Ministerstvo financí předložilo do připomínkového řízení návrh zákona o ekonomické ochraně státu a novelu zákona o Finančním analytickém úřadu. Navrhovaná legislativa má potenciál zásadně proměnit vztah mezi státem a advokacií. Posiluje pravomoci Finančního analytického úřadu natolik, že by mohl fakticky rozhodovat o dalším výkonu advokacie, a to bez reálné možnosti obrany a na úkor samosprávy České advokátní komory.
„Jde o naprosto neakceptovatelný zásah do nezávislosti advokacie. Do budoucna by to umožnilo státu poměrně jednoduchou likvidaci nepohodlných advokátů,“ varuje předsedkyně České advokátní komory Monika Novotná a dodává „Nezávislost advokacie je nezbytnou podmínkou právního státu a realizace práva na spravedlivý proces.“
Návrhy Ministerstva financí totiž nepředstavují pouhou úpravu stávajícího systému, ale potenciálně jsou zásahem do samotné podstaty advokátní samosprávy a nezávislosti advokacie. Na nejbližším zasedání ve dnech 11. a 12. května se jimi proto bude představenstvo České advokátní komory prioritně zabývat.
Návrh zákona o ekonomické ochraně státu, předkládaný v rámci transpozice směrnice č. 2024/1640 spolu se související úpravou zákona o Finančním analytickém úřadu, deklaruje návaznost na evropský rámec boje proti praní peněz a financování terorismu. Ve skutečnosti však posouvá dosavadní model „podmíněného dozoru“ do polohy přímé ingerence státního orgánu do výkonu advokacie.
Finanční analytický úřad (FAÚ) by se podle návrhu již neomezoval na roli iniciátora podnětů vůči České advokátní komoře, ale fakticky by se stal nadřízeným orgánem, jehož pokyny by Komora musela bez dalšího vykonat.
Nově by měl FAÚ dohlížet na to, jak Česká advokátní komora plní své povinnosti v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Pokud by však s výkonem tohoto dohledu nebyl spokojen, návrh mu umožňuje zasáhnout přímo vůči jednotlivému advokátovi. V takové situaci může FAÚ vykonat dozor napřímo, přičemž se může seznamovat i s informacemi podléhajícími advokátnímu tajemství; ačkoliv návrh formálně počítá s přítomností zástupce Komory, rozsah oprávnění zahrnuje i velmi široký přístup k informačním systémům povinných osob, včetně jejich elektronických databází a cloudových úložišť.
Významný posun představuje i navazující sankční mechanismus. Pokud FAÚ shledá u advokáta pochybení, může mu uložit pokutu. V případě, že toto opatření nebude považovat za dostatečné, může následně uložit České advokátní komoře, aby advokátovi pozastavila výkon činnosti, případně jej ze seznamu advokátů vyškrtla. V takovém případě návrh výslovně vylučuje jakékoliv opravné prostředky. Komora by byla povinna pokyn FAÚ bez dalšího vykonat. Zákon zároveň počítá i s možností, že FAÚ bude kontrolovat a sankcionovat samotnou Českou advokátní komoru, pokud nebude jeho pokyny plnit.
Zásadní otázkou přitom je, zda tento konstrukční posun odpovídá skutečným požadavkům unijní úpravy. Směrnice č. 2024/1640 o mechanismech, které mají členské státy zavést za účelem předcházení zneužívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, v čl. 56 upravuje správní opatření, která mohou orgány dozoru uplatňovat vůči povinným osobám. Počítá mimo jiné s možností omezit či zakázat výkon činnosti, případně – je-li výkon činnosti vázán na povolení –, toto povolení pozastavit nebo odejmout.
Navržená právní úprava však tento rámec interpretuje způsobem, který přesahuje samotné požadavky směrnice. Ačkoliv deklaruje zachování nepřímého dohledu prostřednictvím profesních komor, fakticky vytváří model, v němž se dohled nad výkonem advokacie přesouvá na státní orgán, aniž by byly zachovány plnohodnotné vnitřní korekční mechanismy samosprávy.
V důsledku toho se otevírá otázka, zda nejde o faktické nahrazení samosprávného dohledu přímým výkonem státní moci. Pokud by FAÚ rozhodoval o zásadních dopadech na výkon advokacie a Česká advokátní komora by byla povinna jeho závěry bez dalšího převádět do kárné roviny, role profesní samosprávy by se výrazně oslabila a její rozhodovací role by se zúžila na formální vykonání cizího rozhodnutí.
Nezávislost advokacie přitom není profesní výsadou, ale institucionální zárukou práva na spravedlivý proces. Jakmile je vytvořen mechanismus, který umožňuje výkonné moci přímo zasahovat do toho, kdo může advokacii vykonávat, dostává se celý systém do napětí s principem dělby moci. Oslabení této nezávislosti se přitom netýká pouze advokátů, ale každého, kdo je vůči státu v procesním postavení klienta.
„Ujišťuji všechny kolegyně a kolegy, že se proti ohrožení nezávislosti advokátního stavu a možnosti státu rozhodovat o bytí či nebytí advokátů budeme důrazně bránit. Současně prosím o podporu – dostaňme toto téma do veřejného prostoru. Bez nezávislé advokacie nemůže existovat právní stát!“ apeluje Monika Novotná, předsedkyně ČAK.
Zdroj: Advokátní deník