnode. „Pokles celkového počtu nespolehlivých plátců DPH v ČR je prakticky optický klam. Obrovským tempem totiž přibývají takzvané nespolehlivé osoby, tedy subjekty, které poté, co byly označeny za nespolehlivé plátce DPH, zrušily svoji registraci k DPH, a tak přestaly být jejím plátcem, čímž se automaticky přesunuly mezi nespolehlivé osoby,“ vysvětlila analytička Bisnode Petra Štěpánová.

    „Podvodníci obcházeli institut nespolehlivého plátce zakládáním nových firem. Po zavedení institutu nespolehlivé osoby dojde k vyřazení konkrétního člověka, který pak systém nemůže obcházet. Nárůst nespolehlivých osob je důkazem toho, že finanční správa snad konečně cílí na opravdové podvodníky. Dosud se spíše hojí na poctivých plátcích, protože podvodníky dopadnout nedokáže,“ dodal pro Echo24 člen Rady Unie daňových poplatníků ČR David Hubal.

    Institut nespolehlivé osoby funguje jen krátce. Finanční správa tento registr vede jen od 1. července minulého roku, tedy jen sedm měsíců. „Základním smyslem tohoto nového institutu je zajištění pokračující vazby na ‚nespolehlivost podle zákona o DPH‘ u těch osob, které závažným způsobem porušily povinnosti při správě daně z přidané hodnoty a zároveň tento institut dává správci daně možnost, označit jako nespolehlivé podle zákona o DPH i jiné osoby, než jsou plátci DPH, pokud tyto osoby vykazují závažné porušení povinností ohrožující řádnou správu a výběr daně z přidané hodnoty,“ popisuje tento institut finanční správa.

    Institut nespolehlivého plátce ale nechrání poctivé subjekty, je spíše nástrojem represe, řekl Hubal. „Nespolehlivým plátcem se může stát kdokoli z nás jen při drobném zaváhání,“ dodal Hubal.

    Navíc evidence nespolehlivých plátců nechrání ty poctivé před podvodníky, upozornil Hubal. „Finanční správa explicitní podvodníky uvede v seznamu nespolehlivých plátců až po několika letech přesto, že mnoho let existují důkazy o podvodném jednání takového subjektu,“ řekl Hubal. Vyplývá to dle něj z mnoha případů, které zastupuje. „Důsledkem liknavosti finanční správy je pak to, že poctiví plátci nevědomky s podvodníky obchodují a finanční správa proti nim vyvozuje odpovědnost z toho titulu, že měli vědět, že obchodují s podvodníkem. Jak to měli vědět, když podvodník nebyl v seznamu nespolehlivých plátců, ačkoli být měl a mohl?“ dodal Hubal.

    Kompletní článek najdete na webu Echo24.cz

  • 2
    Únor
    2018

    Již 416 kontrol zahájily kvůli korunovým dluhopisům finanční úřady ke konci roku 2017. Dokončily jich zatím 64. Podáno bylo po prověrkách 52 dodatečných daňových přiznání a 25 trestních oznámení. Úřady také doměřily daň z příjmů za zhruba 12,5 milionu korun. Vyplývá to z údajů na webu Finanční správy, na něž upozornil server iROZHLAS.cz.

    Kvůli kauze nákupu korunových dluhopisů, jejichž výnosy se nemusí danit, byl loni odvolán z vlády tehdejší ministr financí a nynější premiér v demisi Andrej Babiš (ANO).

    Výnosy z korunových dluhopisů vydaných do konce roku 2012 se nemusí danit a firmy, které je vydaly, si mohou náklady na úroky odečíst z daní. Předseda hnutí ANO Babiš nakoupil v letech 2013 a 2014 za 1,5 miliardy korunové dluhopisy vydané koncernem Agrofert, který v té době vlastnil. Loni v květnu Babiše kvůli kauze s dluhopisy odvolal tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) z vlády a na Babiše bylo také podáno trestní oznámení kvůli krácení daně.

    V červnu 2017 pak generální ředitel finanční správy Martin Janeček oznámil, že úřady prověří všechny subjekty, jichž se vydání korunových dluhopisů týká. Celkem se tak kontroly dotknou více než 1500 firem. Ještě v březnu přitom správa uváděla, že nemá důvod měnit dosavadní praxi v kontrole korunových dluhopisů.

    Sám Babiš loni hájil nákup jednokorunových dluhopisů Agrofertu tím, že představovaly půjčku pro Agrofert. Taková půjčka byla pro koncern podle Babiše výhodnější než bankovní úvěr. Podle zpráv auditorských firem EY a PWC, které si Babiš nechal vypracovat, ale téměř polovinu z 1,8 miliardy korun Babišových příjmů do roku 2013, kdy dluhopisy začal nakupovat, tvořil zisk z prodeje akcií Babišových firem Profrost, Afeed a Afeed CZ právě holdingu Agrofert. Část takzvané půjčky pro Agrofert tak pocházela z peněz získaných právě od Agrofertu.

    Zdroj: web Česká justice
  • 10
    Leden
    2018

    Finanční správa nemůže bazírovat na něčem, co si její úředníci vymyslí, a jít tak nad zákon. V čerstvém rozsudku na to upozorňuje Nejvyšší správní soud (NSS).

    Konstatoval, že daňová správa nesmí odmítnout daňové přiznání jen kvůli tomu, že ho dotyčný nepodal elektronicky ve formuláři, jaký sama svévolně požaduje. Průlomový rozsudek se netýká jen daňového přiznání, ale i kontrolního hlášení a elektronické evidence tržeb.

    „Není možné, aby úředník určil, že elektronicky lze podat přiznání pouze v jednom formátu a daňová správa to oznámila někde na webu. Jde o pravidlo, které má dopad na všechny poplatníky a musí ho stanovit vyhláška ministerstva financí,“ upozorňuje na zásadní část rozsudku NSS soudce Karel Šimka.

    Jde o to, že finanční správa nyní vyžaduje, aby občané elektronicky podávali přiznání výhradně ve formátu XML. Jinou podobu neuznává a daňové přiznání pak bere, jako by ho dotyčný vůbec nepodal. Jenže tento formát neukládá zákon ani vyhláška, pouze pokyn úředníků z Generálního finančního ředitelství.

    Generální finanční ředitelství čerstvý rozsudek NSS analyzuje. Michaela Hošťálková z tiskového oddělení připomíná, že od září 2016 platí již jiná právní úprava. „Ta současná říká, že podání, u kterého je povinnost učinit jej elektronicky a které není učiněno datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné,“ uvádí Hošťálková. Jenže NSS napadl právě tuto praxi, kdy si finanční správa svévolně stanoví formát a strukturu elektronických přiznání. Tuto praxi dlouhodobě kritizuje i Komora daňových poradců.

    Podle daňového poradce a člena rady Unie daňových poplatníků Davida Hubala se finanční správa neustále zaklíná tím, že elektronizací zjednodušuje správu daní. „Jenže si ji zjednodušuje výlučně sama sobě na úkor občanů,“ kritizuje. Rozsudek NSS chápe jako důkaz, že státní správa musí sloužit občanům, jak požaduje ústava, místo aby oni sloužili jí.

    Celý článek naleznete na webu Hospodářských novin.

  • 15
    Prosinec
    2017

    Ústavní soud vzkázal politikům, že Česká republika je právní stát, a proto jeho občané nejsou hračkou a předmětem pokusů v jejich rukou. O tom, pro kterou skupinu obyvatel zákon o EET platí, nesmí svévolně rozhodovat na základě obecného zmocnění bez kritérií a hranic vláda, nýbrž pouze zákonodárci. Jde o uplatnění zásady zákonnosti, výhrady zákona a dělby moci v demokratickém právním státu.

    Ústavní soud dnes svým nálezem rozhodl, že tři paragrafy zákona o sledování tržeb podnikatelů on-line – elektronické evidenci tržeb pozbývají platnost v ustanoveních, která zmocňují vládu, aby svévolně bez předem známých kritérii udělovala různým skupinám výjimky a rozhodovala, pro které skupiny obyvatel bude zákon o EET platit a pro které nikoli. Ústavní soud tak zcela potvrdil tvrzení navrhovatele, že předmětné paragrafy jsou „v rozporu s výhradou zákona pro ukládání daňových povinností“.

    Jde o paragrafy 10, 12 a 37 předmětného zákona, kterými poslanecká sněmovna zmocnila vládu, aby konala, jak se jí chce a kdy se jí chce. První dva paragrafy obsahovaly formulaci, že „Tyto tržby stanoví nařízením vláda“. Znění §37 dokonce umožňovalo dekretem nařizovat, že na některé obyvatele se EET vztahovat ne/bude, a to bez jakýchkoli předchozích podmínek. „Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“

    Poslanci nestanovili žádná kritéria, i když mohli

    Jak dále vyplývá z nálezu, poslanci vládu mohli zmocnit k vydávání nařízení ohledně EET konkrétním zmocněním, jenže to neučinili a ponechali ji volnou úvahu: „V daném případě přitom není pochyb o tom – vycházeje z uvedených podmínek a limitů pro vydání nařízení vlády – že pro vydání předvídaného nařízení vlády je dán zjevný prostor a zákon k tomu zmocnil oprávněný orgán – vládu. Současně však sám zákon podmínky, kdy může dojít k přenesení evidence tržeb do zjednodušeného režimu nebo dokonce, kdy může dojít k úplnému vynětí některých tržeb z jakékoliv evidence, vymezuje toliko tak, že evidence některých tržeb v běžném režimu (§ 10 zákona o evidenci tržeb) nebo evidence dokonce i jen ve zjednodušeném režimu (§ 12 zákona o evidenci tržeb) by znemožnila nebo zásadně ztížila plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tyto tržby plynou,“ cituje Ústavní soud předmětné paragrafy, jak je poslanci schválili.

    Kompletní článek si můžete přečíst na webu Česká justice.

  • 7
    Prosinec
    2017

    Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu zákona o Rejstříku trestů, která umožní lidem požádat si společně s výpisem z evidence o vícejazyčný standardní formulář použitelný k doložení jejich bezúhonnosti ve všech země Evropské unie. Změna vychází z evropského nařízení o podpoře volného pohybu občanů. Náklady na vydávání nových formulářů vyčíslilo ministerstvo spravedlnosti na bezmála milion korun. Lidé ale za vydání výpisu z Rejstříku trestů zaplatí pořád stejně.

    Chystaná novela vychází z požadavků obsažených v novém evropském nařízení o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii. „Cílem nařízení je podpořit volný pohyb osob odstraněním některých formalit, které jsou spojeny s překladem vybraných veřejných listin,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě, kterou má Česká justice k dispozici.

    Vybrané veřejné listiny už nebudou muset být pro použití v rámci jiných zemí evropské osmadvacítky ověřovány apostilou. U nejčastěji používaných typů veřejných listin, mezi které patří i výpis z Rejstříku trestů, pak nařízení zavádí vícejazyčné standardní formuláře, jež mají minimalizovat požadavky na pořizování úředních překladů veřejných listin.

    Předkládaná novela zákona o Rejstříku trestů tak podle rezortu justice uleví třeba podnikatelům.

    Zdroj: web Česká justice

  • 22
    Listopad
    2017

    Zdrojem důvodných obav správce daně o budoucí vymahatelnost daně může být celá variabilita situací, z nichž však musí vyplývat skutečně reálná důvodnost takové pokračování obavy, například chování daňového subjektu v minulosti, či jeho aktuální ekonomická situace. Vyplývá to z aktuálního rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým rozhodl o zrušení zajišťovacích příkazů na firmu Naryner Construction. „Nic takového u žalobce zjištěno nebylo. Správce daně ani nezpochybňoval, že by se v případě žalobce nejednalo o ekonomicky zdravý podnik,“ konstatoval soud.

    V odůvodnění senát dospěl k závěru, že zajišťovací příkazy nebyly opřeny o dostatečné skutkové důvody, které by svědčily o naplnění podmínek pro aplikaci tak mimořádného institutu, jakým je zajišťovací příkaz ve smyslu § 167 odst. 1 daňového řádu. Správce daně může vydat zajišťovací příkaz na daň dosud nestanovenou pouze tehdy, existují-li objektivní skutečnosti, které zakládají odůvodněnou obavu (tj. přiměřenou pravděpodobnost), že jednak „daň bude v budoucnu v určité výši stanovena“ a dále „v době její vymahatelnosti bude tato daň nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi“. Tyto podmínky musí být splněny současně a musí se opírat o dostatečné skutkové důvody zachycené v odůvodnění zajišťovacích příkazů. „V daném případě však správce daně na existenci podvodu na DPH, kterého by se měl žalobce účastnit, v zajišťovacích příkazech přímo nepoukázal.“

    Pokud se týká první zákonné podmínky, soud konstatoval, že není důvodná námitka, že nebyla naplněna podmínka pravděpodobnosti budoucího stanovení daně, neboť z povahy věci nemůže jít o jistotu jejího stanovení, nýbrž právě o relevantní směřování k jejímu stanovení, k čemuž v posuzovaném případě došlo.

    Nicméně pokud jde o samotnou otázku důvodné obavy z budoucí nevymahatelnosti daně, tak tu soud dospěl k závěru, že odůvodnění rozhodnutí zajišťovacích příkazů a rozhodnutí žalovaného neobstojí, a to pro nedostatek skutkových důvodů svědčících pro splnění druhé podmínky ve smyslu § 167 odst. 1 daňového řádu. „Zdrojem důvodných obav správce daně o budoucí vymahatelnost daně může být celá variabilita situací, z nichž však musí vyplývat skutečně reálná důvodnost takové pokračování obavy,“ vysvětluje soud s tím, že může jít například o chování daňového subjektu v minulosti (např. opakované neplnění daňových povinností v zákonem stanovených lhůtách) a jeho aktuální ekonomickou situaci (např. stav majetku a závazků indikující hrozbu insolvence), a to ve spojení s dalšími okolnostmi, které správce daně zjistí např. analytickou vyhledávací činností, z nichž lze logicky dovozovat, že mohou negativně ovlivnit výběr daně.

    S ohledem na výše uvedené nejsou podle soudu správné úvahy žalovaného odmítající poukaz žalobce na to, že správce daně mohl v případě stanovení daňové povinnosti využít přiměřenějších prostředků, které zajistí zaplacení daně. Naopak se v daném případě u žalobce coby fungujícího podniku jednalo o argument zcela logický a legitimní, odpovídající principu proporcionality zásahu veřejné moci do základního vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. „Z výše uvedeného vyplývá, že správce daně ani žalovaný neuvedli žádný poznatek týkající se konkrétních kroků žalobce, z nichž by bylo zřejmé, že hodlá ukončit či výrazně omezit ekonomickou činnost, nadto za situace, kdy s ohledem na několik měsíců probíhající daňovou kontrolu správce daně měl a ve vztahu ke zvažování využití institutu zajišťovacího příkazu musel mít dostatečné informace jak o majetku žalobce, tak o způsobu jeho podnikání. Ani soudu z ničeho neplyne, že by žalobce měl snahu či zájem omezit či ukončit své podnikatelské aktivity,“ pokračuje rozsudek s tím, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného a správce daně není zřejmé, zda se vůbec ekonomickou situací žalobce v tomto ohledu zabývali, či se zabývali tím, zda žalobce je subjektem, který bude schopen splnit své závazky vůči státu i jiným šetrnějším způsobem, neboť se jedná o subjekt, který vykonává vedle obchodu se stavebním materiálem i stavební činnost, vlastní automobily, zaměstnává zaměstnance a lze předpokládat, že vykazuje i trvalé cash flow. Závěr, že byla v případě žalobce dána důvodná obava o budoucí dobytnost daně, je tak podle soudu nesprávný a nepodložený.

    Celý článek je k dispozici na webu Česká justice.

  • 31
    Říjen
    2017

    Zadržování nadměrných odpočtů DPH má svým záběrem ničivější dopad než zajišťovací příkazy.Proti tomu, když finanční úřad nevrací peníze, není rychlá a účinná obrana.Ministerstvo financí počítá s tím, že odškodnění postižených firem se projeví v rozpočtu. Ale neví jak.

    Po několik měsíců i let nevrací finanční správa firmám peníze, které jim náleží za přeplatek na DPH. Zadržování nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty je svým záběrem ničivější než zajišťovací příkazy. Tato praxe berních úřadů, oblíbená obzvlášť v posledních letech, ohrožuje daleko víc firem, a především ty, které exportují. Neoprávněné zadržování peněz může ale stát přijít draho. Ministerstvo financí si uvědomuje, že odškodnění, které bude muset v příštím roce vyplácet poškozeným firmám, je rizikem pro státní pokladnu.

    Rekordně zadržovala daňová správa nadměrné odpočty v roce 2014, kdy resort financí převzal šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Ke konci roku blokovala více než 7,5 miliardy korun. Peníze si firmy nárokovaly v daňovém přiznání za dobu, kdy nakoupily více zboží, než prodaly, vyvezly jej do zahraničí nebo investovaly do pořízení technologií. V průběhu roku se ale zadržovaná suma měnila. Tehdejší náměstkyně ministra financí Simona Hornochová zmiňovala dokonce třináct miliard korun. „Peníze zadržovala finanční správa v dávkách a pak je pouštěla,“ vysvětluje, proč čísla mohou být matoucí. Ke konci roku 2015 si stát na zadržených odpočtech ponechal pět miliard, což je stejně jako v roce 2013, loni pak 4,7 miliardy korun. Bývalý šéf Finanční správy ČR a nyní daňový expert firmy Apogeo Jiří Žežulka připouští, že stát takto může ovlivňovat hodnotu inkasa DPH. Tedy na úkor podnikatelů vylepšovat čísla o rozpočtu.

    Dlouhodobějším zadržováním daňových odpočtů může berní správa podle advokáta Ondřeje Moravce ovlivňovat i situaci na trhu. „Když firmě nevrací půl roku nebo rok peníze, v podstatě ji donutí trh opustit. Jinak by skončila úplně,“ konstatuje po zkušenostech svých klientů. Při vydání zajišťovacích příkazů finanční úřady tvrdí, že dotyčný se stal účastníkem podvodu. „Tohle je ale jiný příběh. Berní správa neříká, že podvádíte na daních, jen si vás chce zkontrolovat, ale ani přitom nemusí uvést důvody proč. Nemáte jak se bránit,“ kritizuje Moravec.

    Celý článek si můžete přečíst na webu Hospodářských novin.

  • 16
    Říjen
    2017

    V květnu příštího roku začne platit evropské nařízení na ochranu osobních údajů, kterému se zkráceně říká GDPR. To se dotkne prakticky všech firem a institucí, které nějakým způsobem zpracovávají osobní údaje. Týkat se přitom bude i drobných podnikatelů a živnostníků, kteří „fakturují“, protože i faktury obsahují osobní údaje, které GDPR podléhají. Pokud by je živnostník špatně uchovával a někdo by je zneužil, mohl by dostat vysoké pokuty.

    Evropskou novinku v současné chvíli řeší státní instituce, nemocnice i školy, ale také velké korporace, e-shopy či IT firmy. Nařízení totiž zpřísňuje to, jak můžou firmy a úřady s osobními údaji nakládat, a jak je mají uchovávat. Zpozornět by ale měly i ty nejmenší podniky a živnostníci, kteří mají pocit, že se jich GDPR netýká.

    Pokud podnikatel poskytuje služby nebo prodává služby klientům na základě faktury, evropské nařízení se ho týká. Faktury totiž osobní údaje obsahují a jelikož je musí podnikatel ze zákona po jistou dobu uchovávat, zpracovává osobní údaje. Jedná se tak o další povinnost, kterou by si měl každý podnikatel ohlídat. Za nedodržení GDPR totiž hrozí obrovské pokuty.

    Kontrolovat podnikatele bude v Česku Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Podle šéfky ÚOOÚ Ivany Janů s největší pravděpodobností budou probíhat kontroly na základě stížností. „Ani dnes nehlídáme všechny přímo. Zdrojem pro naše kontrolní kroky jsou stížnosti, které nám chodí, a problémy, které hýbou společností. Kontrolu ale můžeme nařídit i tam, kde k úniku dat ještě nedošlo,“ uvedla v rozhovoru pro E15.

    Kompletní článek s touto problematikou najdete na webu Echo24.cz

  • 14
    Říjen
    2017

    Institut nespolehlivého plátce DPH je nálepka, kterou si nepřeje žádný podnikatel. Stává se tím totiž pro ostatní podnikatele určitým rizikem. Počet firem či živnostníků, kteří ale tuto nálepku dostanou, je měsíc od měsíce vyšší. Zatímco v roce 2014 se počítaly v řádech stovek, letos v září jejich už více než deset tisíc. Podle odborníků na DPH je přitom čím dál snazší se na seznam dostat, a tak se nespolehlivými plátci můžou stát i slušné firmy.

    „Od roku 2013, kdy byl zaveden institut nespolehlivého plátce, dochází k růstu jejich počtu. Zvyšování tohoto počtu souvisí zejména s úspěšným rozkrýváním řetězových podvodů na DPH,“ zdůvodnila pro Echo24 meziroční nárůst Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Podle ní díky tomuto institutu dochází k narovnávání podnikatelského prostředí, kdy poctiví plátci včas detekuji „nesolidní“ obchodní partnery a mají možnost vyhnout se obchodování s nimi a eliminovat tak riziko, že se zapojí do podvodných řetězců.

    Podle expertů na DPH se ale na seznamu nespolehlivých plátců nemusí vždy nutně objevit jen „nesolidní“ podnikatel nebo podvodník. „Pravda je, že se plátce může stát nespolehlivým i za relativně mírné prohřešky,“ uvedla pro deník Echo24 odbornice na DPH Olga Holubová.

    Počet nespolehlivých plátců DPH ke konci září stoupl meziročně o 66 procent na 10 219. V předchozích letech byl nárůst ještě dramatičtější, například v červnu 2015 podle údajů poradenské společnosti Bisnode bylo na seznamu jen 630 subjektů a v listopadu 2014 to bylo jen 149.

    Celý článek, ve kterém se také dočtete o (ne)oblíbených virtuálních sídlech naleznete zde.

  • 27
    Září
    2017

    Od listopadu 2017 se nemění jen pracovní prohlídky, novinky se týkají i postupu u lékařských posudků. Vyhláška zpřísní podmínky pro řidiče – referenty.

    Lékařský posudek

    Zdravotní způsobilost zaměstnance k práci nebo k výkonu služby se posuzuje na základě pracovnělékařské prohlídky. Výsledkem prohlídky je lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance. V souladu se zákonem o specifických zdravotních službách je posuzující lékař povinen si před provedením pracovnělékařské prohlídky vyžádat výpis od registrujícího (obvodního) lékaře zaměstnance. Novinkou je, že výpis bude možné nahradit pouhým potvrzením registrujícího lékaře, že se zdravotní stav zaměstnance od vydání předchozího výpisu pro konkrétního zaměstnavatele nezměnil.

    Vyhláška o pracovnělékařských službách

    Prováděcí předpis k zákonu, tj. vyhláška o pracovnělékařských službách má nabýt účinnosti rovněž k datu 1. listopadu 2017. Momentálně je ve fázi zpracování připomínek po ukončeném třetím připomínkovém řízení.

    Změny se mají týkat také přílohy k této vyhlášce. Mimo jiné se zřejmě dotknou zaměstnanců ve školách a školských zařízeních, ve zdravotnictví a v zařízení sociálních služeb. Dosavadní vyhláška totiž tyto zaměstnance automaticky zařadila do rizika ohrožení zdraví. Proto se musí i administrativní zaměstnanci v těchto zařízeních podrobit složité prohlídce zaměřené na riziko ohrožení zdraví u smluvního lékaře. Nemohou coby zaměstnanci zařazeni do kategorie první ke svému obvodnímu lékaři, přestože se s žáky, pacienty či klienty při výkonu své práce prakticky nesetkávají.

    Obdobně má nová úprava přinést změny pro řidiče – referenty. V návrhu vyhlášky se píše, při řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby, se pracovnělékařská prohlídka provede 1× za 4 roky, po dovršení 50 let věku 1× za 2 roky, dosud 1× za 6 let a po dovršení věku 50 let 1× za 4 roky.

    Současně se pracovní prohlídky zaměstnanců pracujících v noci nemají provádět jedenkrát ročně (dosud upraveno zákoníkem práce), ale jednou za dva roky podle připravované vyhlášky o pracovnělékařských službách.

    Celý článek naleznete na webu Podnikatel.cz

  • 26
    Září
    2017

    Policie, státní zastupitelství nebo soudy získají oprávnění nařídit komukoli, kdo má pod kontrolou data, aby je uchoval v nezměněné podobě v počítači nebo na nosiči dat včetně telefonu a zabránil jejich zničení, ztrátě nebo pozměnění.  Dotyčná osoba bude muset příkaz držet v tajnosti. Data předmětný orgán v příkazu specifikuje a příkaz bude moci být vydán nejdéle na 90 dní. Počítá s tím návrh novely trestního zákona a trestního řádu, který vychází z Úmluvy Rady Evropy o počítačové kriminalitě.

    Tentokrát nejde o ustanovení o plošném uchovávání dat všech občanů po určitou dobu, jak jsou povinni data pro policii už dnes uchovávat provozovatelé elektronických komunikací a poskytovatelé služeb. Půjde o opatření v rámci konkrétního trestního řízení vůči konkrétní osobě nebo osobám, které mají předmětná data pod kontrolou. Tyto osoby budou nařízením orgánu činného v trestním řízení povinny data v počítačích nebo na nosičích tajně uchovat a ochránit před přístupem jiných osob respektive před jejich zničením ztrátou nebo pozměněním, přičemž předmětná data musí policie v příkazu specifikovat.

    Důvodem opatření je zejména počítačová kriminalita, ale také uchování důkazů významných pro trestní řízení.

    Budoucí nový §7b Trestního řádu má vypadat takto:

    • 7b

    Uchování dat a znemožnění přístupu k nim

    (1) Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízení, která byla uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, orgán činný v trestním řízení je oprávněn nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo k zpřístupnění informace o tom,  že bylo nařízeno uchování dat.

    (2) Orgán činný v trestním řízení je oprávněn nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která byla uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům, je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování.

    (3) V příkazu musí být označena data, na která se příkaz vztahuje, a doba, po kterou mají být tato data uchována, nebo k nim má být zamezen přístup, která nesmí být delší než 90 dnů.

    Příkaz musí obsahovat poučení o následcích neuposlechnutí příkazu.

    (4) Orgán činný v trestním řízení, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně doručí osobě, vůči které směřuje.

    Úprava povinnosti pod sankcí uchovat konkrétní data v počítači nebo na jejich nosiči nevzešla z požadavků Evropské unie, ale jiné mezinárodní organizace, a to Rady Evropy. „Urychlené uchování dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací  pro účely trestního řízení dosavadní právní nástroje EU výslovně neupravují,“ uvádí se v důvodové zprávě. „Navržené ustanovení implementuje v části týkající se uchování dat článek 16 Úmluvy

    Rady Evropy o počítačové kriminalitě,“ upřesňuje důvodová zpráva.

    Zdroj: web Česká justice

  • 8
    Září
    2017

    Požadavky na obsah kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty (DPH) zřejmě dostanou zákonnou úpravu. Obsahuje ji takzvaná změnová norma k návrhu nového zákona o platebním styku, kterou dnes schválila Sněmovna. Dosavadní znění zrušil loni na podnět skupiny senátorů Ústavní soud, a to s účinností ke konci letošního roku.

    Změnová předloha nyní zamíří k posouzení do Senátu.
    Soud zrušil ustanovení, jež ponechávalo rozsah údajů žádaných v kontrolním hlášení k DPH na úvaze finanční správy. Požadované údaje, či alespoň jejich základní okruhy, by měl stanovit podle verdiktu přímo právní předpis, nikoliv jen formulář Finanční správy.

    Nově by měl plátce DPH v kontrolním hlášení uvést mimo jiné své kontaktní a identifikační údaje, údaje o plnění a platbách nebo identifikační údaje dodavatelů i odběratelů. Úpravu Sněmovna vložila na návrh rozpočtového výboru do zákona o dani z přidané hodnoty.

    Na Ústavní soud se nedávno v této věci obrátila opět skupina senátorů, kteří v souvislosti se zrušeným ustanovením podali návrh na zrušení části daňového řádu. Chtějí zabránit tomu, aby Finanční správa mohla od příštího roku vymáhat po podnikatelích kontrolní hlášení na základě ustanovení daňového řádu. Argumentovali tím, že vláda nepředložila návrh legislativní úpravy, který by na zrušené ustanovení reagoval. Ministerstvo financí ale oznámilo, že příslušnou novelu už připravilo a předložilo. Jde právě o součást předlohy, kterou dnes dolní komora schválila.

    Nový zákon o platebním styku má zvýšit bezpečnost internetových plateb i práva uživatelů platebních služeb. Zákon posiluje práva uživatelů platebních služeb například tím, že v případě ztráty nebo zneužití karty snižuje uživateli limit odpovědnosti za ztrátu z neautorizované transakce z nynějších 150 na 50 eur, tedy asi 1400 korun. Dále norma umožňuje lidem získat informace ze všech svých platebních účtů prostřednictvím jediné aplikace.

    Ministr financí Ivan Pilný (ANO) ocenil, že zákon prošel. Mrzí ho ale úspěch pozměňovacího návrhu, který podle něj odporuje usnesení Evropského soudního dvora. Navzdory požadavku soudu totiž bude provozovatel internetového bankovnictví mít možnost informovat o změně smlouvy například jen zprávou v rámci bankovnictví, místo aby musel zaslat alespoň e-mail nebo dopis.

    Banky v současnosti podle Pilného postupují ohledně oznamování změn podmínek různými způsoby a předpis jejich praxi nesjednotí. „Jinak ten zákon ale je ve prospěch spotřebitelů, jejich možnosti se rozšiřují. Žijeme v digitální době, takže veškeré ty změny směřují k tomu, aby to internetové bankovnictví bylo co nejjednodušší,“ uvedl Pilný.

    Zdroj: Česká justice

  • 6
    Září
    2017

    Dnešní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) neznamená, že zaměstnavatelé už nemohou v práci monitorovat své zaměstnance, řekl Ján Jaroš z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. ESLP dospěl k závěru, že byla porušena soukromá práva rumunského zaměstnance, kterého zaměstnavatel propustil za používání pracovní elektronické korespondence k soukromým účelům. Firmy podle soudu musejí své zaměstnance předem upozornit na to, že jejich elektronická komunikace bude monitorována, což se v Rumunově případě nestalo.

    Soud především poukázal na skutečnost, že státy by měly v případech, kdy zaměstnavatel přijal opatření k monitorování zaměstnanců, zajistit, aby tato opatření byla provázána dostatečnými a vhodnými zárukami proti jejich zneužití, doplnil Jaroš. Rozhodnutí podle něj zásadně nemění nynější posuzování sledování zaměstnanců. Nejistota spojená se střetem práv zaměstnanců a zaměstnavatelů bude nejspíš přetrvávat i v dalších letech, dodal.

    Principy, které vyjádřil ESLP, jsou shodné s aplikovanými principy českých soudů už několik let, takže Jiří Matzner z Advokátní kanceláře Matzner et al nepředpokládá, že bude mít na české zaměstnance zásadní dopad.

    „Rozsudek ESLP nepovažuji za převratný, akcentuje v případě monitoringu obsahu zpráv zaměstnanců nutnost informovat předem o možnosti sledování a také přiměřenost použitých monitorovacích opatření. Tyto zásady jsou však již v českém právní řádu obsaženy,“ souhlasila advokátka AK Dentons Europe Andrea Hámorská. Striktně se podle ní k možnosti monitoringu obsahu zpráv zaměstnanců staví i Úřad pro ochranu osobních údajů.

    Nyní 38letý rumunský inženýr byl kvůli případu z roku 2007 propuštěn ze zaměstnání. Konkrétně si stěžoval na údajné špehování ze strany zaměstnavatele a považoval se za oběť porušení práva na soukromý život a korespondenci, zakotveného v Evropské úmluvě o lidských právech.

    Bogdan Mihai Barbulescu věc napadl u rumunských soudů, kde ale nepochodil, stejně jako zpočátku ve Štrasburku. Velký senát dnes zrušil verdikt štrasburského soudu z loňského roku, podle něhož sice zaměstnavatel sledováním elektronické korespondence zasáhl do soukromé sféry Barbuleska, ale šlo o přiměřený postup, jestliže chtěl zjistit, zda zaměstnanci během pracovní doby plní své povinnosti.

    Soudci Velkého senátu dnes konstatovali, že rumunské soudy nedostatečně chránily Barbuleskovo právo na soukromí a nezajistily spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými zájmy. Prohlásil, že pokud chce firma sledovat komunikaci svých pracovníků, musí o takové možnosti a také o rozsahu kontroly pracovníky předem informovat. Kromě toho k tomu musí mít legitimní důvod a z případného porušení musí vyvodit mírnější důsledky, než je například výpověď.

    Zdroj: web Česká justice

  • 1
    Září
    2017

    Finanční správa dusí i kvůli drobnostem podniky, které investují do výzkumu a vývoje. Úředníci hledají sebemenší záminky, aby mohli doměřit odečtenou daň. Některé firmy se proto státní podpory raději vzdávají. Přibývá i soudních sporů se státem.

    Stát chce vybrat co nejvíc na daních a jeho snaha doléhá i na firmy, které praktikují výzkum a experimentální vývoj. Ze státní podpory, jež má přispět ke konkurenceschopnosti podniků, se stává daňová past. Úředníci bez znalosti věci zpochybňují, že vývojáři přišli s něčím novým. V poslední době si k tomu našli nový bič − podnikatele pronásledují kvůli malicherným formálním nedostatkům. Firmy pak musí doplatit daň z příjmu, kterou si odečetly na výzkum, plus penále a úroky z prodlení.

    Znalec s technickou kvalifikací a certifikovaný poradce v oblasti výzkumu a vývoje Josef Pohan zpracovává inovativním firmám audity. Způsob, jakým se „berňák“ vrhl na podnikatele, kteří si dovolili uplatnit daňový odpočet, označuje za kobercový nálet. „Daňová správa se teď soustřeďuje na formality a na nich se snaží firmy nachytat. Vytýká jim třeba, že neprokázaly, jak kontrolovaly postup řešení projektu. Kdyby někdo vyvinul perpetuum mobile a nedoložil kontrolu, není to podle finančního úřadu vývoj,“ kritizuje Pohan.

    Podle předsedy Unie daňových poplatníků Ondřeje Lichnovského se finanční správa i v této oblasti chová, jako by byl každý podvodník. „Takový přístup kontrolované firmy uráží. Jsou to společnosti, které tvoří špičku ve svém oboru a uskutečňují činnost s obrovskou přidanou hodnotou,“ připomíná tento advokát. Zastupuje řadu firem, kterým finanční správa neuznala existenci výzkumu a vývoje.

    Celý článek najdete na webu Hospodářských novin.

     

     

  • 31
    Srpen
    2017

    Na zkrácený úvazek pracuje jen okolo šesti procent Čechů. Pro firmy jsou kratší úvazky finančně náročné, proto se jim často vyhýbají. ANO a TOP 09 navrhují, aby už se u nízkých výdělků na zkrácený úvazek nemusely odvody počítat z minimální mzdy.

    Podíl Čechů, kteří pracují na zkrácený úvazek, patří dlouhodobě k nejnižším v Evropě. Zatímco v Dánsku si takto vydělává čtvrtina lidí a v Nizozemsku dokonce polovina, v Česku se číslo pohybuje okolo šesti procent. Politici teď před volbami slibují změny, které by nízký podíl kratších úvazků mohly zvednout.

    Možnost trávit v práci menší počet hodin oceňují hlavně matky malých dětí, studenti či senioři. Pro firmy jsou však zkrácené úvazky finančně nevýhodné, a proto se jim často vyhýbají.

    Alespoň částečné zvýhodnění slibuje například favorizované hnutí ANO. Poslankyně Radka Maxová, která má na starosti sociální otázky, poukazuje na to, že i když si pracovník na zkrácený úvazek vydělá méně než minimální mzdu, firma za něj musí odvést stejně peněz, jako kdyby na oněch 11 tisíc dosáhl. Hnutí proto chce, aby se odvody odvíjely od skutečné výše výdělku.

    Zkrácené úvazky slibují podpořit také občanští demokraté a lidovci. Podle lidoveckého poslance Jaroslava Klašky by v rozvoji flexibilních forem práce, zejména u rodičů malých dětí nebo lidí v předdůchodovém věku, měl jít příkladem také stát coby zaměstnavatel.

    Podíl zaměstnaných žen, které pečují o dítě mladší šesti let, je v Česku druhý nejnižší v Evropské unii. „Jsme v situaci, kdy firmy nemají lidi. Žen po mateřské či rodičovské je velké množství. Ale práci nedostanou, protože chtějí částečný úvazek,“ říká Ladislav Smejkal, odborník na pracovní právo z advokátní kanceláře Dentons.

    Kompletní článek naleznete na webu Hospodářských novin.

  • 17
    Srpen
    2017

    Problém se včasným placením faktur se v Česku v posledních letech zlepšil. Češi dokonce patří mezi nejdisciplinovanější v celé Evropě. Včas se tu podle průzkumu společnosti Bisnode zaplatí téměř polovina faktur.

    Není to přitom tak dávno, kdy Češi byli hluboko pod evropským průměrem. Před sedmi lety se v tuzemsku zaplatily včas ani ne tři faktury z deseti. Teď už je to bezmála polovina, většina zbylých faktur pak má nejvýš měsíční prodlení.

    Evropský průměr včasného placení se dlouhodobě drží okolo 40 procent. Nejlépe jsou na tom Dánsko a Německo, kde v řádném termínu zaplatí osm z deseti podnikatelů. Nejhůře jsou na tom rumunské a portugalské firmy, kde je to méně než pětina.

    V Česku se platební disciplína začala zlepšovat v letech 2013 a 2014, kdy se ekonomika začala zotavovat z předchozí krize. „Firmy mají zakázky i dostatek hotovosti, banky bez problémů poskytují úvěry. Proto se zlepšuje i platební morálka,“ potvrzuje Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Letošní výsledky by proto mohly být ještě lepší, protože jen ve druhém čtvrtletí 2017 vzrostl HDP české ekonomiky meziročně o 4,5 procenta.

    Platit v řádných termínech se podnikatele snaží přinutit i Evropská unie. Od roku 2013 stanovila, že firma musí fakturu zaplatit nejpozději do 60 dní. Podniky se ale mezi sebou mohou dohodnout na delším termínu.

    Právě to je podle Havlíčka běžná praxe v řadě oborů, například ve stavebnictví nebo u potravinářských řetězců. Tyto velké firmy mají lepší vyjednávací pozici, takže mohou své menší dodavatele donutit k delším lhůtám splatnosti, vysvětluje šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Podle něj se ale situace zlepšuje. U potravinářských řetězců navíc platí, že tvrdě dojednaný termín platby potom řetězce dodrží.

    Tlak na dohodu o delší době splatnosti potvrzuje i nedávný průzkum společnosti Intrum Justitia. Podobnou zkušenost v Česku uvedlo 88 procent firem, evropský průměr je přitom 60 procent.

    Zdroj: Hospodářské noviny

  • 17
    Srpen
    2017

    Udělování a odpouštění pokut za kontrolní hlášení DPH je postavené na hlavu. Ze statistik vyplývá, že finanční správa odpustila téměř všechny pokuty, které padly loni. Přesto důsledně pokutuje dál každý prohřešek, takže celkově za tento půlrok napařila pokuty za dalších 430 milionů. Nejvíc to přitom bylo těch nejvyšších padesátitisícových. Nabízí se otázka, zda se úředníci místo efektivního využívání tohoto nástroje pro odhalování podvodníků nezabývají pouze administrativou kolem pokut.

    Jak server Echo24 informoval dříve, během loňského roku udělila finanční správa za chyby či neodevzdání kontrolního hlášení pokuty ve výši 89 milionů korun. Po velké kritice ze strany podnikatelů, politiků i daňových poradců začala pokuty za určitých podmínek propouštět. Pokutu prominuli úředníci všem podnikatelům, o kterých server psal.

    Přitom statistiky za letošní rok jsou ještě děsivější než ty za rok 2016. Finanční správa vydala od začátku roku do 7. srpna pokuty za více než 430 milionů korun. Nejvíce těch v maximální výši 50 tisíc korun, kterou dává, pokud kontrolní hlášení podnikatel nepodá ani v náhradní lhůtě. Tu udělila ve více než 5400 případech. Celkově podnikatelé chybovali v téměř 13 tisících případů.

    Nárůst prohřešků lze vysvětlit tím, že finanční správa byla v prvních měsících fungování tohoto opatření skutečně shovívavá, jak slibovala. Jisté vysvětlení ale nemají ani daňový poradci. „Výše té sumy mne sice překvapila, ale bez podrobnější analýzy tu sumu nelze kvalifikovaně komentovat,“ uvedl pro server Echo24 Tomáš Hajdušek z Komory daňových poplatníků.

    „S pokutou ve výši 50 tisíc korun jsem se ve své praxi ještě nesetkal. Teoreticky se mohlo jednat i o případ, kdy plátce sice kontrolní hlášení podá, ale správce daně jej z technických důvodů označí za neúčinné. A nelze ani vyloučit, že se jedná o případy nekontaktních plátců, kteří byli účelově zapojeni do daňových podvodů. Zajímavá by v tomto směru byla jistě informace, kolik z těchto pokut bylo skutečně zaplaceno,“ dodal Hajdušek.

    Otázkou ale zůstává, zda finanční správa využívá opatření, které má pomoci zabránit daňovým únikům, k odhalování podvodníků, nebo je zavalena administrativou kolem pokutu. Zákon je totiž napsaný tak, že úředník nemá v případě i drobného pochybení podnikatele jinou možnost, než pokutu vystavit.

    Celý článek je k dispozici na webu Echo24.cz

     

  • 10
    Srpen
    2017

    Přestože si bývalý ministr financí sliboval, že úprava paušální daně přinese výrazné zvýšení zájmu o tento institut, opak je pravdou. Plníme sliby a dáváme podnikatelům prostor pro výrazný úbytek administrativy, úsporu času, nákladů a v neposlední řadě možnost lepšího plánování finančních toků, komentoval na začátku května novinku tehdejší ministr financí Andrej Babiš. Zatímco dosud tohoto institutu využívalo méně než 40 subjektů, po odstranění legislativních bariér a zpřístupnění paušální daně širšímu okruhu subjektů očekáváme mnohonásobně vyšší zájem, tvrdila náměstkyně pro daně a cla Alena Schillerová.

    Vzhledem k tomu, že podnikatelé měli čas požádat o stanovení paušální daně pro rok 2017 do konce května, dají se již vyhodnotit statistiky, jak se zájem o paušální daň zvýšil. A výsledek ukazuje, že očekávání ministerstva byla, kulantně řečeno, lehce přemrštěná. Ano, opravdu je o paušální daň násobně vyšší zájem, ale ministerstvo zřejmě nečekalo, že půjde jen přibližně o čtyřnásobek.

    Jak totiž serveru Podnikatel.cz uvedla finanční správa, letos o paušální daň požádalo jen 155 poplatníků. To je sice o 115 více než před rokem, i tak jde ale pořád jen o zlomek z nich a zájem zůstal daleko za očekáváním. Úřady ze 155 žádostí již 49 vyhodnotily a doručily poplatníkům „Rozhodnutí o stanovení paušální daně“. Průměrnou výši daně nelze zjistit automatizovaně; zjištění předpokládá ruční sběr údajů ze všech rozhodnutí, což není z kapacitních důvodů reálné, odpověděla na dotaz o průměrné výši paušální daně Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství.

    Kompletní článek včetně povinností poplatníka s paušalní daní naleznete na webu Podnikatel.cz

  • 5
    Srpen
    2017

    Ministerstvo financí je připravené změnit systém registrace k plátcovství daně z přidané hodnoty (DPH). V posledním roce se totiž přístup úředníků k relativně formálnímu kroku výrazně zpřísnil. Úředníci začali každého podnikatele, který se chtěl nebo musel registrovat, důkladně lustrovat a požadovat po něm věci, které často podnikatel prakticky nemohl doložit. Na to si stěžovali nejen podnikatelé, ale také daňoví poradci. Nyní bude možnou změnu legislativy řešit pracovní skupina, jejíž součástí jsou právě i daňoví poradci. Ti navrhují jakýsi systém podmíněné registrace.

    „V rámci dlouhodobých příprav novelizace daňových zákonů – tedy budoucího daňového balíčku – pro rok 2019 probíhají jednání pracovní skupiny složené ze zástupců Ministerstva financí, Generálního finančního ředitelství a Komory daňových poradců, jejímž úkolem je zanalyzovat současný proces registrace k DPH,“ potvrdil pro server Echo24 Jakub Vintrlík z ministerstva financí.

    Finanční správa dnes totiž chce běžně při registraci k DPH doložit například obchodní smlouvy s odběrateli a dodavateli, informace o majetku, nájemní či podnájemní smlouvy či další listiny. A to nejen u povinné registraci k DPH, kdy daný subjekt musí překročit milionový obrat, ale i u té dobrovolné. Problémem přitom může být, že podnikatel často potřebuje být plátcem DPH, aby s ním vůbec odběratelé či dodavatelé smlouvy uzavřeli, nebo aby mohl vůbec nějaký majetek nakoupit. Řadu dokumentů tak třeba nemůže vůbec doložit.

    Komora daňových poradců ale navrhuje změnu. „Při jednání pracovní skupiny komora prosazuje a bude nadále prosazovat úpravu, která ukončí současnou nevyhovující praxi a zkrátí dobu registračního řízení,“ uvedla pro server Echo24 Olga Holubová z komory.

    Protože, dle úředníků Finanční správy, nelze v mnoha případech zkrátit či zjednodušit prověřování budoucích plátců, připadá podle Holubové v úvahu buď udělení „podmíněné“ registrace nebo zavedení možnosti odejmutí statusu plátce v určité lhůtě po udělení registrace, jestliže se prověřením zjistí například podvodné úmysly plátce.

    „Věcným záměrem je úprava umožňující včasnou registraci, na základě které bude plátce moci prokázat obchodním partnerům svůj status, tj. bude mít identifikační číslo pro DPH zveřejněné ve VIESu (systém prověřování DIČ pro účely DPH – pozn. red.), aby mohl vystavovat faktury s daní na výstupu a uplatňovat nárok na odpočet daně na vstupu,“ vysvětlila Holubová.

    Celý článek naleznete na webu Echo24.cz

  • 28
    Červenec
    2017

    Podmínkou pro zisk veřejné zakázky může být nově zaměstnání vězňů či lidí se záznamem v trestním rejstříku. Umožnil to metodický pokyn ministerstva spravedlnosti, které to dnes oznámilo v tiskové zprávě. Stát si od pokynu slibuje zvýšení zaměstnanosti vězňů. Zaměstnání snižuje podle Vězeňské služby ČR míru recidivy, tedy opětovného páchání zločinů u lidí propuštěných z vězení. Ke konci roku 2016 měla práci více než polovina ze zhruba 15.000 zaměstnatelných vězňů v Česku.

    Metodický pokyn umožňuje zadavatelům veřejných zakázek stanovit zaměstnání určitého počtu vězňů nebo lidí s trestním záznamem jako zvláštní podmínku plnění veřejné zakázky či jedno z kritérií posuzované kvality. Metodika obsahuje praktické rady a postupy pro zadavatele i názorné ukázky z praxe.

    „Jsem velmi rád, že veřejní zadavatelé budou mít nově tuto možnost, která inspiruje subjekty nejen veřejného prostoru, ale svým příkladem podpoří i zaměstnávání vězňů v sektoru soukromém,“ uvedl ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Už dříve řekl, že zaměstnávání vězňů je klíčovým faktorem pro jejich návrat do společnosti po propuštění.

    Odsouzení v mnoha případech pracují podle Vězeňské služby i po propuštění dál v podniku, kde byli zaměstnáni během výkonu trestu. „To znamená, že když odcházejí z výkonu trestu, mají práci, ubytování, výdělek. Tudíž nemají tolik tendenci se vracet zpět do výkonu trestu,“ řekla ČTK letos v dubnu mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová.

    Na vypracování metodiky pro zadavatele zakázek spolupracoval Pelikánův úřad s ministerstvy práce, průmyslu a pro místní rozvoj i s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Vězeňskou službou ČR a Probační a mediační službou. Materiál bude podle ministerstva spravedlnosti dále upravován podle potřeb praxe. Na přelom září a října také ministerstvo naplánovalo k této problematice odbornou konferenci.

    Zdroj: web Česká justice

  • 25
    Červenec
    2017

    Kdyby se éra, kdy vládě dominoval Andrej Babiš, měla charakterizovat jedním trendem, byla by to posedlost sbíráním informací a jejich centralizací. Registr bankovních účtů, kontrolní hlášení DPH, elektronická evidence tržeb.

    Vždycky to provázelo mnoho vysvětlování, jak se tím zabrání, aby lidé „kradnuli“ a vyhýbali se placení daní. Nikdo se ale už neobtěžoval lidem zaručit, jak budou všechna citlivá data, tak snadno zneužitelná pro spoustu účelů od byznysu po vydírání, chráněna. Kdo všechno k nim má přístup. Jak se zpětně dohledá, kdo do konkrétní „složky“ každého občana nebo obchodníka nahlížel. Kdo ty náhledy bude řešit.

    Debata se odehrála jen nad registrem účtů. Centrální banka se tehdy hlasitě ozvala, že u sebe nechce mít žádný black box plný citlivých dat o bankovních účtech a zároveň nemít žádnou kontrolu nad tím, kdo, jak a proč do něj chodí. Žádala přesnou evidenci každého, kdo se bude do registru na konkrétní účty dívat.

    V debatě o bezpečnosti dat, kterých se ve všech možných branžích různě centralizuje čím dál tím víc, by takové pojistky měly být silné a jasné.

    Zdroj: web Echo24.cz

  • 25
    Červenec
    2017

    Rozhodnutí Ústavního soudu, který umožňuje společnosti ČEZ nezveřejňovat informace podle tzv. stošestky (zákona o svobodném přístupu k informacím), znejistilo všechny zastánce transparentnosti veřejných institucí a aktivisty. Rozhodnutí by se totiž mohlo stát precedentem a využít by ho mohly společnosti, ve kterých má podíl stát. Nabízí se tak otázka, v jaké míře budou veřejnosti poskytovány informace. Připravené je totiž také omezení Registru smluv.

    Ústavní soud minulý týden rozhodl, že energetické společnosti ČEZ nemusí poskytovat informace na základě zákona č. 106/1999. Soudci nechtěli upřít veřejnosti právo na informace, ale upozornili na to, že v zákoně je špatně vymezeno, po kom občané mají, či nemají právo je chtít. Nyní se tedy nabízí to, že s odkazem na rozsudek přestanou na základě stošestky zveřejňovat údaje i další obchodní společnosti vlastněné státem, krajem či obcí – například České dráhy, Dopravní podnik hlavního města Prahy apod.

    Podle neziskové organizace Otevřená společnost tím Ústavní soud otevřel Pandořinu skříňku. Dopravní podniky měst, krajské nemocnice a další stoprocentně vlastněné veřejné instituce by se podle ní na základě nálezu ÚS mohly vyhnout veřejné kontrole tím, že prodají třeba jen jednu akcii.

    Vedle toho přitom dochází k uzavření další možnosti, jak kontrolovat finance společností, v nichž má stát podíl, a to novelou Zákona o registru smluv. V registru smluv měly být původně zveřejňovány všechny smlouvy, které uzavřou veřejné instituce, včetně státních firem. Jeho novela ale byla rozbuškou ve sněmovně, protože různé strany se snažily prolobbovat výjimky pro některé státní podniky, které argumentovaly tím, že je to znevýhodní na trhu. Výjimky ale poslancům neposvětil Senát. A tak zákon raději zametli pod stůl a předložili jinou novelu, která z registru vyjímá všechny smlouvy obchodní a průmyslové povahy a prakticky tak dělá výjimku z každého.

    Kompletní článek naleznete na webu Echo24.cz

  • 5
    Červenec
    2017

    Nové nařízení na ochranu osobních údajů pod magickou zkratkou GDPR začne platit v zemích Evropské unie od 25. května 2018, tedy za necelý rok. Pro e-shopy a šiřitele hromadného marketingu se může stát noční můrou. Jaké hrozby v sobě skrývá opatření, které postihne i české firmy?

    Pro marketéry, kteří si spoléhají primárně na internet, je GDPR výzvou ke změně koncepce oslovování zákazníků. Ochrana osobních dat bude mnohem přísnější, dotkne se i e-shopů a hromadných e-mailů. Mění se podmínky vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů, musí být srozumitelně, jednoznačně a konkrétně potvrzen. Musí být zřejmé, že daný zákazník věděl, k čemu udělil souhlas. GDPR tak jednoznačně zamezí získání obecného souhlasu k užívání osobních údajů a jejich poskytování třetím stranám. Zároveň podle našich dosavadních analýz nebude možné použít většinu z dosud udělených souhlasů.

    Na pozoru se kvůli GDPR musí mít zejména e-shopy. Princip shromažďování osobních údajů a obchodování s nimi, jako prostředek přivýdělku, bude výrazně ztížen. Když bude e-shop chtít předat osobní údaje někomu jinému, musí např. požádat o zaškrtnutí jistého políčka, které nesmí dopředu zaškrtnuté či souhlas jinak předjímaný.

    Jsem toho názoru, že zcela zásadní změnu představuje GDPR i pro provozovatele sociálních sítí. I giganti jako Facebook či Twitter budou muset informovat o údajích, které o nás shromažďují. Totéž se bude týkat bank či pojišťoven.

    Revolucí projde podle našich právních analýz i retargeting. Trikem pro retargetingové kampaně je pomocí cookies cílit na uživatele internetu. Díky GDPR bude opět nutné získat konkrétní souhlas se zpracováním osobních údajů. Pokud k němu jako nyní nedojde, bude retargeting jednoznačným porušením pravidel GDPR. Za porušení závazné normy budou následovat tučné pokuty až ve výši 20 milionů eur či až 4 % celosvětového obratu za uplynulý finanční rok. To může být pro většinu firem likvidační. Jen pro představu např. příjmy Facebooku za rok 2016 byly 27,6 miliardy dolarů.

    I když si o zpřísňování ochrany osobních údajů můžeme myslet cokoli, mají nové podmínky GDPR jednu nespornou výhodu – měří všem stejně a budou platit ve všech koutech. Je to šance i pro české firmy, jen musí mít odvahu a vůli jí využít.

    Zdroj: web Česká justice

  • 5
    Červen
    2017

    Vzpomínáte si na film Minority Report s Tomem Cruisem? Policie v něm znala vraha dřív, než ke zločinu došlo. Viníka tak mohla zatknout a zároveň zachránit život. O něco podobného se pokouší česká finanční správa v oblasti daňových úniků. Má to ale háček, velký háček.

    V případě podezření a splnění některých znaků přípravy daňového úniku finanční správa zadrží peníze podniku dřív, než k úniku dojde. Jde o takzvané zajišťovací příkazy. Problém je, že když se úředníci netrefí, mohou zlikvidovat i nevinného. Zajištění majetku firmy totiž proběhne bez soudu, jen na základě předpokladu finanční správy, že se podvod chystá. A efektivní obrana prakticky neexistuje. Několik takových případů má i daňový poradce, člen rady Unie daňových poplatníků Jan Rambousek.

    Jak se vlastně zajišťovací příkazy do zákona dostaly a proč?
    Zajišťovací příkazy jsou v zákoně od roku 1992. Stát potřebuje bojovat s podvodníky a tento nástroj je dokáže zasáhnout. Ale má se používat ve výjimečných případech, kdy si je státní správa jistá. Nelze kritizovat, že policie má právo měřit rychlost. Ale můžeme ji kritizovat, když bude rozdávat pokuty za rychlost zaparkovaným automobilům. Takhle teď finanční správa zajišťovací příkazy používá.

    Kdy je začala používat masově?
    Když byl v roce 2014 řízením finančního ředitelství pověřen Jiří Žežulka. Jenže i on je nyní zděšen, do jakých rozměrů se využívání zajišťovacích příkazů dostalo. Sám dnes tvrdí, že to nikdy nebylo jeho úmyslem. V masovém nárůstu příkazů pokračoval současný šéf finanční správy Martin Janeček.

    Nejvyšší správní soud už ale několikrát tyto příkazy zrušil.
    Ano, a pak se musíme ptát, jaké škody finanční správa za tu dobu takovému podnikateli způsobila. Protože na Nejvyšší správní soud se spor dostane až o další tři čtvrtě roku později než na normální soud. Ovšem pro podnikatele je strašně těžké bránit se tak dlouho soudně, když mu stát zabavil peníze. A co je snad ještě horší, v posledních letech finanční správa odmítá rozhodnutí soudu respektovat!

    Co se děje potom?
    Vy vyhrajete spor, ale odvolací finanční ředitelství se rozsudkem neřídí. Vám, nezbývá než to zažalovat znovu a čekat další tři roky. Dostáváme se do horizontu šesti let. Klient je vyčerpaný finančně, psychicky. Jeho podnikání je potom nenávratně zničeno.
    Zajišťovací příkazy mohou být velice účinným nástrojem, jak zdecimovat protivníka. Vy budujete firmu, máte obchodní oddělení, advokáty, daňové poradce a z ničeho nic vám přijde zajišťovací příkaz. Ze dne na den přijdete o všecko, jsou vám exekučně zabaveny nemovitosti, zaměstnanci jsou odesláni na úřad práce a vy plníte požadavky správce daně. Finanční úřad po vás chce třeba spárovat všechny objednávky s fakturami a těch je 15 tisíc. Jenže vy jste právě přišel
    o zaměstnance, ani nevíte, kde ty šanony jsou. Navíc se na vás okolí automaticky začne koukat jako na podvodníka. Takže nemáte účetní, která by vám faktury spárovala, nemáte na zaplacení daňového poradce, nemáte na zaplacení advokáta ani soudních poplatků. Nejdříve vás zdecimují a vy jste pak snadný soupeř, nemůžete klást odpor, protože na to nemáte. A pak finanční správa hrdě ukazuje: Vidíte, ani nepodal žalobu, ani se neodvolal, takový to byl lump. To je další důvod, proč by měly podléhat nějakému okamžitému přezkumu.

    Jakou úspěšnost máte v případech zajišťovacích příkazů u soudu?
    Já u svých klientů všechny tyto spory u soudu vyhrál, ale finanční správa nerespektovala ani jedno soudní rozhodnutí. Tím jsme se dostali k otázce hmotně právní, i tam nám dal Nejvyšší správní soud za pravdu, že názor správce daně byl chybný. Místo napravení chyby finanční správa řekne, vulgárně řečeno: „Na tohle jsme ho neudělali, tak ho musíme udělat na něco jiného.“

    Proč taková urputná snaha?
    Ze strany finanční správy už je to jen zoufalá snaha udržet svou pozici, aby nedošlo k náhradě škody. Protože pak se bude hledat viník mezi úředníky.

    K náhradě škody v případě neoprávněného použití zajišťovacího příkazu už někdy došlo?
    Neznám takový případ. Zatím.

    Takže z hlediska finanční správy je zkrátka smyslem života lidí hlavně platit daně?
    Spíš bych použil cimrmanovskou parafrázi, že všichni podnikatelé jsou sprostí podezřelí. Fandím finanční správě, pakliže bude stíhat podvodníky, likvidovat je, a zabezpečí tím finance do státního rozpočtu. Je mi ale smutno z toho, že se v problematice úředníci často neorientují a ničí slušné podnikatele a skutečné podvodníky nemají šanci odhalit.

    Může se tedy podnikatel proti finanční správě nějak efektivně bránit?
    V teoretické rovině jistě ano, v praktické rovině jsem skeptický. Měl jsem případ daňové povinnosti za rok 2002. Deset let jsme se soudili s finančním úřadem, po deseti letech jsem tu kauzu vyhrál, finančnímu úřadu pak trvalo 68 dní, než doměřil stejnou částku jako před těmi deseti lety. Šli jsme znova k soudu, ten soud jsme opět vyhráli, tentokrát na prekluzi, požádal jsem o náhradu škody, polovička mi byla vyplacena a o druhou polovičku náhrady škody se soudím dodnes. Opakuji:
    V roce 2017 se soudím o náhradu škody za daňovou povinnost z roku 2002. Takže vymahatelnost pro některé plátce je taková, že se výsledku nemusí ani dožít. A bojím se, že konce některých kauz se ani já nedočkám v produktivním věku.

    Postup finanční správy z vašeho popisu se mi zdá tak brutální, že se musím ptát, jestli je to v souladu s ústavou.
    Často si tu otázku kladu. Ale snad je to jen můj neobjektivní úhel pohledu, protože já se samozřejmě setkávám s určitým typem lidí, jež finanční správa takto brutálně zasáhla.
    A podotýkám, že podvodníci mé služby nepotřebují, setkávám se jen s těmi služnými. Proto na mě určitá deprese dopadá. Jiný úhel pohledu může mít státní správa, která má zase pocit, že všichni jsou podvodníci, bohužel včetně mých klientů. Protože ona má informace o mnoha dalších případech, jež já nemám. Já to akceptuji. Jenom opakuji: Nemůže to fungovat tak, že se vykácí les a pak se teprve zkoumá, který strom je nemocný. Preventivní vyhubení všech podnikatelů, aby nedošlo k daňovému podvodu, to je názor, s nímž se nemohu ztotožnit.

    Zdroj: časopis REFLEX, číslo vydání 21/2017

  • 24
    Květen
    2017

    V dubnu se odbornice na DPH Olga Holubová ostře pustila do finanční správy v textu pro server Echo24. Nelíbilo se jí, že místo aby se starala o to, jak co nejvíce pomoci podnikatelům, zaměřuje se na opravování „nepřesností“ v médiích. Její kritika nezůstala bez odezvy, protože krátce poté si ji na ministerstvo pozval sám šéf resortu financí Andrej Babiš (ANO). Měla jsem pocit, že mi bylo nasloucháno, ale to se pozná až časem, říká o schůzce Holubová.

    V dubnu jste se setkala s ministrem financí Andrejem Babišem. Pozval si vás, protože jste kritizovala práci finanční správy – konkrétně to, že nedává podnikatelům přesný návod, jak preventivně prověřovat své obchodní partnery. Měla ta schůzka nějaký výsledek?

    Domluvili jsme se s panem ministrem, že mu to, co mi zejména vadí na práci finanční správy, sepíšu a samozřejmě zdůvodním. Což jsem udělala a doufám, že moje kritika bude mít nějakou odezvu. Že se příslušní pracovníci daňové správy nad mými argumenty alespoň zamyslí. Nejde totiž jen o moje názory, velmi podobně se totiž na daňovou správu dívají i moji kolegové, daňoví poradci.

    Prověřování obchodních partnerů ze strany podnikatelů je v posledních dnech velké téma. Paradoxně to rozvířilo samo Generální finanční ředitelství, když uzavřelo obchod s naprosto nespolehlivým obchodním partnerem (Čtěte zde). Co si o tomto konkrétním případu myslíte?

    V první řadě musím říci, jak velmi nám všem pomohlo, že si kolegové z Unie daňových poplatníků dali tu práci s vyhledáním smlouvy, zmapováním celého případu a jeho zveřejněním. Daňová správa totiž evidentně káže vodu, ale sama pije víno. Jinými slovy sama si neprověřuje své dodavatele do té míry, kterou v praxi vyžaduje od ostatních plátců. Teď mohou příslušní pracovníci teprve pochopit, jak kontroverzní požadavky jsou mnohdy na plátce kladeny, a to ještě vlastně zpětně, aniž by byli plátci s těmito požadavky předem seznámeni. Navíc daňová správa pochybila i v rámci vlastní metodiky, neboť uvedla do smlouvy s dodavatelem svoje DIČ, jímž mu dala najevo, že v dané obchodní transakci vystupuje v pozici osoby povinné k dani – plátce, a přesto netrvala na režimu přenesení daňové povinnosti. Kdyby byla bývala postupovala dle metodiky, kterou sama zveřejnila, byla by odvedla daň  v režimu přenesení daňové povinnosti a stát by o nic nepřišel. Prověřování dodavatele by pak bylo bezpředmětné.

    Celý rozhovor s uznávanou odbornicí na DPH najdete na webu Echo24.cz

  • 19
    Květen
    2017

    Finanční správa vydala aktualizovanou Metodiku k evidenci tržeb 2.0. V ní vysvětluje, že spolek nemusí být povinen evidovat ani tržbu ve výši 600 000 – pokud se testem zjistí, že tato částka je částkou do 5% příjmů spolku bez příjmů s povinnou EET. Evidovat tak nemusí fotbalisté tržby z párků na hřišti nebo spolek pro sociální služby, a to za splnění podmínek Metodiky.

    Metodika neobsahuje pouze novou informaci k EET spolků, nýbrž aktualizuje, upřesňuje a rozšiřuje Metodiku vydanou k EET loni v srpnu. Poplatníkům například poskytuje tabulku NACE s názvy konkrétních činností, jak mají v jednotlivých fázích začít evidovat hotovostní tržby. Je žádoucí, aby si aktualizovanou Metodiku 2.0 poplatníci přečetli.

    Metodika obsahuje několik důležitých informací pro spolky, sdružení a kluby fungující jako spolky. Finanční správa znovu konstatuje, že kluby provozující hospodu, která je podnikatelskou činností, evidovat tržby musí: „Kluby – v případě klubů provozujících hostinskou a související činnost, aniž by vystupovaly jako standardní restaurační zařízení, je možné vyhodnotit povinnost evidovat tržby až v konkrétním případě a s přihlédnutím ke všem okolnostem. Je nutné posoudit, zda je daný klub, nálevna či podobný provoz skutečně provozován jako nepodnikatelský (může mít charakter veřejně prospěšného poplatníka, např. spolek – dříve občanské sdružení), nebo je provozován jako podnikatelská činnost. Příjmy z podnikatelské činnosti vykonávané tímto způsobem pak evidenci tržeb podléhají,“ pozorují finance v Metodice.

    Pokud je však taková činnost provozována jako drobná vedlejší činnost veřejně prospěšných poplatníků, nastávají jiné podmínky pro evidování. Z Metodiky vyplývá, že spolek nemusí evidovat tržby z drobné vedlejší činnosti do výše příjmů nebo výnosů 300 tisíc Kč nebo nepřesáhnou-li  5% celkových příjmů.

    Kompletní článek včetně dvou případových studií najdete na webu České justice.

  • 9
    Květen
    2017

    Stávající politická krize se může projevit i na schvalování zákonů. Pokud stávající Poslanecká sněmovna totiž nestihne zákony do voleb projednat, normy propadají, jelikož je nová Sněmovna nepřebírá. I v případě, že by v koalici vládla harmonie, nešlo by o lehký úkol, protože na projednání čeká skoro 300 norem, přičemž třetina je teprve na začátku legislativního procesu. Vzhledem k stávající krizi se dá ovšem očekávat, že nemalá část zákonů se nakonec neschválí.

    Novela zákona o zaměstnanosti už platí
    Už od dubna je účinná novela zákona o zaměstnanosti, která přináší nové povinnosti v oblasti zaměstnávání zahraničních zaměstnanců. Jde hlavně o novou povinnou evidenci a uchovávání dokladů.

    Daňový balíček brzy vyjde ve Sbírce
    Podnikatelé se musí připravovat už i na některé novinky v oblasti daní, jelikož tzv. daňový balíček podepsal před dvěma týdny prezident Miloš Zeman a během května zřejmě vyjde ve Sbírce zákonů. Účinnosti by tak měl nabýt 1. června (očekává se, že vyjde 16. května).

    Novela zákoníku práce se nemusí stihnout
    V legislativním procesu se ale nachází i normy, u kterých není schválení tak jisté. Jedná se například o kontroverzní novelu zákoníku práce, která se teprve nachází v druhém čtení a je navržena na projednání na schůzi, která začíná 16. května. Zůstává však otázkou, zda se na pořad schůze skutečně dostane. U novely se navíc sešlo několik desítek pozměňovacích návrhů, a to jak od koalice, tak od opozice.

    Celý článek včetně všech podrobností naleznete na webu Podnikatel.cz

     

     

  • 7
    Květen
    2017

    Většina oslovených odborníků se obává, že zvýšení kontrolních pravomocí Ministerstva spravedlnosti může zasahovat do kontrolní a rozhodovací pravomoci insolvenčních soudu. Se zvýšenými pravomocemi počítá již schválená novela zákona o insolvenčních správcích spolu s doprovodnou vyhláškou. Podle ní kromě oprávnění podle kontrolního řádu je ministerstvo při výkonu dohledu oprávněno nahlížet do i do daňové evidence nebo účetnictví dlužníka, a insolvenční správce je povinen resortu tyto údaje poskytnout.

    Z odpovědi tiskové mluvčí ministerstva Terezy Schejbalové na otázky České justice vyplývá, že kompetence ministerstva nahlížet při kontrole insolvenčního správce do daňové a účetní evidence dlužníků přímo souvisí s výkonem dohledové pravomoci nad insolvenčními správci. Zásadně tak podle ní nedochází k suplování dohledové činnosti insolvenčních soudů, neboť soudy dohlíží na řádné plnění povinností insolvenčního správce výhradně ve vztahu ke každému individuálnímu insolvenčnímu řízení zvlášť.

    Primárně se podle stanoviska resortu výkon kontrolní činnosti ministerstva zaměřuje především na správné vedení účetnictví dlužníka insolvenčním správcem. „Úkolem ministerstva tedy není alternovat činnost orgánů finanční a daňové správy nebo orgánů činných v trestním řízení.“ To ale podle mluvčí nepředstavuje překážku tomu, aby kontrolní orgán předal svá zjištění o nedostatcích příslušnému orgánu, který je oprávněn ve své působnosti činit opatření k nápravě zjištěného stavu nebo ukládat sankce za zjištěné nedostatky. „Nelze pochopitelně vyloučit, že se v průběhu kontroly seznámí ministerstvo se skutečnostmi, které nasvědčují dokonce spáchání trestného činu. V takovém případě je ministerstvo povinno neprodleně svá zjištění oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.“.

    Podle insolvenčního soudce Nejvyššího soudu Zdeňka Krčmáře může předmětné ustanovení budit obavy o možném střetu s dohlédací činností insolvenčního soudu. Role insolvenčního soudu i role věřitelských orgánů (typicky věřitelského výboru) při plnění kontrolní činnosti nad výkonem funkce insolvenčního správce je a musí být jiná, než kontrolní pravomoci ministerstva, jež vyplývají či mají vyplývat ze zákona o insolvenčních správcích. „Použité formulace v zákoně o insolvenčních správcích jisté obavy vyvolávají, nicméně podstatným se jeví, jakým způsobem bude ministerstvo tuto svou kontrolní pravomoc vykonávat, přičemž ke střetům docházet nemusí. Jsem přesvědčen o tom, že tam, kde by nesprávně pojatý výkon těchto kontrolních pravomocí ministerstva vedl k zásahu do těch činností, jež jsou insolvenční zákonem vyhrazeny do působnosti insolvenčních soudů nebo jiných insolvenčním zákonem k tomu povolaných procesních subjektů, bude insolvenční justice schopna nekompromisně odkázat orgán moci výkonné do patřičných mezí, uzavírá Krčmář.

    Celý článek včetně vyjádření dalších odborníků naleznete na webu České justice.

  • 3
    Květen
    2017

    Celkem 326 právních předpisů s výjimkou z připomínkového řízení navrhly v tomto volebním období jednotlivé vládní resorty. Shodně celkem 52 zákonů, nařízení a vyhlášek předložili vládě k projednání bez řádného připomínkového řízení ministr financí Andrej Babiš (ANO11)  a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Do ohlášení podání demise celkem vláda předložila 422 právních předpisů.

    V pomyslném žebříčku těch, kteří navrhovali zákony, nařízení vlády a vyhlášky s vyloučením veřejné konzultace a řádného připomínkového řízení, následují Babiše a Marksovou ministři Milan Chovanec (ČSSD) za vnitro a sociálnědemokratičtí ministři zdravotnictví (ČSSD) s 50 respektive 40 předpisy bez řádného připomínkového řízení.

    Vyplývá to z tabulky udělených výjimek jednotlivým ministerstvům z řádného připomínkového řízení za volební období 2014 – 2017, kterou má Česká justice k dispozici. Znamená to, že u nezanedbatelného počtu zákonů, nařízení a vyhlášek se vůbec nekonala veřejná konzultace, k návrhům se nemohla vyjádřit oficiální připomínková místa ani profesní organizace, na které návrhy dopadají.

    K bezkonkurenčnímu množství prominutí  nebo zkrácení připomínkového řízení u právní normy s nejvyšší sílou – tedy zákona – došlo u Babišova ministerstva financí. Celkem 12 zákonů a jedna vyhláška z ministerstva financí bylo navrženo zcela bez připomínkového řízení. V režimu zkráceného připomínkového řízení bylo 31 zákonů, jedno nařízení vlády a 6 vyhlášek z ministerstva financí.

    Na Marksové ministerstvu práce a sociálních věcí bylo v režimu zkráceného řízení 22 návrhů zákona, 4 návrhy zákona byly zcela bez připomínkového řízení. Ministerstvo práce a sociálních věci to ovšem dohání počtem nařízení vlády ve zkráceném řízení, kterých bylo celkem 15.

    Kompletní článek naleznete na webu České justice.

  • 2
    Květen
    2017

    Babišův úřad nepřipravil novelu zákona o DPH, aby reagoval na nález Ústavního soudu ke kontrolnímu hlášení. Ústavní soud dal rok času na to, aby zákonodárci mezeru v zákoně napravili, přičemž důležité ustanovení k 1. lednu 2018 zrušil. Ministerstvo nyní hledá nouzové řešení. Chce poslanecký přílepek, ale ví, že to nemusí vyjít.

    Za téměř pět měsíců neučinilo ministerstvo financí ani krůček k tomu, aby napravilo zásadní nedostatek u kontrolního hlášení. Přehlíží tak Ústavní soud, který na začátku loňského prosince jasně řekl, že údaje, jež podnikatelé povinně uvádějí v kontrolním hlášení k dani z přidané hodnoty, musí od 1. ledna 2018 vymezit zákon. Úřad pod vedením Andreje Babiše (ANO) ale nepřipravil příslušnou novelu, která by tuto legislativní mezeru vyplnila. Místo toho teď hledá nouzové řešení. Daňoví experti upozorňují, že od ledna příštího roku může nastat chaos a někteří plátci mohou bojkotovat kontrolní hlášení.

    Jaké údaje musí podnikatelé poskytovat, je nyní na libovůli daňové správy. Platný zákon o DPH nestanoví požadované informace dostatečně konkrétně. Ústavní soud proto ve svém nálezu z loňského 6. prosince uvedl, že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které jsou povinni plátci sdělovat. Dal zákonodárcům více než rok na to, aby chybu odstranili.

    „Dlouhé měsíce nechali tuto věc ležet, což je velký problém. Může se stát, že někdo od ledna přestane podávat kontrolní hlášení,“ říká prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová. Ústavní soud ke konci letošního roku zrušil příslušné ustanovení, a pokud se opravené znění nestihne uzákonit, nebude jasné, jak má kontrolní hlášení vypadat. „Pak ani nepůjde podat,“ dodává Pospíšilová.

    Kompletní článek naleznete na webu Hospodářských novin.

  • 11
    Duben
    2017

    Bezdětní Češi odvedou státu ze mzdy dokonce více než lidé ve skandinávském sociálním státu, jakým je Švédsko. Celkem čelí osmému nejvyššímu zatížení ze 35 zemí OECD. Rodiny s dětmi jsou na tom ale výrazně lépe, státu odvedou jen 27,2 procenta.

    U svobodného a bezdětného zaměstnance je daňové zatížení v Česku (43 procent) nad průměrem členských zemí OECD (36 procent). Výrazný podíl tvoří sociální odvody zaměstnavatelů – jejich podíl na celkovém zdanění práce je v Česku druhý nejvyšší (25,4 procenta) po Francii.

    „Má-li stát někde snížit daně a tím rozumně podpořit budoucí zaměstnanost a růst, tak to má učinit zde,“ říká ekonom Martin Slaný z Institutu Václava Klause. Současná situace, kdy se česká ekonomika může pochlubit přebytkem rozpočtu, relativní konjunkturou a dobrou kondicí trhu práce, je podle něj ideální dobou ke snížení.

    Podobně to vidí i ekonom Komerční banky Radek Kocourek. „Zaměření na zdanění práce je v České republice spíše vyšší a svým způsobem omezuje flexibilitu trhu práce, který by pak mohl pružněji reagovat na vývoj hospodářského cyklu,“ říká.

    Daňové zatížení v Česku výrazně klesá, pokud jde o zaměstnance žijícího v páru a s dětmi. Patří tak k zemím, kde jsou rodiny značně zvýhodněné. Podle Slaného jde o dlouhodobý trend. „Není pravda, že by stát „kašlal“ na rodiny, jak je mnohdy prezentováno,“ říká.

    Podle Kocourka je tato daňová propast důsledkem nízké porodnosti – stát se tak snaží podpořit rodiny. Upozorňuje ovšem na to, že nižší daně nejsou všespásné. „Nižší daně nepomáhají tolik nízkopříjmovým zaměstnancům a nakonec pak už tolik nepomůžou ani výšepříjmovým, pokud chybí další infrastruktura, která podpoří rodiče při slaďování jejich pracovního a soukromého života,“ tvrdí.

    Celý článek naleznete na webu Hospodářských novin.

  • 11
    Duben
    2017

    Nad podnikateli visí nová hrozba, že se dostanou na černou listinu finanční správy. Novela zákona o daních nově zavádí takzvaný seznam nespolehlivých osob. Na něm se ocitne každý, kdo bude v podezření, že neplní vůči státu své daňové povinnosti.

    Podnikatelé i firmy se brzy budou moci dostat na seznam, který jim ztíží podnikání. V takzvaném daňovém balíčku, v němž minulý týden sněmovna schválila změny v daňových pravidlech, se nově objevuje výraz „nespolehlivá osoba“.

    Registr podezřelých jmen není nic nového. Finanční správa už několik let provozuje seznam takzvaných nespolehlivých plátců DPH. Ten se však ukázal neúčinný, podnikatelům se dařilo ze seznamu snadno uniknout. Stačilo zrušit registraci plátce DPH a vzápětí si pořídit novou. „Ten, kdo si neplnil povinnosti plátce daně z přidané hodnoty, ze systému zmizel. Po nové registraci se vrátil úplně čistý,“ popsala náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

    To se nyní změní. Finanční správa už nebude označovat nespolehlivé plátce DPH podle daňového identifikačního čísla, ale podle konkrétní osoby či firmy. Na seznam se dostane každý, kdo neplatí daně, ale i ten, kdo byl na dosavadním seznamu nespolehlivých plátců a požádal o zrušení registrace DPH. Podnikatel nebo firma si potom svůj „škraloup“ ponesou s sebou bez ohledu na opětovnou registraci plátce daně.

    Nový seznam může pro živnostníky přinášet riziko − dostane se na něj i ten, kdo původně neměl v úmyslu ošidit stát na daních, ale třeba jen nestihl zaplatit v řádném termínu. „Fakt, že se plátce stane nespolehlivým, může do značné míry ovlivnit jeho podnikání,“ upozornila Jaroslava Hanková, daňová specialistka společnosti Apogeo. To se projeví například při shánění nových obchodních partnerů.

    Vymazání z „black listu“ je možné až rok poté, co podnikatele označila finanční správa za nespolehlivého. Podmínkou je, že po celou tuto dobu musí bez jakékoliv prodlevy plnit své daňové povinnosti.

    Celý článek naleznete na webových stránkách Hospodářských novin.

  • 10
    Duben
    2017

    Počínaje rokem 2018 začnou mít podnikatelé ucelený přehled o tom, které povinnosti musí plnit podle českých zákonů. Napříč politickým spektrem získala Hospodářská komora podporu pro zavedení elektronického nástroje umožňujícího firmám a živnostníkům spravovat plnění jejich povinností přes internet. Novinka, za níž stojí tvůrce CzechPointů, jde na jednání Poslanecké sněmovny. Systém může podnikatelům ušetřit desítky miliard korun ročně.

    „Je to snad poprvé, kdy politici nehledí na svou politickou barvu a chtějí se podílet na vyřešení největšího problému současného podnikání. Každá velká společnost i nejmenší živnostník si díky tomuto projektu bude moci snadno a rychle ověřit všechny povinnosti, které se týkají právě jeho odvětví a právě jeho profese,“ poznamenal prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý během tiskové konference, na níž Komora představila novinářům demo verzi Právního elektronického systému pro podnikatele (PES).

    PES umožní podnikatelům, aby si spravovali přes internet a na jednom místě přehled svých povinností vyplývajících ze zákonů a prováděcích vyhlášek.Zároveň jim podle odhadů Hospodářské komory ušetří nejméně 43 miliard Kč ročně, které dnes musí vydat na zpracování právních analýz a právní poradenství při zastupování před správními orgány a soudy ve sporech o výklad právních předpisů. PES bude navíc daňově uznatelným nákladem.

    Státu PES umožní identifikovat a odstraňovat nadbytečné, nejednoznačné či nesmyslné paragrafy a povinnosti. Pomůže také kontrolním a dozorovým orgánům orientovat se v právních předpisech, co mají kontrolovat a jménem státu vymáhat.

    Časté změny zákonů, nařízení a vyhlášek, jejich nejednoznačný výklad a aplikace do praxe totiž způsobují nejen podnikatelům takové potíže, že dnes i při dobré vůli nevědí, jaké povinnosti vůči státu musí plnit.

    Hospodářská komora spustila informační web na www.pespropodnikatele.cz

    Celý článek je k nahlédnutí na webu BusinessInfo.cz

     

  • 23
    Březen
    2017

    Velký senát Nejvyššího soudu (NS) připustil možnost trestního postihu člověka, který už byl kvůli krácení daně penalizován finančním úřadem. Pokud se obě řízení doplňují, zaměřují se na různé aspekty daného protiprávního jednání a je mezi nimi věcná a časová souvislost, nejde o porušení zákazu dvojího postihu téže osoby za týž skutek. Senát rozhodl už v lednu, obsáhlý verdikt ujasňující důležitou problematiku je dostupný na webu soudu.

    NS ale zároveň zdůraznil, že pokud trestnímu rozsudku předchází sankce v daňovém řízení a její úhrada, je nutné to při výměře postihu zohlednit. Odsouzený nemá být vystaven nadměrné zátěži.

    „Je proto nezbytné, aby soudy při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédly k rozhodnutí finančního úřadu (dodatečnému platebnímu výměru) o povinnosti uhradit penále z doměřené daně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlily, jak byla tato okolnost zohledněna,“ stojí v rozhodnutí.

    Velký senát vycházel z konkrétního případu, který řešil Okresní soud v Liberci. Šlo o muže, který zkrátil daň o téměř 1,4 milionu korun. Finanční úřad mu daň doměřil a přidal ještě penále. Muž vše uhradil, přesto dál čelil stíhání. Liberecké soudy mu neuložily žádný další trest, nicméně uznaly jej vinným. Muž podal dovolání. Stíhání označil za nepřípustné, avšak neuspěl, a to ani s tvrzením, že zaplacením penále projevil účinnou lítost, a tak jeho trestní odpovědnost zanikla. Podle NS plnil závazky až pod hrozbou a tlakem trestního stíhání.

    Česká justice problematiku posuzovala rozkolísaně. Nejvyšší státní zastupitelství podalo v posledních měsících několik dovolání v kauzách, kde soudy stíhání zastavily právě s poukazem na to, že finanční úřad již dříve vyměřil penále.

    Důležitý verdikt, na který nyní odkázal i NS, loni přijal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. V případě dvou norských občanů soud 16 hlasy proti jednomu dospěl k závěru, že odsouzení za daňový trestný čin po předchozím daňovém penále nepředstavovalo porušení zásady ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž). Cíle obou sankcí jsou různé. Penále má preventivní a donucovací funkci, trestní stíhání sleduje též represivní cíl.

    V listopadu 2015 vyvolal pozornost rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého je daňové penále specifickou formou trestu. V praxi to znamená například nutnost použít při rozhodnutí o penále novější právní úpravu, pokud je pro plátce příznivější. Nejvyšší správní soud se však tehdy nezabýval přímo možností souběhu nebo následného konání daňového a trestního řízení.

    Zdroj: web Česká justice

  • 21
    Březen
    2017

    Firmy, ať už akciovky nebo „eseróčka“, by neměly zapomenout, že musí sestavit Výkaz zisku a ztráty v plném rozsahu. Nezáleží přitom, zda sestavují Rozvahu v plném nebo zkráceném rozsahu. Tato nová povinnost se týká všech obchodních společností bez rozdílu, tedy i malých firem.

    Výsledovky ve zkráceném rozsahu není pro firmy
    V praxi se občas zaměňuje pojem „povinnost vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu“ s pojmem „vést rozvahu a výkaz zisku a ztráty ve zkráceném rozsahu“. Malé a mikro účetní jednotky bez povinného auditu mohou sestavovat rozvahu ve zkráceném rozsahu (§ 18 odst. 4 zákona o účetnictví). Malé a mikro účetní jednotky bez povinného auditu mohou ve zkráceném rozsahu sestavovat i výkaz zisku a ztráty (výsledovku), ovšem pokud se nejedná o obchodní společnosti, upřesnila Dagmar Kučerová, lektorka se specializací na mzdové účetnictví a odborná poradkyně serveru Podnikatel.cz.

    § 3a odst. 3 vyhlášky č. 250/2015 Sb. totiž stanovil: Výkaz zisku a ztráty v plném rozsahu zahrnuje všechny položky podle přílohy č. 2 nebo 3 k této vyhlášce a sestavuje ji (..) účetní jednotka, která je obchodní společností.

    Malé podniky mají úlevy
    Přestože výsledovku tak musí sestavovat všechny firmy, malé a mikro účetní jednotky, které nepodléhají auditu, mají výjimku ohledně „publikace“ a nemusí ji dle § 21a odst. 9 zákona o účetnictví zveřejňovat ve Sbírce listin. Malé a mikro účetní jednotky také nemusí podle § 18 odst. 2 zákona o účetnictví sestavovat přehled o peněžních tocích (cash-flow) a přehled o změnách vlastního kapitálu, nemusí ve výroční zprávě uvádět nefinanční informace.

    V důsledku výše zmíněných novinek se mění i přílohy daňového přiznání pro právnické osoby, především pak označení jednotlivých položek ve výsledovce a rozvaze. 
    Zdroj článku: web Podnikatel.cz

  • 9
    Březen
    2017

    Nález Ústavního soudu z 6. 12. 2016 na návrh skupiny senátorů vedené Ivo Valentou zrušil možnost, aby finanční správa mohla formulářem neomezeně stanovit rozsah požadovaných údajů v kontrolním hlášení o plátcích i neplátcích daně z přidané hodnoty, kdy se vytvářela možnost nedůvodného šmírování. Rozsah povinných sdělovaných údajů musí mít zákonný základ. Ústavní soud odmítl praxi totalitního režimu, který řadu povinností určoval mimo zákony v různých formulářích. Vládě dal čas na nápravu do konce roku 2017.

    Dne 15. 2. 2017 zveřejnilo Ministerstvo financí tiskovou zprávu, kde uvedlo: „S ohledem na délku standardního legislativního procesu a skutečnost, že mandát Poslanecké sněmovny končí na podzim tohoto roku, je zjevné, že letos již není možné provést seriózní novelu zákona o dani z přidané hodnoty… Do doby, než dojde k upřesnění okruhu požadovaných údajů v zákoně, nebude Ministerstvo financí (ani Finanční správa) měnit okruh údajů požadovaných stávajícím formulářem kontrolního hlášení. Stavu, který nastane po účinnosti zrušení ustanovení, tj. období po 31. prosinci 2017, se není zapotřebí obávat. Absenci tohoto zrušeného speciálního pravidla vyplní obecné pravidlo obsažené v daňovém řádu, který se pro správu daně z přidané hodnoty použije subsidiárně jakožto obecný právní předpis.“.

    Ministerstvo se tak vzpírá Ústavnímu soudu. Tím ovšem bude od 1. 1. 2018 kontrolní hlášení jen dobrovolné, protože nikde nebude stanoveno, co má obsahovat. Daňový řád nelze použít, protože, kdyby stačila úprava v daňovém řádu, tak na ni poukáže sám Ústavní soud. Ústavní soud však konstatoval nepoužitelnost kontrolního hlášení po zrušení možnosti stanovit hlášené údaje jen formulářem finanční správy. Proto dal zákonodárci čas na nápravu protiústavního stavu. Pokud jej zákonodárce nevyužije, je to jeho problém.

    Ústavní soud své závěry přijal v plénu bez jediného odlišného stanoviska, takže lze předpokládat jednotu v této věci. Ministerstvo zapomnělo, že nejsme v časech totality, kdy se vládlo pomocí formulářů. Ukládat povinnosti narušující základní ústavní práva lze dnes jen zákonem. Ústavní soud i soudy správní jistě neakceptují názor ministerstva. Pokud bude tento názor finanční správa vymáhat v daňové praxi, musí být vyvozena konkrétní odpovědnost úředníků, kteří tímto postupem způsobí škodu osobám, protože nález Ústavního soudu je zřejmý. Zveřejněn byl 19. 12. 2016 a Ministerstvo financí mělo více než rok na nápravu. To, že se ministerstvo bojí průchodnosti jim podané novely zákona v Parlamentu, není omluvou pro pokračování protiústavního stavu. Jsme demokracií parlamentní, ne vládní. Vláda, která se bojí Parlamentu, ztrácí oprávnění vládnout.

    Celý článek na webu České justice.

  • 1
    Březen
    2017

    Kvůli novele zákoníku práce, kterou dnes bude projednávat Sněmovna, hrozí podle zástupců podnikatelů zánik dohod o pracovní činnosti. Zaměstnanci tak mohou přijít o benefit v podobě práce z domova. Problémem je také povinné zavedení pátého týdne dovolené i v soukromém sektoru, uvedli dnes zástupci Hospodářské komory ČR na tiskové konferenci. Za týden dovolené navíc podnikatelé, kteří jej sami dobrovolně dosud neposkytují, zaplatí 28 miliard korun ročně, odhaduje komora.

    „Novela zákoníku práce nejenže nepřináší slibovanou flexibilitu pracovněprávních vztahů, naopak dojde k jejímu snížení. Příkladem jsou dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kde se zavádí nové evidenční povinnosti a zpřísňují se pravidla odměňování, která atraktivitu těchto dohod v praxi významně omezí,“ uvedl prezident komory Vladimír Dlouhý.

    Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) nyní umožňuje zaměstnavatelům zejména v sezonních oborech, jako jsou například cestovní ruch a pohostinství, stanovit pracovní dobu zaměstnance tak, aby nepřesáhla 20 hodin týdně v období 52 týdnů. Nově má být toto období zkráceno na polovinu, tedy 26 týdnů. „Tím by DPČ pro mnohé zaměstnavatele zcela ztratila svůj význam,“ uvedl Dlouhý.

    Zánik hrozí podle komory i práci z domova (home office). Důvodem je administrativa spojená s náhradou podílu nákladů zaměstnance, zajištění bezpečnosti práce či nově povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci právo setkávat se s ostatními zaměstnanci na pracovišti.

    Vládní novela dále mimo jiné ruší jednostranné převedení zaměstnance na jinou práci, zavádí nová pravidla počítání délky dovolené na základě týdenní pracovní doby a zaručuje dobu odpočinku při pracích mimo pracovní poměr. Má taky více chránit matky po návratu z rodičovské dovolené.

    Novela rovněž zakotvuje vrcholové řídící pracovníky jako zvláštní kategorii vedoucích zaměstnanců, při hromadném propouštění ukládá zaměstnavatelům zpracovat sociální plán a obsahuje úpravy způsobu rozvržení pracovní doby, posuzování práce přesčas a vzniku překážek v práci.

    Zdroj: Česká justice

  • 10
    Únor
    2017

    Všechny české firmy a úřady čeká zvýšená ochrana osobních dat jejich klientů či zaměstnanců, kterou nařizují nová pravidla EU. Podle schváleného nařízení na ochranu osobních dat (GDPR) firmy musí zaručit, že nedojde k jejich zneužití. Chystané nařízení ePrivacy zase dává spotřebitelům právo souhlasu s vyžitím údajů o chování na webu.

    Po nákladech spojených se startem elektronické evidence tržeb čeká české firmy − a s nimi i státní úřady − nová povinnost. Už za 15 měsíců na všechny organizace v Evropské unii včetně Česka dopadne ostré evropské nařízení, jež má za cíl zabránit únikům osobních informací jejich klientů nebo zaměstnanců.

    Úřady i firmy by tak především měly začít osobní data šifrovat nebo anonymizovat, aby se z nich v případě odcizení nedala vyčíst identita konkrétní osoby. Zvýšená ochrana dat vyjde menší podniky na desítky až stovky tisíc korun, banky nebo například mobilní operátory až na miliardy.

    Může se zdát, že času na přípravu do května 2018 zbývá dost. „U velkých firem však inventura jejich zacházení s osobními daty zabere nejméně rok. Nehledě na požadované nasazení technických prostředků k jejich zabezpečení,“ míní právnička Eva Škorničková.

    Ta navíc připomíná, že podcenění ochrany údajů může podle nových unijních pravidel pro každou českou firmu či úřad skončit pokutou ve výši až 20 milionů eur, tedy 540 milionů korun.

    Kompletní článek a také informace k dalšímu navrhovanému nařízení zde.

  • 10
    Únor
    2017

    Úřad pro ochranu osobních údajů varuje před činností provozovatele registru „Centrální registr dlužníků České republiky“ (CERD), který anoncuje vydávání  potvrzení o bezdlužnosti za úplatu. Před tímto webem bezvýsledně varuje tisk i instituce několik let. Lidé se však na provozovatele z USA stále obracejí. Správný postup je insolvenční rejstřík nebo Solus.

    Podle posledního varování Úřadu pro ochranu osobních údajů se to dělo i loňský rok. „Přes varování státních orgánů, finančních institucí i řady odborníků také v minulém roce lidé platili za potvrzení o bezdlužnosti, aniž by se seznámili s podmínkami nabízených služeb, přičemž následně zjistili, že vydané potvrzení o bezdlužnosti není státními úřady ani finančními institucemi uznáváno, resp. neobsahuje relevantní informace vzhledem k tomu, že CERD není zapojen do legálních dlužnických registrů, které mohou být na základě právních předpisů vedeny,“ uvádí ve svém upozornění ÚOOÚ.

    CERD se nabízí jako první

    Jenže před webem, který vydává dokumenty oficiálně neplatné, varují média i úřady v ČR už několik let. Web s názvem Centrální registr dlužníků  přesto stále existuje a nabízí služby, které jsou oficiálně neupotřebitelné. Kromě adresy centralniregistrdluzniku používá rovněž adresu dlužník.cz.  Oficiálně nepoužitelný CERD má takové SEO, že ve vyhledavači vyskočí jako první a dokonce na několika pozicích.

    Zákony ČR neumožňují provozovat registr dlužníků

    Přestože Úřad pro ochranu osobních údajů se CERDem rovněž léta zabývá, jeho nástroje jsou proti CERDu  nepoužitelné. Je totiž provozován z USA: „ÚOOÚ sděluje, že s ohledem na to, že provozovatel registru je usídlen mimo území EU, je možnost účinné kontroly a vymáhání opatření prostřednictvím zákona o ochraně osobních údajů v podstatě nemožná,“ uvádí ÚOOÚ.

    Poté Úřad doporučuje obracet se na insolvenční rejstřík nebo na subjekt charakteru zmíněného Solusu: „ÚOOÚ upozorňuje, že zákony ČR neumožňují provozovat žádný centrální registr dlužníků ve smyslu CERD anoncovaným, z něhož by bylo možno vydávat obecně platné potvrzení o bezdlužnosti, navíc na základě sdružování informací z různých státních a soukromých registrů. ÚOOÚ doporučuje, aby se lidé v případě řešení dluhů a insolvence obraceli výlučně na veřejné databáze, jejichž činnost je stanovena zákonem (insolvenční rejstřík), nebo na takové registry, jejichž serióznost věrohodně potvrzují bankovní instituce a významní poskytovatelé úvěrů,“ uvádí ÚOOÚ.

    Celý článek k nahlédnutí na webu České justice